Jednej správně

Jeden z vrcholov americkej nezávislej kinematografie a nepochybne dosiaľ jeden z najdôležitejších afroamerických filmov. V poradí tretia snímka Spikea Leeho Do the Right Thing je štylizovaným, provokatívnym obrazom rasového napätia v newyorskom Brooklyne pred koncom 20. storočia. Výrazné, presýtené farby a hlučná rapová hudba (vyniká skupina Public Enemy s piesňou „Fight the Power“) nabíjajú film elektrizujúcou energiou a dávajú mu zmysel. Lee, inšpirovaný pouličnou komédiou, sa stavia tvárou v tvár rasistickým postojom; napätie prerastie do morálne nejednoznačného záveru, ktorý odráža kontroverznosť brutálnych policajných zásahov. Hoci niektorí tento film označujú za provokatívny, musia uznať, že mu nechýba energia a snaha o výpoveď. 80% (13.06.2010)

Spike Lee mě pořád více a více přesvědčuje, jak skutečně dobrým, i když někdy kýčovitým tvůrcem vlastně je. Téma, které zde prezentuje, jako kdyby bylo aktuální. V Americe je celkem běžné, že černocha zastřelí za to, že drží klacek. Tady je to podáno velkolepě - v rámci ulice - kdy ta ulice je prezentována neskutečně živě. Skvělé! (11.02.2016)

Film, ve kterém Spike Lee dává otevřený kartáč jedné menšině tím, že ji vyobrazuje jako poflakující se nemakačenka, který si dělají samy problémy svou ubečeností a zaostalostí. To pak když na ně jeden odpáše opasek, hned se ohání diskriminací a rasismem. Povědomý, že? Ne, nemluvím o té naší menšině. On by to byl opravdu znepokojivě rasistický a tendenční film, jen kdyby Spike Lee nebyl černochem pálícím nemilosrdně do svých řad. U Do the Right Thing se dá výborně pobavit díky pohodové a humorné první polovině, zamyslet nad lidskou blbostí pak ve finále. Spokojenost. 85% (17.09.2014)

První opravdu velký film Spikea Lee definoval jeho postoj k rasové problematice a nabídl spíše rámcový příběh o několika potulujících se charakterech a jedné kulturně odlišné pizzerii. který se vyhrocuje pomalu a mezi řádky. V průběhu se může zdát, že poklidné soužití je možné, ale divák je neustále přesvědčován o historicky zakořeněném opaku a připravován na bouři, při níž se okolní vedro překlene definitivně do myslí většiny aktérů. Některé kapitolky mi přišly slabší než jiné, ale jako celek i s nadčasovou výpovědí to funguje výborně. Z herců nejvíce zaujali nezlomný stařík Ossie Davis, provozní Danny Aiello a tradičně výbušný John Turturro. 85% (25.03.2020)

Spike Lee udělal něco jako zlatý řez, co se rasismu a xenofobie týče. Ačkoliv se film odehrává v převážně černošské čtvrti v Brooklynu, jsou zde zastoupeny všechny možné rasové a národnostní menšiny. Od černochů, přes číňany, hispánce až po italoameričany. A všechny menšiny se navzájem kérují na základě obvyklých stereotypů. A přesně v tomhle je vůbec největší pozitivum filmu. Lee správně pochopil (ač sám černoch), že nejde jen o konkrétní rasu/etnikum, ale spíš o sám akt nesnášenlivosti na základě vnějších rozdílů a to v celé jeho paradoxnosti. Pomocí prezentace jednotlivých praštěných důvodů k nenávisti, pomocí nadávek a provokací, které jednotliví aktéři dramatu pronášejí, se ukazuje vůbec to nejdůležitější. Že jediným způsobem boje proti netoleranci není nadávání na netoleranci druhých (s přidáním vlastních peprných nadávek plných předsudků), ale spíš vlastní, příkladná tolerance vůči ostatním. (25.09.2016)