Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Josef StřechaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Iva Janžurová, Vladimír Pucholt, Jan Vostrčil, František Filipovský, Stella Zázvorková, Jiří Hrzán, Alena Walterová, Pavel Landovský, Jan Schánilec (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři rozjaření mladíci večer opijí a odvezou z nádraží mladou prodavačku Haničku. Ta druhý den na policejní stanici nahlásí znásilnění. Mladičký příslušník, který striktně dodržuje předpisy, se pod dozorem staršího náčelníka ujme šetření. A protože mladík nemá ani špetku zkušeností, natož lidskosti nebo taktu, tak od začátku působí samé zmatky. Přesto se příslušníkům brzy podaří dva údajné pachatele zajistit. Jak se ukáže, třetím údajným násilníkem je nesmělý mladík, který se právě žení – a který byl večer tak opilý, že se sotva hýbal. Nicméně trestný čin byl ohlášen a esenbáci to nemohou nechat jen tak. Po pečlivé rekonstrukci činu se tedy vydávají na svatební hostinu, přestrojeni za ženichovy kamarády… Nestárnoucí česká komedie s dlouhou řadou populárních herců je dílem režiséra Jiřího Krejčíka, jenž na scénáři spolupracoval se Zdeňkem Mahlerem. Vtipné, avšak značně nelichotivé a přitom věrohodné zobrazení všech možných státních autorit (od esenbáků přes funkcionáře a vojáky až třeba po pokladního na nádraží) bylo důvodem, proč se film ocitl na dvaadvacet let v trezoru. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (236)
Když jde do hola tragikomika naší malosti, tak nejlépe holými větami. Dvojsmysl nezkušeného pana SNB (Já jsem vedle), požadavky zaskočených straníků (Já žádám jasno), laciné odhodlání (Já si svůj trám najdu), vyčítavé výhružky (Nenuť mě mluvit) i zastavování odporu občanů, jehož důraz je určen délkou řetězce No co, co, co. Zatímco po pražském předjaří a jaru si to trezor zasloužilo kvůli Lanďákovi a určitě i lehce „šifrované“ dehonestaci všemožných orgánů, teď by se jeho dveře pootevřely kvůli zlehčování sexuálního násilí. Proč ale cenzurovat, když takoví jsme byli a spousta ještě je? Jen se na sebe podívejme.. Nad všemi herci i neherci pro mě čněl Hrzán, který celou dobu působil, že se za vteřinu zhroutí.. ()
Ukázkovej případ metody "Hodnej a zlej polda." :)) Vladimír Pucholt toho moc nenahrál, což je škoda, protože když už se někde ukázal, tak fakt zaválel a tady teda úplně vrcholně. Vždycky jak otevřel hubu, tak to prostě stálo za to...i kdýby to bylo jen to jeho "No co co co..." nebo "To je ta vaše liberálnost..." ale i jinak je film po všech stránkách výbornej. Jedno zmatený vyšetování pochybného znásilnění pochybné prodavačky. Jen konec už mě moc nebavil. Už z toho pomalu koukala taková ta černá komedie, jakých je dneska mraky, ale to je ve finále detail. ()
Aká dlhá a ťažká je cesta, kým sa z obeti znásilnenia stane niečo celkom iné. Množstvo hlášok, čo vypustí soudruh esenbé v podaní Pucholta by naplnilo aj viac filmov a jeho neohrabané herectvo sa presne hodí k neohrabanému príslušníkovi. Toľko srandy si z polície, jej vyšetrovania a rekonštrukcie činu neurobia ani dnešné seriály o policajtoch. Keď sa k tomu všetkému pridajú účastníci svadby, Zázvorková a ďalšie legendy, tak je o výbuchy smiechu postarané. Svadobného poisťováka akoby vystrihli zo súčasnosti. Nakoniec je z toho taká staršia verzia anglickej klasiky, tentokrát Štyri svadby a jedno znásilnenie. –––– Soudruhu, byl jste označen, že jste se aktivně podílel tady na soudružce. –––– Ale když ho přemoh spánek, to přeci nemoh být způsobilej. To je příroda. –––– No co, co, co? Byl jste tázan? Dyť je to jasná provokace orgána. –––– Soudruhu náčelníku, nechte mě to. Dyť je to moje první znásilnění. ()
Josef Váchal začiatkom 20. storočia (1912) vydal v pár exemplároch knihu Cyklus dřevorytů ku chvále geniálních lékařů a ranhojičů. V nej s príznačným výsmechom a skvelým drsným humorom ilustroval svojrázny prístup lekárov k pacientom. "Úspešné výsledky" ich práce pekne vidieť na farebných ilustráciách, v podobe rozrezaných a dokrútených tiel pacientov. Svadba jako řemen pripomína analogickú filmovú verziu tejto knihy. Len tentokrát nie o lekároch, lež o mužoch zákona. V duchu knižného predobrazu, by podtitul filmu mohol znieť napríklad takto: "Chvála geniálních mužů zákona a příslušníků Veřejné bezpečnosti". ()
Co věta, to perla. Naprosto jedinečný a snad nejdůmyslnější český scénář. Kromě toho se mi moc líbily dvojzáběry, kdy třeba ženich Hrzán na popředí sepisuje dopis Bláže a na pozadí orgán Pucholt rychlopsaním zavařuje služební stroj. Skvělé jsou i pasáže, kdy se dialogy vytratí do hudby a hercům zůstává jen gestikulace. Svatba už je trochu nastavovaná kaše. ()
Galerie (21)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaroslav Trousil
![Svatba jako řemen - Z filmu - Stella Zázvorková, Alena Walterová, Jan Vostrčil](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/036/158036136_118cb8.jpg)
Zajímavosti (19)
- Jan Schánilec byl v době natáčení na vojně, takže vždy čekali až ho pustí. (cariada)
- Iva Janžurová si kvůli filmu musela nechat odbarvit vlasy. (Elisebah)
- Jan Schánilec zemřel pouze 48hodin po Pavlu Landovském, dalším protagonistou filmu. (M.B)
Reklama