Elixír a Halíbela

Kdyby alespoň takhle vypadaly všechny novodobé pohádky, jsem spokojená. A stěžovat si na novodobost je blbost, vždycky šlo jen o variace na veškeré doby minulé, tady to holt šmrncli 20. léty, stejně častá byla secese nebo pseudonovověk. Středověk vnímám více až v pozdějších pohádkách, ty předlistopadové se většinou nepouštěli až tak daleko, ale fakticky neexistuje důvod toto jakkoli sešněrovávat. (12.06.2009)

Pokud "se někdy najdou někteří, co na pohádky nevěří", pak vězte, že i přes modernější pojetí si scénář Markéty Zinnerové v režii Dušana Kleina uchovává pohádkový šmrnc, a to herectvím, jazykovou pohotovostí v dialozích, přiměřeně studiovou výpravou a hudbou Jaroslava Uhlíře. Už písnička v podání Libuše Šafránkové během úvodních titulků navodí pohádkovost. (17.11.2010)

Jen stíny. Stín Uhlířových trháků, stín Libušky, která se zde ale snaží snad ze všech nejvíc. Když nepočítám přehnanou hysterii princezen. Má to dokonce jakýsi stín slušného scénáře a stíny nějakých vtipů. A furt se tu zpívá, i když k tomu není důvod - za co?! Ale tak na holky se pěkně kouká, Strach se Šafránkovou jsou slušná čarodějnická dvojka, řekněme průměr. (05.06.2018)

Jedna ze slabších moderních pohádek, kde hraje duo Šafránková - Abrhám. Vladimíra Dlouhého jsem málem nepoznal a Barboru Seidlovou už vůbec ne :-) Exteriéry byly natáčeny v zámeckém parku v Hrádku u Nechanic, o to více zamrzí lacinost interiérů a bydliště Halíbely. Princ a jeho sluha pro jistotu neměli hrad/zámek vůbec a zastihneme je vždy jen v lese. (17.11.2010)

Houby s octem. Na kyselo! Ne, že by ty vtípky byly třeskutě originální, ale to neznamená, že se člověk nesměje, nebo aspoň neusmívá. Čarodějka, která si sem tam jde trošku slopnout, aby nikdo nevěděl a její synek, který snad chodil do skauta (i když vzhledem k roku narození spíš do pionýra). Po králi Hyacintovi se v princi Upolínovi do pohádek dostala další květina. (29.10.2010)