Být či nebýt

Úvodní situace s Hitlerem v ulicích Varšavy je geniální na tolika rovinách, že to je až těžko představitelné. Práce s očekáváním diváků, s filmem jako médiem (víme, že nejde o skutečného Hitlera, ale herce - ale nevíme, že jde právě o to i v rámci filmu - pointa vtipu má teda rovinu uvnitř i vně filmu) je v tomhle jediném okamžiku dál než v obou Deadpoolech dohromady. Zbytek filmu je plný podobných hříček, i když první půlce dost trvá rozjezd. Jakmile se začnou sklízet zaseté vtipy, rychle se to najde a poslední třetina je opět geniální, takže jsem jen rozmrzelý z toho, že první polovinu jsem byl po perfektním úvodu docela uondaný a pomalu se začínal nudit. Jsem trochu opatrný při tomhle směru výtek, protože právě silným set upem a vynikajícím pay offem Lubitsch vyniká a chápu, že aby byly pointy tak silné, je potřeba opatrně dávkovat informace, o nichž divák netuší, že jsou přípravou na vtip. A v tomhle případě navíc nejde o vyprávění jednoho vtipu za druhým, jako v současných komediích, ale vybudování veškerého podloží pro to, aby se pak rozjela nepřerušená série point, která se nečekaně vrství jedna na druhou - takže když si stěžuju na nepovedený rozjezd, riskuju, že tím ohrožuju ono mistrné pletení sítí, do kterých se divák později chytne. V důsledku to vnímám hodně jako svůj divácký nezvyk na tenhle typ dávkování informací - a poměrně snadno to hážu za hlavu. Zvlášť když je jasné, že v mysli člověku zůstanou spíš ty skvělé momenty než čekání na ně. (13.12.2018)

Veľké prekvapenie. Čakal som všeličo, ale to, čo som videl ma dostalo. Videl som už niekoľko filmov podobného razenia a tri hviezdičky dávam iba preto, že film bol nakrútený počas vojny, keď ešte zďaleka nebolo jasné, kto v nej zvíťazí. Inak by to boli maximálne dve hviezdičky za Carole Lombard. Aj keď som Ninočku ocenil rovnako, rozdiel v dojme hrá jednoznačne v jej prospech. (07.05.2019)

Bravurní válečná komedie Ernsta Lubitsche s břitkým vtipem nabitými bleskurychlými dialogy, jejichž důkladné sledování vyžaduje více než jedno zhlédnutí (a pro českého diváka také kvalitně přeložené titulky). Na rok 1942 netradičně aktuální a velmi černý humor nutně musel dobové diváky zastihnout nepřipravené, vtipkuje se zde o gestapáckých praktikách, popravách i koncentračních táborech. Dnes už s nadhledem můžeme odvážný humor jedině docenit a označovat Být, či nebýt za jednu z nejlepších komedií 40. let. Výborně zvolené obsazení v čele s Jackem Bennym a Carole Lombard neskutečným způsobem baví, a když celé dobrodružství vynalézavých divadelních herců skončí, říkáte si, že byste jejich trampoty klidně dokázali sledovat ještě nějakou tu hodinu navíc. (08.05.2019)

HER HUSBAND IS THAT GREAT, GREAT POLISH ACTOR, JOSEF TURA. YOU'VE PROBABLY HEARD OF HIM. OH, YES. AS A MATTER OF FACT I SAW HIM ON STAGE WHEN I WAS IN WARSAW ONCE BEFORE THE WAR. REALLY? WHAT HE DID TO SHAKESPEARE WE ARE NOW DOING TO POLAND! Mno slabší filmeček, který hodně sráží prvních asi 40 minut. Potom na scénu přichází herec Tura a jeho hra na profesora Alexandera Siletskyho. To už bylo o něčem jiném. Zajímavá je doba vzniku, protože na začátku roku 1942 to ještě nevypadalo, že by Německo mohlo válku prohrát, ba naopak. Na filmu mi asi nejvíc vadili herci. Přišli mi takový nijací, až na režiséra z divadla, který v uniformě se svým knírečkem a kulatými brýlemi, opravdu působil jako SS man a pak ještě velitel gestapa Ehrhardt, který se do tohoto typu komedie opravdu hodil. A pamatujte, za všechno může SCHULZ! (16.03.2017)

Možná jsem divný, ale mám rád, když je tvůrce uměleckého díla mnohem chytřejší než já. A u tohoto filmu to platí zcela beze zbytku! Pokaždé, když už jsem si začal myslet, že tuším, jak se příběh bude odvíjet, přišel nečekaný zvrat a vše se začalo ubírat zcela jinam. Dobře patrné je to již v úvodní expozici, tedy zhruba do chvíle, než se objeví Hitler s legendárním ,,Heil myself!" Jen do tohoto okamžiku (první cca čtvrthodina) se perspektiva vyprávění obrátí asi třikrát a vy se sotva stačíte dosmát jednomu vtipu a hned je přenesen na druhou (občas i na třetí) a je snad ještě vtipnější. A to vydrží po celou dobu filmu - nemá to slabé místo. Lubitsch byl ďábel - jeho humor je černočerný a dokonce i jeho nejbližší přátelé ho přesvědčovali, že hlášky jako ,,To co on dělal Shakespearovi my teď děláme Polsku!" jsou na rok 1942 příliš silná káva. Lubitsch se naštěstí přesvědčit nedal a vzniklo geniální, po čertech vtipné, ale i neskutečně dojemné dílo. Současní ,,provokatéři" (jako třeba tvůrci Mého vůdce) by si měli tento film pustit, a pak svá natáčení zvážit... (06.08.2014)