Úsměvy smutných mužů

Príliš tejto téme alkoholizmu neholdujem, ale vzhľadom na tie vysoké hodnotenia som bol na to zvedavý. A dobre som spravil. Film je vynikajúcou sondou do duší mužov, ktorí podľahli alkoholickej vášni a ocitli sa spolu až na úplnom dne - v protialkoholickej liečebni. Trochu som sa obával, že to bude plné pátosu a depresie, ale napokon to malo v sebe aj kus tragikomického čierneho humoru. Napriek tomu, nechápem, ako sa niekto môže takto oddať alkoholu a že to tým ľuďom vôbec chutí. Akoby neexistovala iná možnosť, ako vyriešiť problémy... 4*, a to najmä vďaka existenciálnemu charakteru filmu a čiastočne filozofickému rozmeru. Je dobré hovoriť aj o takýchto čiernych témach. (18.07.2023)

+3* při sledování Úsměvů smutných mužů mi přišla na mysl vzpomínka na Vracející se dobré holubi, které jsem už neviděl taaák dlouho. A proto jsem si je rovnou připomenul, abych si udělal tento srovnávací komentář podobných filmů z protialkoholní léčebny. Co se týká příběhu, tak oba ukazují bolestnou a odvrácenou stranu účinku alkoholu a těžkosti se zdoláváním závislosti. Sice ani jeden nedokáže přesvědčit začínající alkoholiky, ale aspoň se i to snaží. Docela dobře je vidět kam se za těch 30let posunula filmová tvorba zejména ve způsobu vyprávění a stylizaci. Oba jsou zajímavé, ale Holubi přece jen stojí na velmi kvalitních hereckých výkonech a obsahově na mě působil intenzivněji a důvěryhodněji, a proto je mezi filmy ta hvězdička rozdíl. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (02.01.2019)

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)

Nevěděl jsem, co od tohoto mohu očekávat, ale výsledek velmi milé překvapil. Ačkoliv to mnohdy na pohled příjemné není, čímž film zapůsobil tak jak měl. Je to pomalý, nikam nespěchající film, jenž řekne co má a velmi dobře poučí a hlavně s délkou úměrnou tématu. Podobenství k filmům typu Přelet nad kukaččím hnízdem či Rocky pobavilo. Ale obavlášť se mi líbilo odreagování typu běhání. Alkohol je zlo a je lehké do toho zapadnout, ovšem tohle myslím odrazuje velmi dobře. Velmi dobře zvolená hudba a hlavně většinou velmi zajímavě sestavené záběry. Herecky výborné. Švehlík nezklamal a Dušek už vůbec ne. Byl jsem velmi příjemně překvapen. Dokonalé to nebylo, na to to bylo chvílemi trochu moc nejasné (jakoby o ničem, kdy režisér nevěděl co chce vlastně), ale rozhodně by jeho promítání ve školách špatné nebylo.....75%. (02.08.2018)

David Švehlík mal pred sebou neľahkú úlohu, totiž aspoň sa priblížiť filmovým alkoholikom v podaní Vladimíra Menšíka či Milana Kňažka, respektíve aj Raya Millanda a naposledy predovšetkým Poliaka Roberta Wieckiewicza. No a obstál minimálne chvályhodne. Ťažko ale povedať, či Ondřej Malý nezaujal ešte viac. Nakoniec je dôvodom, prečo neudeľujem aj štvrtú hviezdu, práve poľský film U strážneho anjela, ktorý je čo sa týka predvedenia skutočného mentálneho a fyzického pekla alkoholika na tomto svete ešte o poschodie vyššie a nedá sa naň zabudnúť. Škoda, že sa Dušek odporúčal tak skoro, aj keď takýto odchod zo scény si pýta skultovnenie. (26.11.2019)