Svatba jako řemen

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

No, co, co, co?! Náčelníku, proč nás lidi nemají rádi..? To je ta vaše liberálnost, náčelníku..To jsou jen některé vynikající hlášky pronesené v této vynikající situační frašce a stejně tak i brilantní satiře vysmívající se v podstatě rozdílu mezi proklamovaným a skutečným..Celému filmu vévodí svým jedinečným, v té době už značně zralým herectvím, mladý prostoduše agilní a neohrabaný příslušník VB (Vladimír Pucholt), kterému je tu do ruky dána moc rozhodovat o osudech druhých..V uniformě a s čepicí se cítí být pánem nad všemi, povýšeně přikazuje a rozhoduje, co má kdo dělat..Vnitřně je však nejistý a zmatený, sám se dostal do situace, kterou nedokáže stoprocentně ovládat, na rozdíl od svého profesně staršího a zkušenějšího kolegy o životě ještě nic neví, hlavu má zaplněnou pouze profesními frázemi a ideologickými hesly. Zastrašování lidí by mu tedy šlo, běda, jak se někdo ozve. Pucholtova veskrze negativní ale jinak komická a celkem i milá postava, která se ve své hlouposti byla schopná dopouštět i nechtěného zla, byla zároveň asi nejsilnější složkou filmu, stojí na něm de facto celá myšlenka filmu..Byla to zároveň jeho poslední filmová role, před odchodem do zahraničí za lékařskou kariérou! Ostatní figurky byly vesměs vtipné, ať už znásilněná dívka (Iva Janžurová), rafinovaná a vychytralá venkovská dívka dvojí tváře, matka (Stela Zázvorková), starý otec (František Filipovský), se sebevražednými sklony, Hrzánova krásná přesvědčivá komická figurka ženicha, politováníhodná, směšná, věčně omdlévající a obracející oči v sloup, a v poslední řadě i jeho dva kamarádi, kde vynikl především Pavel Landovský jako bezchybný prostoduchý maník, který má nakonec ale i duši....Krásný film, od Jiřího Krejčíka můj druhý nejoblíbenější a v jeho filmografii tak 3-4 nejhodnotnější... 85%. (08.05.2006)

Tahle komedie má tendenci se ztrácet v nepřeberné řadě parádních kousků Lipského, Vorlíčka a dalších, ale své místo ve zlatém fondu nepochybně má. Řada scén je fakt nesmrtelných. Jestli je u nás nějaký dědic talentu Jaroslava Haška, pak to bude asi Zdeněk Mahler, jehož schopnost vykreslení lidských charakterů zejména ve vztahu k alkoholu se Haškově umění velmi podobá. Už dlouho jsem neviděl tak dokonale zmáknuté postavičky a tak trefné dialogy, jako v tomto filmu. Sedlo mi to parádně! 90% (25.12.2012)

Tento film má 82%? Myslím, že by se někteří uživatelé měli chytit za nos, nebo se na film alespoň podívat ... Jedna velká utahaná myšlenka s chromou zápletkou, nudným dějem a bez jakékoli herecké krve, na kterou by se divák vydržel dívat bez toho, aby měl chuť u toho mýt nádobí nebo loupat brambory k obědu. Dvojsmyslný scénář z kategorie slabších sice na svou dobu unikátní, avšak po čase slábne jako včerejší lógr. Krom Pucholta si z tohoto filmu zítra na nic nevzpomenu 40% = 2/5 (05.03.2016)

Prvních padesát minut jsem se velice dobře bavil přehlídkou všech těch postaviček a jejich slovními přestřelkami, po příjezdu na svatbu jsem už vykřikoval smíchy. Vladimír "No co, co, co?" Pucholt a Jan Vostrčil coby příslušníci SNB vydávající se za kamarády zoufale se hroutícího Jiřího Hrzána, František Filipovský jako otec se (sebe)vražednými sklony, bezchybná Iva Janžurová, které to navíc velice slušelo, malé i větší figurky skvěle ztvárněné Pavlem Landovským, Josefem Hlinomazem, Janem Libíčkem, Iljou Prachařem, Jiřím Lírem a dalšími.... K tomu Mahlerův a Krejčíkův chytře vtipný scénář (pánové se rýpání do státního aparátu nebáli, inu, taková byla zrovna doba), doslova pohodová režie, Liškova rozverná hudba používající motiv "Už mou milou od oltáře vedou"... Čtyři a půl hvězdy. (22.02.2012)