Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyři zfilmované povídky největšího českého satirika Jaroslava Haška. "Polévka pro chudé děti" vypráví o tom, jak kníže Robert sám uvařil polévku pro chudé děti, "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" je historií obsazení místa obecního policajta, "Trampoty pana Tenkráta" ukazuji, jak podivné události vedou k sňatku a povýšení, "Vzpoura trestance Šejby" líčí vítězný boj trestance Šejby o knedlík za ministrováni při mši. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (46)

Mikino00 

všechny recenze uživatele

Povídky dosti proměnlivé kvality, první dvě mi přišly natahované, založené na kratších povídkách, které ždímají. Ovšem od okamžiku, kdy se na scéně objeví ve třetí povídce Marvan, přichází pověstná Haškova vtipnost a s ní úsměvné příběhy, protože nejen Tenkrát, ale i knedlíkový příběh splňuje nejvyšší kritéria chytré zábavy. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Patrně nemá širší smysl polemizovat o Haškově literární nadproduktivitě, která se musela logicky odrazit i na kvalitě často improvizovaných a svým způsobem náhodně sesmolených textů, jimiž si zajišťoval existenční status. Na druhé straně je nutné přiznat Haškovým povídkám charakteristický rukopis, utvářený znechucujícím stanoviskem k rakousko-uherské monarchii, výborně karikující mentalitu měšťanské společnosti přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejíž banalitní a pletichářské tendence okupují v nemalém měřítku i současnost. Jak jinak si lze vysvětlit nadčasovou aktuálnost příhody nazvané Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech, kde o pomyslném výběrovém řízení na místo venkovského policajta rozhodují úplatky, pokoutní intriky a vzájemné vlichocování, podobně jako se v povídce Polévka pro chudé děti pokouší degenerovaný šlechtic velkodušně vyhovět dobročinnému účelu, aniž by si uvědomoval směšnost celé, fiaskem zakončené situace. Nepominutelným a v rámci hrané tvorby padesátých let poměrně zásadním faktorem zůstává celková absence tzv. povídkových filmů, jejichž trend se v Československu v protikladu se světovou kinematografií začal objevovat až v poválečném období (prvním filmem tohoto typu byly Fričovy Čapkovy povídky). Samozřejmě, realizaci byla věnována nemalá pozornost vládnoucích špiček, které usilovaly o plnohodnotné naplnění Haškova úmrtního jubilea, ovšem o celkové absurdnosti nejlépe svědčí původní (a vzápětí jednohlasně odmítnutý) pracovní název Býval svět jako květ (v německy mluvících zemích byl film promítán pod názvem Gute Alte Zeiten / Staré dobré časy). Naprostého maxima dosáhly výkony plejády vynikajících hereckých osobností, kteří se v rámci svých miniaturních drobnokreseb vyšplhaly až na pomyslný herecký Olymp. Výborně odstíněné tu jsou jednotlivé typy klasického herectví; Smolíkův portrét dětinského knížepána nebo Fialova vězeňská kreace uzavírají mohutnou pyramidu, podpíranou zčásti Peškem, Marvanem, Vojtou, Pivcem, Plachým, Záhorským, Filipovským, Baldovou, Šejbalovou a dalšími. Připočteme-li k již jmenovaným veličinám jistě nemalý umělecký vklad tehdy mladého Oldřicha Lipského, vzhlíží k nám důstojný a dnes stěží překonatelný pomník Haškova génia, směřovaný svým nesmlouvavým satirickým tónem nejen k odkazu minulosti, ale především k úsvitu budoucnosti. ()

Reklama

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Z Haškovy tvorby považuju za nejslabší dílo Švejka, zatímco za absolutní špičku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které čtu pořád dokola a dokola. Povídky jsou tak průměr, některé skvělé, zvláště ty poválečné, většina průměrných, celkem dost slabých. Všechny se vyznačují velmi těžkou zfilmovatelností, což se projevilo i zde. Přenesené na plátno se jeví jako zdlouhavé, navíc se z nich vytratilo kouzlo, pokud tedy papírový originál vůbec nějaké měl (tím myslím zejména Utrpení pana Tenkráta, která se v písemné podobě řadí k těm nejlepším). ()

ripo

všechny recenze uživatele

Jaroslava Haška znají čtenáři především jako autora nesmrtelného „Dobrého vojáka Švejka". Méně je známo, že Hašek napsal velké množství povídek, v nichž svým nenapodobitelným způsobem ostře tepal zlořády společnosti rakousko-uherského mocnářství a později i první republiky. Scénáristé „Haškových povídek" vybrali z těchto povídek čtyři, které si především berou na mušku farizejskou dobročinnost, pokrytectví a korupčnost rakouských knížat, byrokratů, starostů, kaplanů a všelijakých správců, kteří všichni dohromady tvořili prohnilé základy mocnářství. Našim tvůrčím filmovým pracovníkům se podařilo postihnout geniální Haškův humor a smysl pro satiru a připravili tak divákům vskutku kouzelný pohled na dobu starého mocnářství. Filmový přehled 50-51/1952 ()

topi 

všechny recenze uživatele

"Sníst to Oni milostivá paní, tak už určitě chcípli!" :D Miluju Haška!! Každá z povídek zde uvedená je totální nářez a každá trefně vystihuje charaktery postav a postaviček, navíc dokonale zahranými naší tehdejší hereckou elitou. Tohle je fakt palba co tam herci předvádějí! Nemá cenu je jmenovat, tady každý válí na sto dvacet procent! Doba je zachycena taky dokonale, myslím, že nic lepšího od Haška zfilmováno nebylo (snad jen s výjimkou Švejka). Tohle je zkrátka dokonalost! Haškologové musejí být nadšeni! Jedinou chybu spatřuji v tom, že to strašně rychle uteče a já bych chtěl víc, víc, víc! Čtyři povídky jsou málo. Zde jsou jejich názvy : Polévka pro chudé děti, Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech, Trampoty pana Tenkráta, Vzpoura trestance Šejby. Moc rád bych se někdy v budoucnu dočkal filmu v restaurované verzi, nebo kdyby ho aspoň některá televize (např. ČT3) odvysílala v HD kvalitě. Zatím se tak ještě ani jednou nestalo. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (1)

  • Film se měl původně jmenovat Býval svět jako květ, což se nelíbilo tehdejší komunistické schvalovací komisi, která nechtěla, aby snímek vyvolával dojem, že se v dřívějším Rakousku-Uhersku hezky žilo. (Landauer)

Reklama

Reklama