Jednej správně

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu. (08.05.2017)

Spike Lee udělal něco jako zlatý řez, co se rasismu a xenofobie týče. Ačkoliv se film odehrává v převážně černošské čtvrti v Brooklynu, jsou zde zastoupeny všechny možné rasové a národnostní menšiny. Od černochů, přes číňany, hispánce až po italoameričany. A všechny menšiny se navzájem kérují na základě obvyklých stereotypů. A přesně v tomhle je vůbec největší pozitivum filmu. Lee správně pochopil (ač sám černoch), že nejde jen o konkrétní rasu/etnikum, ale spíš o sám akt nesnášenlivosti na základě vnějších rozdílů a to v celé jeho paradoxnosti. Pomocí prezentace jednotlivých praštěných důvodů k nenávisti, pomocí nadávek a provokací, které jednotliví aktéři dramatu pronášejí, se ukazuje vůbec to nejdůležitější. Že jediným způsobem boje proti netoleranci není nadávání na netoleranci druhých (s přidáním vlastních peprných nadávek plných předsudků), ale spíš vlastní, příkladná tolerance vůči ostatním. (25.09.2016)

No tak to ne, on fakt Spike Lee někdy střílel i do vlastních? A to docela ostrými, nutno podotknout. Jako takhle, ono to může být i naopak a ani by mě to nepřekvapilo, jelikož Leeho životní názory mi přijdou docela povrchní a zkratkovité, ale opravdu mám pocit, že tu nikomu vyloženě nenadržoval. Vlastně dost realisticky představil drsný život v ghettu, kde člověk musí být hovado a nesmí si nechat nic líbit. Proto tu taky nežije skoro nikdo sympatický a celým filmem se nese sice silně podmanivá, ale taky nepříjemná atmosféra nesnesitelných veder a čím dál tím více vyhrocených vztahů napříč komunitami. Černoši povětšinou nic nedělají, jen se flákají, nepracují a dělají bordel, Italové jsou zase přehnaně agresivní, Korejci jsou vyděděnci a každý jim to dává najevo... Žít v něčem takovém byste prostě nechtěli. Navíc rasismus je tu na každém rohu a nejvíc ho jde právě od černochů. Spika Leeho bych v tom fakt nepoznával, protože tohle je dost ostrá kritika vlastních řad (a nebo jen hodně nepovedený pokus o něco úplně opačně míněného) a musím uznat, že se mu to hodně povedlo. Na politiku sice samozřejmě dojde, to si Lee neodpustí asi nikdy, ale jinak je to skvěle vedené a uvěřitelně vyhrocené, s hodně zajímavými postavami, které se stanou všechny nezapomenutelnými už při svém prvním výstupu. Funguje to skutečně dobře, i přes to, že to za ty dvě hodiny nepřijde skoro s žádným dějem, ale jako mírně odlehčený a zároveň depresivní vhled do míst, kterým by se normální člověk vyhnul obloukem, to bohatě stačí. Navíc o rasismu to fakt pojednává ze všech stran, přesně tak, jak to je (což se dneska už nevidí) a v závěru to přijde s tím, že násilí plodí jen další násilí a s tím musím souhlasit, protože tenhle názor zastávám taky. Celkem mě překvapuje, že to říkám, ale od Leeho si budu muset určitě pustit i něco dalšího... 4* (09.06.2022)

Naprosto sebekritická výpověď o americkém rasismu. A nejen o bílých k černým, nýbrž i naopak, a že všichni ve výsledku stejně nenávidí Asiaty. Ve zjednodušeném měřítku je zde zcela přesně vyobrazená fanatická demagogie, která obstojí i proti Tomiu Okamurovi. Zcela kriticky rozebírá chápání výroků velkých černých autorit (Luthera Kinga a Malcolma X) jejich učenci. Ve výsledku jsme všichni pro okolní život nebezpeční. A může za to jen a jen naše ego. (09.03.2019)

Tak jsem myslel, že se zase podívám na nějakej film o tom, jak jsou ty nebohý černoušci strašně utlačovaný a jak maj těžkej život, ale tohle překvapivě bylo o tom, že černoušci si ve svym ghettu žijou celkem v pohodě a mezi nadávánim na bílý a na žlutý se jen tak poflakujou po ulici a v lepšim případě dělaj hovno, v horšim případě dělaj problémy. Opravdu netušim, jestli Spike Lee chtěl timto filmem říci, že jeho černý "bratři" jsou pěkná chamraď a je lepší se jim radši vyhnout obloukem, nebo se snažil sdělit něco jinýho, ale vůbec se mu to nepovedlo. Nicméně tento film prostě vyzněl úplně jinak než 99% černošskejch filmů a to bylo opravdu překvapení. Tim pádem určitě film stojí za vidění. Ale celkový hodnocení 83% je teda naprosto mimo moje chápání. (16.02.2013)