Z hříček o královnách
Obsahy(1)
Tento poslední příběh se možná ani nikdy nestal, a přece ho znáte v mnoha podobách... Dramatik O. Daněk přetvořil příběh prince Hamleta, který byl původně starodánský mýtus a později se stal nejslavnějším dramatem W. Shakespeara, v apokryf na druhou: vrah a krvavý král Klaudius (J. Vinklář) byl nevinen, a není ani mrtev. Je uvězněn na norském hradě, kam Horatio (V. Preiss) dvanáct let po smrti Hamleta přivede mladou královnu, manželku norského panovníka Fortinbrase (K. Brožová). Z dialogu královny a vězně Klaudia vyrůstá nový, nečekaný obraz dánské tragédie jako brilantní metafora o lásce a moci, ovládání a vládnutí. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Legenda o Hamletovi patří z pera anglického klasika k největším divadelním kusům naší civilizace. Oldřich Daněk v ní ale jako historik viděl příliš mnoho trhlin. A tak nechal Klaudia přežít a vyprávět nám svou interpretaci Hamleta se všemi v podstatě logickými zákulisními čachry. Celé to do sebe pěkně zapadá a zdá se to být téměř pravdivější než původní hra. Zkrátka precizní fabulace... anebo že by vůbec ne? 90% ()
Z Daňkových historických dramat patrně nejzajímavější a nejvyzrálejší kousek, který využívá alternativního pohledu na legendu o princi Hamletovi. Tato verze sice narozdíl od Shakespearova podání není tak romantická, ale je realističtější a o nic méně tragická. Je to příběh lásky s tragickým koncem. Vynikající výkon Josefa Vinkláře, který jako zajatý Klaudius vytvořil postavu cynického státníka, který si rezignovaně uvědomuje, že prohrál svůj citový vztah i politický zápas, a teď už jen pozoruje, jak se dějiny a politika stále opakují. Celkový dojem: 95 %. ()
budu sice převážně opakovat, co už tu napsali mnozí, ale zkrátka to nejde přejít bez komentáře. Rozhodně nejsilnější z útržků. Překvapivý update s bránícím se národem a armádou, stojící na hranicích. Když se pak děj posune k lásce, která je vidět, jakkoli je to silné, je to skoro krok stranou. Rovněž jsem zírala na Brožovou, kterou jsem tu poprvé viděla jakžtakž dobře hrát. ()
Vzpomínka na Hamleta patří do rodiny Haprdánsů a jiných, kteří rozvíjejí myšlenky z patrně nejoblíbenějšího Shakespearova dramatu. A ačkoli nejsem nijak zvláštní přítelkyní fenoménu shakesperiany a alžbětinské kultury vůbec, shledávám útržek norský nadmíru zajímavým. Drama graduje jako nejlepší detektivka, trojice herců si dává vzájemné příležitosti růst na ukrajování dialogů a atmosféra je také velice příjemná. Ano, nakonec i ta Brožová je hodna Vinkláře a Preisse a tu a tam má příležitost dokázat, že své profesi se nevěnuje jenom na základě okázalého zevnějšku. Je skutečně škoda, že některé jistoty, které se i několik let po revoluci zdály být neotřesitelné, jsou dnes zcela pasé. Nicméně, pakliže bych se měla vyslovit k tomu, který útržek je mi nejmilejší, zůstávám si i po seznámí s celým cyklem na své původní touze a Záskok pro Sissi považuji ve své rozkoši za nepřekonatelný. ()
Takováto dokonalost už v ČT nevznikne! Kde také vzít druhého Daňka? Kde vzít herce typu Vinkláře? Herectví je spolehlivě ničeno telenovelami. Úžasný kus, u kterého si vůbec neuvědomíte, že je celý postavený a odehraný v ateliéru. Mistrné dialogy a fabulace. Herecký koncert pod režijním vedením autora. Myslím, že Kateřina Brožová už nikdy více takovou příležitost zahrát si v mistrné nejvyšší herecké lize asi nedostane. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu jsou použity záběry z inscenace Národního divadla „Hamlet“ (1982) režiséra Miroslava Macháčka. (makimarketa)
Reklama