Po čem muži touží

Jako celovečerní snímek funguje Po čem muží touží docela obstojně. Na rozdíl od většiny českých pop komedií drží pohromadě a je jasné kam směřuje. Herecky je na docela snesitelné úrovni a nese prvky vypravěčství, nikoliv jen křepčení a sledu scén naroubovaných na něco co se tváří jako dějová struktura. Problém je však v samém základu a to docela zásadní. Scénář přináší naprosto zbytečně spoustu berliček a menších scén, které prostě nedávají smysl a zbytečně diváka vytrhávají ze sledování. Větší problém jsou ale postavy, které nejsou nositelem žádné myšlenky, ale jedná se jen o naprosto vyprázdněné amorální charaktery. Navíc pokud je hlavním motorem snímku cosi jako poznání žen, je dost smutné, že se snímek zmůže jen na vykreslení žen jako osob, které nesou životní tíhu světa skrze nutnost vypadat dle předpokladů západního světa a trávit spoustu času líčením a oblékáním. A je to škoda, protože některé věci prostě fungují dobře a jako celek je třeba uznat, že to poměrně dobře odsýpá. (03.03.2019)

Začne to živým televizním přenosem, který ukončí ostřejší výměna názorů. Právě ta stojí zatrpklého Don Juana místo šéfredaktora pánského časopisu. Vymění ho sympatická, ovšem nezkušená slečna, cynickému šovinistovi navíc jiná ženská, ano, opět ženská, vzápětí nabourá auto, peklo ze života mu dělá i bývalá manželka a vlastně i dcera, jeho mučení ženskými postavami tak ukončí až ocitnutí se v těle opačného pohlaví. Scénář v konfliktu muži versus ženy spoléhá na nejprovařenější klišé, nic nového nebo snad hlubšího absolutně nepřinese. To je potřeba podotknout a zdůraznit. Včetně umělého navozování genderových soubojů. Prostě chlapi koukají na fotbal a chlastají u toho pivo, ženské řeší šminky, jsou neurotické a hledají alespoň trochu normálního chlapa. Na druhou stranu při nízkém očekávání jde o snesitelný kus, u kterého se divák necítí hloupě. Celé to drží poměrně slušně pohromadě, tempo není zlé a divák musí ocenit nejprve solidního Jiřího Langmajera a posléze výtečnou Annu Polívkovou, která dostane ideální prostor ukázat svůj komediální talent. Například vedle pitvořící se Kláry Issové v Zoufalých ženách je její výkon hodný dvojnásobného uznání. I když vlastně po téhle žánrovce nic nového o tom, po čem vlastně muži touží, nevím. (22.04.2019)

Havlík a Třeštíková společně napsali českou kopii Po čem ženy touží, ve které před 20 lety lámal rekordy videopůjčoven Mel Gibson. Zatímco jeho první dva filmy byly vysloveným překvapením, tady už začínám o Havlíkově originalitě pochybovat. Po čem muži touží se sice zdá být čistou žánrovkou, která stojí na proměně Anny Polívkové v Jiřího Langmajera (a naopak). O mnoho víc ale nenabízí, všechny ostatní postavy a situace kolem Anny jsou ploché, černobílé, nezajímavé. A Anna sice hlavní roli ustojí, geny má skvělé až k Budilovi, ale lepší materiál bychom jí skutečně přáli nad všechny malé české romkomy. (01.10.2019)

Už jsem z toho věčného kritizování českého filmu, které kolem sebe neustále slyším, tak zmatená, že přestávám umět posoudit, co je, a co není dobrý film. Když si nebudu hrát na odborníka a budu hodnotit čistě na základě pocitů z filmu, vyjde mi, že jsem se pobavila, párkrát nad něčím protočila oči, párkrát se pořádně zasmála, a že se mi film jako celek vlastně líbil. Na druhou stranu mi přijde škoda, že když už někdo nakousl téma postavení žen ve společnosti, že nešel trošku dál, a nedal tomu i jinou hodnotu. Ale tyhle ambice film asi od začátku vůbec neměl. Vystačit si tak musíme s mírně křečovitým rozuzlením a koncem, který asi nikoho nepřekvapí. I tak je to ale dobrý filmový počin a Anička Polívková předvedla hodně slušný výkon. 3* (06.10.2018)

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)