Mamma Mia! Here We Go Again

Co si budem, tvůrcům jsem to celé sežral i s navijákem a film jsem si užil. Prostě hodně příjemná (guilty pleasure) věc s ohromným feel good nábojem. A oproti jedničce to dokonce ani není pouhá bezduchá blbina. Dvojka se totiž dokáže opřít i o nějaké ty filmařské kvality a (alespoň v rámci možností) o trochu invence. (08.08.2018)

Co si budeme mazat med kolem pusy, jde o nehoráznou kravinu. O tom žádná. Je to kýč jako bič, ale taky krásná a i dojemná pohádka a pohádky já mám moc ráda, zvlášť, když je v nich hezká letní atmosféra. Písničky od mé milované ABBY jsem odzpívala všechny. Na film jsem s maminkou šla z toho důvodu, že jsem se chtěla pobavit. Účel byl tedy beze zbytku splněn. Musím přiznat, že jsem se pořádně vykravila a maminka nezůstávala vůbec pozadu. Obě jsem si to užily. Málem došlo k tomu, že jsem tancovala v uličkách mezi sedačkami. Když nastoupila na scénu plastikami vylepšená Cher, tak to vypadalo jako by se zrovna rozestoupilo moře, ale to nebylo nic proti výstupu Meryl Streep. Ta mě dostala a rozbrečela. K té písničce, co zpívala, to naprosto dokonale sedlo. Lily James neměla chybu. Dvě roviny příběhu do sebe zapadnou jako perfektní mozaika. Scény se vzájemně neruší, což bylo moc fajn. Jestli bude muzikál na divadelních prknech, tak jdu na něj. (22.07.2018)

V kině jsem se octla víceméně úplně náhodou, nejsem totiž zrovna fanynka prvního dílu. Je patrné, že pokračování vzniklo čistě pro peníze, film totiž postrádá jakýkoliv děj, nicméně jsem byla překvapená. Lily James je kouzelná a právě její část jsem si překvapivě docela užívala. V jistých momentech tam jde straaašně cítit ruka Richarda Curtise a to jsou přesně ty momenty, kdy máte chuť jen tak rychle zabalit kufry a nasednout na letadlo, směr nějaký odlehlý ostrov v Řecku. Zkrátka na části s Lily James se moc hezky dívá. Škoda té závěrečné půlhodiny, u které už jsem lehce trpěla, jak jsem již psala, ten film nemá děj a právě při závěrečné části si to uvědomíte nejvíce. Každopádně se v žádném případě nejedná o film, který by si zasloužil posměšky. (21.07.2018)

Já jsem se pokračování Mamma Mii docela obávala a to hned ze dvou důvodů, jednak kvůli dějové stránce a potom kvůli tomu, aby mi pokračování nezkazilo jedničku, což se naštěstí nestalo. Jednička byla určitě o hodně lepší, bláznivější, feel-good film, kdežto dvojka působila jako dospělejší a vážnější verze. Ono to ale ve výsledku nevadilo. Děj jako takový tam vlastně víceméně nebyl. Ve flashbacích jsme viděli starý známý příběh jak se Donna seznámila se Samem, Billem a Harrym a to, že víte jak to dopadne tomu vlastně vůbec nevadilo, protože je něco jiného jen slyšet jak to bylo, ale když to pak i vidíte, tak to tomu hned dodá další rozměr. Lily James byla v roli mladé Donny fakt skvělá, působila tak strašně přirozeně, že mi přišlo, že ani nehrála a bavila mě z celého filmu nejvíc. Ta současnost z ostrova pak působilo tak trochu nostalgicky, jako na návštěvě u známého, kterého jste dlouho neviděli. Sice tam nebylo vlastně vůbec nic o tom, čím si postavy prošly během těch deseti let, ale ono to vlastně ani nevadilo, to nejdůležitější tam bylo řečeno a já byla ráda, že se můžu na chvíli vrátit na Kalokairi. Ty nejznámější a nejlepší písničky si víceméně vyplýtvali v prvním díle, takže po hudební stránce to bylo trošku slabší, ale i tak se tam našlo spousta dobrých písniček, které se do toho prvního nepropracovali. Stejně mě ale nejvíc potěšilo repete těch klasických. 4* (01.08.2018)

And turning out the light, I must have yawned and cuddled up for yet another night, And rattling on the roof I must have heard the sound of rain, The day before you came. Chcete nádhernou květinu, ale nedáte ji dostatek vláhy. A tak i toto pokračování postrádá veselost, lehkost, spontálnost, krásy Řecka a neotřelý hlas Donny Sheridan. (19.07.2018)