Úsměvy smutných mužů

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)

V ČR má snímek o alkoholismu svoje zastoupení díky zdařilé dvojici televizních filmů s Vladimírem Menšíkem Ikarův pád/Tažní ptáci. Jak jsem se dočetl, tady jde především o osobní příběh spoluautora scénáře i knižní předlohy Jozefa Formánka. Obdivuji, že se někdo dokáže takto závislosti zbavit, a ještě se z toho vypsat. Bez problémů věřím, že mu sledování filmu na premiéře nemuselo dělat dobře, a musel to pro něj být neskutečný zážitek. Leč pro běžného diváka film možná až moc zavání zjevnou knižní předlohou (hlavně v častém podkresu vypravěče) a útržkovitým vyprávěním. Ovšem   i přesto, se nakonec podaří filmu dodat nějakou dramatičnost, a alespoň je pořádně svižný. Ale konec je rychlý  možná až moc.  Fakt jsem čekal ještě nějakých patnáct minut navrch, což nakonec rozhodlo v mém váhavém   hodnocení. Ale líbilo se mi vyobrazení alkoholické léčebny se všemi těmi svéráznými figurkami odvykačů, jimž vévodil Jaroslav Dušek, který si tímto po 7 letech zahrál v kinofilmu, už tak trochu sám sebe, jako jakéhosi domnělého velitele hvězdné flotily. Na obranu zpackaného konce musím podotknout že , na Duška přecházejícho bránu, a výtlem z této scény (nic ve zlém) zase jen tak nezapomenu. Ale tak, když se velitel vrátí na svou flotilu  je všechno v pořádku, stejně jako když se na mě nedávno usmál anděl, dal mi adventní kalendář a venku sněžilo. Ale já bych stejně nejradši chtěl umět měnit, každou legraci v rotaci. (13.12.2021)

Tonoucí v moři závislosti, s dělovou koulí sebelítosti přikovanou k noze, devastován neschopností vydržet sám se sebou střízlivý.. S absencí výraznějšího dramatického oblouku nemám problém, ta tématika i složená ze střípků totiž kolem něj vytrvale opisuje kruh a tenhle pohyb beznaději svědčí. Spíš mi scházelo hlubší zajetí do dopadů na okolí, protože co si budeme nalhávat, to trpí závislostí blízkých mnohem bolestněji než ti sobečtí hledači útěchy na dně láhve.. Od Svátka určitě pozoruhodný počin a mladý Švehlík, ať už vylitý, trpící, či zpytující, potvrdil své nesporné herecké kvality.. (23.01.2019)

Méně depresivní než by bylo záhodno. Téma alkoholismu slibuje emočně vypjaté scény plné degradace lidské osobnosti. Náznaky tam jsou, ale Svátek sklouzává ke klipovitosti a nepůsobí to moc realisticky. Švehlík je však přesvědčivý a kdo jiný by měl hrát blázna než Dušek. Chtělo to údernější tečku na závěr, ale jako výzva k zamyšlení se nad naším národním sportem to funguje. (22.05.2019)

Pokud se budou točit filmy typu Kobry a užovky nebo tady Úsměvy smutných mužů, pak má českej film smysl, škoda jen, že na tyhle kvalitní kousky se vždycky najde pět naprostých shitů. Velkej palec nahoru za to, že to Dan Svátek natočil bez kompromisů, a i těch pár vtípků, co tam je, je spíš legrace přes slzy beznaděje. Alkohol je prostě svinstvo a kdo chlastá, je lůzr. Herci do jednoho výborní, stejně tak hudba a vůbec se to celý tak nějak sešlo. Proč takových kvalitních filmů není víc? (07.12.2018)