Prezident Blaník

Přišlo mně to jako šité horkou jehlou, ani jsem nepoznal zda jde o satiru nebo o parodii. Působilo to velmi chaoticky, jako kdyby se řeklo "jéé to je dobrý to tam dáme, a tohle je taky dobrý, to tam dáme taky". Příjemně překvapil Kalousek, který ač ho nemám v lásce, ukázal, že má smysl pro humor. Jinak krom skvěle trefných dialogů směrem k ČEZ, mně Tonda příliš vtipný nepřišel. Hodně amaterská záležitost. (08.04.2018)

Ač jsem velkým fanouškem seriálu, tento film pro mě takovým zážitkem nebyl... Přitom potenciál měl obrovský, ať už tématem a nebo jen tím, že jde o Tondu a tým výborných tvůrců. A právě o to jde, o ten nevyužitý potenciál, který se smrsknul pouze na pár vtipných scének (zapojení Ivana Bartoše do "osobního života" hlavních představitelů je geniální!), bez úderně trefné kritiky, kterou nabízí seriál a kterou by s o něco větší snahou nemuselo být tak těžké přenést i na plátna kin. (15.04.2018)

Sem tam nějaký vtípek, drobná narážka či zajímavé cameo (dá-li se to takhle nazvat), ale jako politická satira je to hodně bezzubé. Tonda Blaník mluví sprostě, ale na rozdíl třeba od britského kolegy Malcolma Tuckera (Je to soda), to funguje jenom občas. Pobavila mě tedy hlavně lumpenkavárna, zato scény s Václavem Havlem jsou už snad humoru zcela prosté. Jinak řečeno, na začátku to chvíli docela jelo, ale vzápětí tomu začala docházet šťáva, až se to tak nějak dobrodilo k závěrečným titulkům. (08.04.2018)

České filmy nemám vůbec v lásce. Většinou se jedná o zbytečné a infantilní "slátaniny", jejichž sledováním ve velkém počtu umírají buňky mozkové. Avšak občas se v záplavě tohoto filmového hnoje objeví i skvělý počin, který mohu s klidným svědomím doporučit. Prezident Blaník mezi tyto počiny právem patří, jelikož se jedná o skvěle vybroušenou satiru, kterou pozná a pochopí každý, kdo se, byť jen okrajově zajímá o politické dění v naší zemi. Rovněž potěší i interakce s některými politiky či prezidentskými kandidáty. Skvělá práce! „MILOŠE DO KOŠE!“ (08.04.2018)

Prezident Blaník je, stejně jako seriálová Kancelář, bezkontextová směsice gagů, která sice pracuje s reálnými osobami a objekty, ale ačkoliv se tak tváří a mnozí ji tak vnímají, nepokouší se v nejmenším reflektovat politické dění a principy. Jestli si někdo za deset let Prezidenta Blaníka pustí, nebude z něj mít sebemenší šanci pochopit, jak probíhala prezidentská volba, kdo byli kandidáti a co se mezi nimi dělo. Je to dobře, protože je tak film nadčasovější? Je to špatně, protože naprosto nefunguje jako satira ať už v pevnějším žánrovém, nebo ve volnějším pojetí? Otevřená otázka... Pak se tvůrci dál topí v tradičních nekonečných paradoxech české apolitické politické reflexe, kdy zjevně mají nějaký názor, ten se ale bojí nahlas připustit, tak neustále utíkají před vlastní agendou, jako by byla nějak špatná (čímž nahrávají těm, co ji tam pak "šokovaně" odhalují), a nakonec je celkem bizarní, kam je tenhle úprk dovádí a jak moc a jak nepřirozeně se musí vykrucovat, aby nemuseli o ničem nic říct. A třetí problematická věc přejatá ze seriálu je neexistující profilace nebo konzistence postav, jejichž osobnost nesahá za scénku, v jíž se právě nacházejí, a minutu z minuty mohou být někým úplně jiným, což jen podporuje roztříštěnost a dramaturgickou nefunkčnost. Ve filmu (natočeném nevhodně širokoúhle, takže je někdy těžké usledovat divnou kompozici obrazu) všechny tyhle nedostatky trčí o kus víc než v seriálu. 2 a 1/2, nejsem úplně rozhodnutý o zaokrouhlení (přes kritiku mě ledasco pobavilo, předně syndikátově organizovaná pražská kavárna v maskách Václava Havla), ale jestli má být výsledek tak nadhodnocený, jak se den po premiéře jeví, tak to radši posouvám dolů. Prezident Blaník je co do nemožnosti funkční politické satiry u nás součástí problému, ne řešení. A nejenže nefunguje jako nějaký ideál satiry, nefunguje ani jako film. (31.01.2018)