Tajemství zlatého Buddhy

Dušan Klein sice situuje příběh Zlatého Buddhy do konce devatenáctého století. Kdyby se ale herci nepoflakovali mezi scénami přioděni do kabátců, nesvítili petrolejkami a necestovali kočáry a drožkami, jeden by neměl šanci film odlišit od Kleinových jiných děl, zabydlených esembáky, fízly charakterově jako podle pravítka, proléty, veksláky a hokynáři. Tajemství tak oplývá řadou bizarních momentů - kněžna hovořící jako Kopfrkingl (ale v dobrém), ekonomicky racionálně argumentující průmyslník / feudál, který to má z titulu doby vzniku filmu prostě marné, vraždění protoodboráři. Zápletka okolo ukradené sošky může pro vás fungovat jen tehdy, bypassujete-li úplně historický smysl, máte-li nějaký, a přistoupíte na Kleinovu hru, kterou hrál nejen s divákem, ale především s produkcí, která se jmenuje: jak natočit slušnou detektivku, která projde cenzurou. Cupák rules. (30.04.2017)

Povedený detektivní příběh z roku 1871. Otakar Brousek jako drsný baron a továrník. Eduard Cupák v roli učitele, který bravurně zvládá řemeslo detektiva. Vražda, vydírání, další vražda. Vše se točí kolem zlaté sošky Buddhy, která obsahuje cenné dokumenty pana barona. Ve snímku kromě Brouska a Cupáka vystupují další české herecké hvězdy, mlaďoučká Jana Preissová jako hokynářova dcera, Václav Postránecký jako její nápadník, starosta obce Illja Prachařa, komtesa Milena Dvorská a další. (26.06.2011)

Zas tak tak hrozné jak tu někteří popisují, to nebylo. Po příběhové stránce to sice je podprůměrná záležitost, ale herecké výkony Cupáka a především mladé Jany Preissové (které to vážně slušelo) mi to vynahradili. Celou dobu jsem si říkal, jestli je vážně už těhotná (film je ze stejného roku jako Popelka, kterou musela Jana odříct kvůli těhotenství) – no a ona to ve filmu na konci sama vzpomene. Místy to mělo zajímavou atmosféru, místy se to trochu vleklo, ale průměr tomu přesto vlepím. (20.12.2020)

Kleinův výlet na práh fin de siècle natočený na prahu normalizace, po dvou dosti slabých filmech, ještě čerpá z estetiky předešlé dekády, což mu ovšem usnadňuje především historický rámec a téměř arbesovsky prostínovaný příběh, který z Nesvadbova románu originálně vyčetl Ladislav Fuks, autor scénáře. Učitel Krasl, pokrokový mladý muž, jehož skvěle ztvárnil Eduard Cupák, se vrací do rodné vsi jako cizinec: svět, který znal, se změnil k nepoznání, a on pomalu snímá ze skutečnosti závoje. Nachází jen propletené osudy a masky – a pod nimi prázdno. Poslední rouška mu odhalí, že se mýlil již na samém počátku. Ideologická příměs je na svou dobu snesitelná, v podstatě se příliš nevymyká dobové realitě a artikuluje-li socialistické ideje Krasl, integrují se pevně s jeho vlastní cestou: jeho přese vše nepolevující víra v lepší, sociálně spravedlivou společnost překonává jeho deziluzi a na prahu sedmdesátých let dvacátého století, sto let po příběhu, adresuje staletí ještě vzdálenější. (22.12.2021)

Dojmy z tohoto filmu mám poněkud rozpačité. Na jedné straně musím ocenit výbornou černobílou kameru, co všechno šlo vytvořit s nijak velkou výpravou i jistou atmosféru příběhu. Ale zase na druhou stranu je tu hrozně cítit odtažitost a jistá roztříštěnost celé příběhu. Škoda. Realistický konec vyšuměl díky dvěma monologům hlavní postavy (úvodního a závěrečného), které chtěly v podstatě říct - tehdy mu to mohlo projít, dnes (míněno v době vzniku filmu) už ne... (17.10.2013)