Do the Right Thing
Konaj správne
Do the Right Thing
Režie:
Spike LeeScénář:
Spike LeeKamera:
Ernest R. DickersonHudba:
Bill LeeHrají:
Danny Aiello, Ossie Davis, Ruby Dee, Richard Edson, Giancarlo Esposito, Spike Lee, Bill Nunn, John Turturro, Paul Benjamin, Frankie Faison, Robin Harris (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj se točí okolo roznašeče pizzy Mookieho (Spike Lee), který si v převážně černošské čtvrti paradoxně našel práci u Italoameričana Sala (Danny Aiello). Celkem poklidný průběh všedních letních dní plný pohodové muziky a nezávazného klábosení začne zprvu sotva postřehnutelně, postupně však stále patrněji, narušovat jeden ze Salových synků - rasistický Pino (John Turturo). Vše neodvratně směřuje k nepříjemnému střetu dvou odlišných kultur. (Matty)
(více)Videa (2)
Recenze (185)
Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu. ()
Líně plynoucí film pomaličku poodkrývá první jiskřičky rasové intolerance v černošské komunitě. Vše spěje ke stále větší radikalizaci za přihlížení policistů, kteří s chápavým úsměvem neřeší násilí v zárodku, ale místo prevence zasahují až jako represivní složka. Tohle není nahlednutí pod pokličku rasismu, Lee vám rovnou vrazí obě ruce do vřícího kotle a vědoucím pokyvovàním čekà na váš řev, že to pàlí. Ale neumožní vytáhnout ani jednu z popálených rukou, uchopí vás za kotníky a mrskne vás do kotle komplet. Kdo má odvahu na duševní popáleniny třetího stupně, může se přidat k Leeho bezchybné jízdě. ()
V našich končinách ne zcela známý film patří k tomu nejlepšímu, co bylo o rasové problematice natočeno. Režisér Spike Lee má výborný cit pro atmosféru, díky čemuž se nálada z filmu velmi rychle přenáší i na diváka a činí ho tak nestranným pozorovatelem, před něhož jsou kladeny otázky, které jsou však záměrně ponechány bez jasných odpovědí. Chytré a do děje vtahující. 9/10 ()
Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. *** Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ ()
Galerie (53)
Zajímavosti (33)
- Ve scéně, kdy se Sal (Danny Aiello) a Buggin Out (Giancarlo Esposito) hádají ohledně obrázků na zdi, že tam visí jen samí Italo-Američané a žádní Afro-Američané, jde o ironii, protože Giancarlo Esposito je napůl Italo-Američan. (CliffLee)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v New Yorku. Začalo sa 18. júla a skončilo 14. septembra 1988. (MikaelSVK)
- Všechny scény tří mužů (Robin Harris, Paul Benjamin a Frankie Faison) na rohu ulice byly improvizací. (CliffLee)
Afroameričan Spike Lee patří mezi nejvyhlášenější americké režiséry. Kromě své samotné tvorby především i kvůli jeho častým kritickým komentářům o postavení Afroameričanů nejen ve filmovém byznysu, ale celkově ve společnosti. Několikrát se kriticky ohradil proti filmovému průmyslu a dal by se díky tomu do jisté míry označit za aktivistu. Už jeden z jeho prvních filmů Jednej správně je sám o sobě velkým komentářem k rasismu a nastavení americké společnosti. Děj Jednej správně pomalu graduje k nevyhnutelnému souboji dvou odlišných kultur. Osobitý film Spikea Lee, který se točí kolem rasového napětí a i díky tomu se zapsal do historie jako důležitý film kinematografie. Byl to dost možná právě až Spike Lee, který se tolik nebál přijít s filmem, který se skutečně točí kolem rasové problematiky. V jeho scénáři se navíc objevují postavy s různými názory a pohledy na pohled a jde díky tomu nejen o obraz tehdejší Ameriky, ale do jisté míry se dá tehdejší pohled na Ameriku přetavit i do dnešního světa. Uběhlo sice 32 let, některé věci se ovšem nadále nemění. Už události minulého roku můžou mluvit za své. Dvouhodinová procházka jednou čtvrtí, kde se dá napětí čím dál tím více krájet a kde je brutální vyhrocení nevyhnutelné. Lee natočil film, který jasně bojuje proti rasismu a zároveň si přitom rozhodně nebere servítky se svými bratry. Je naprosto ideálním komentářem k nastavení Ameriky, rasových konfliktů a má výpovědní hodnotu. Má přitom neskutečnou energii a to i přesto, že zhruba do poloviny jen klidně plyne. Právě v půli ovšem pomalu dochází k nevyhnutelnému, přičemž se Lee inspiroval skutečnými událostmi a dodal osobitě zpracovanou ukázku toho, že žít v Americe v rasově napjaté čtvrti rozhodně není sranda. Děj Jednej správně se ovšem točí kolem hrdinů, kteří si vlastně do jisté míry o své problémy říkají. A to nejen kvůli své barvě kůže. Lee se tak snaží o protirasistický film, přitom všem se mu do jisté míry ovšem daří opak. Na jednu stranu tedy sice autentické zpracování a snaživé poselství, na druhou stranu dost možná právě ve snaze o autentické zpracování trošku Lee bojuje se sebou samým. Skrze různé kapitolky o různých obyvatelích čtvrti se spousta z nich podaří vytvarovat se jako lidi, kteří by si nejspíš koledovali i kdyby náhodou byli bílé pleti. Je to ovšem čistě o subjektivním pohledu na právě onu skupinu postav a především se alespoň ukazuje, že si Lee nebere servítky a nesnaží se přehnaně všechny Afroameričany vykreslit jako andílky. Dá se vlastně absolutně pochopit, proč se v té čtvrti navzájem všichni štvou. Přitom všem má Lee štěstí na obsazení (a to ani ne na sebe v hlavní roli). Především Giancarlo Esposito, Bill Nunn, John Torturro, fenomenální Samuel L. Jackson nebo na Oscara za tento film nominovaný Danny Eillo jsou castingovými trefami. Ať už je to právě Esposito se směšným sestřihem, Samuel L. Jackson jako místní DJ nebo Danny Aiello, jehož zeď v restauraci plná fotek bílých celebrit hlavní kolotoč událostí rozjede. Důležitost Jednej správně nejde zpochybňovat. Lee dost možná mohl svůj film zkrátit, v jistých momentech je jeho snaha lehce zpochybnitelná, to hlavní se mu ovšem podařilo. Jednej správně je především nekompromisním obrazem americké společnosti, který by se ignorovat neměl. I díky faktu, že za těch 30 let se vlastně toho změnilo pramálo. Komentáře Spikea Lee se sice od té doby stali tak trošku otravným kolovrátkem a z Leeho se časem skutečně spíše stává člověk, kolem kterého člověk radši musí chodit po špičkách, významnost jeho Jednej správně ovšem rozhodně nezpochybnil..... () (méně) (více)