Tísňové volání

Subjektivně odtrpěné páchání dobra a Intenzivní hra kontrastů. Jak těch vizuálních v podobě světla a tmy v obou pracovních místnostech, tak zvukových v případě nervózního ticha i do morku kostí se zařezávajících vibrací či vyzváněcích tónů. Za nejatraktivnější devízu ale beru kontrast významový, kdy jediná věta na záznamníku dokáže na diváka dopadnout pokaždé úplně jinak. Nebudu se hádat, že nejde jen o dusivou žánrovku, ale tak povedenou, že se k sílící šeptandě rád přidávám. (29.07.2018)

Představte si, že se skoro hodinu a půl budete dívat na borce, co telefonuje. Operátor tísňové linky, tzv. 112. Ve dvou místnostech, dál než na chodbu se nedostaneme. A bude to celkem vzrušující podívaná. Poklona scénáři, dialogům, ruchařům, zvukařům. Tohle se povedlo. A teď někam do hor, do přírody. (29.03.2019)

„TO JSOU POKYNY Z DISPEČINKU?“… „NE, BERU TO NA SEBE“… /// Další důkaz, že není třeba podrobně ukazovat všechno, čeho jsou lidi schopni. Prostě vo tom stačí mluvit… Lidi prostě jsou kreténi… a nebo houpací koně. Myslím, že lidi na tísňový lince vo tom ví svoje. Takže ze života. Zajímavej a hlavně nenudící konverzační thriller, s výborným momentem překvapení. Jednoduchej koncept, kterej potřebuje jen dvě věci: frajera, kterej napíše dialogy a uvěřitelnýho telefonistu. Čert vem menší logický fópá, já se bavil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V práci telefonuju a moje směny často končí smrtí. 2.) V Telefonní budce bylo zbytečně moc živo. 3.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.11.2018)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Minimalistické drama prakticky zaměřené pouze na hlavní postavu, ze které divák hodinu a půl vůbec nespustí oči a skrz kterou je mu zprostředkováván veškerý děj a promluvy všech vedlejších postav. Příběh je založen pouze na dialozích hlavního hrdiny přes telefonní linku a dokonale to vystačuje - žádná krev, žádná akce, žádné efekty (dokážu si představit, jak rychle si tento snímek na sebe vydělá). Koncept tedy rozhodně oceňuji, nicméně ve scénáři se nachází i pár nelogických děr a ke konci se neubráníme ani jednomu opravdu ohranému filmovému klišé, což mi zážitek z tohoto snímku mírně pošramotilo. Stále však k tvůrcům chovám obdiv, že se jim povedlo zas jednou zrealizovat projekt podle rčení: „Za málo peněz hodně muziky.“ [KVIFF 2018] (06.07.2018)