Vražda v Orient expresu

Miluju Agathu Christie od doby, kdy jsem vyrostla z dětských střevíčků, odložila „Děti z Bullerbynu“ a objevila pro sebe kouzlo jejích detektivek. Snažím se nepropást žádné filmové zpracování a tahle verze Vraždy v Orient expresu patří mezi moje nejoblíbenější. Ale nic naplat, Poirot v podání Davida Sucheta je mnohem víc magnifique,n`est-ce pas? (16.11.2009)

Velice dobré. Já naopak věřím ve hvězdné obsazení. Jako Sucheta si představuji gaunera z http://www.csfd.cz/film/14894-boeing-747-v-ohrozeni/ tam snad hrál sám sebe. V poslední době se roztrhlo nebe a padají Herculové 60´nebo 90´ až je jich příliš mnoho, že už je skoro nesnáším. PS Doufám že David Suchet nedopadne jako V. I. Lenin, za starých časů jsem otevřel noviny Lenin, pustil jsem televizi Lenin , Bojím se otevřít konzervu !? :-) (15.12.2014)

Velmi rozvleklá konverzačka, kterou ctí báječný původní dabing s celým kupé mistrů dabérů, v čele s Martinem Růžkem. Herecky v originálu nic moc, Poireťák vypadá jak plastik, Connery vypadá hůř než o čtyřicet let později, sluší to jen Jacqueline Bisset. A opět si vyslechneme, že HP přeci není žádný Francouz, proboha, on je Belgičan. Nejsem HP fanoušek. (18.09.2016)

Dle mého skromného a nepodstatného názoru je Albert Finney mnohem lepší a charizmatičtější Poirot než-li David Suchet, kterého tato postava de facto proslavila. Nejen díky Finneymu, ale i zbytku hereckého ansáblu, který by mohl lecjaký snímek závidět, mysteriózní atmosféře, scénáři a hudbě jde též o nejlepší adaptaci detektivek Aghaty Christie jakou znám. KlasA. Howg. (12.04.2008)

Těžko hodnotit film bez toho, že bychom tím nehodnotili zároveň literární předlohu. Zmíněná detektivka je ovšem z rodu těch, které jsou ryze literární a jejich převod do filmové podoby vždy ukáže značnou vykonstruovanost celého děje. To není chyba. Každý slavný autor detektivek se občas "dopustí" čehosi, co bychom mohli chápat jako určité "žánrové cvičení" na němž autor především dokazuje své mistrovství. Detektiv v něm zpravidla řeší zcela nepravděpodobné úkoly jako například otázku kdo z dvanácti přítomných je vrah v situaci, kdy jeden po druhém záhadně umírá, vraždu v uzamčeném pokoji bez oken atp atd. Takové příběhy je pochopitelně radost číst a čtenář to činí s vědomím, že zde nejde o nic jiného než o velmi zábavnou a duchaplnou hru. To však přestává platit v případě filmového zpracování, neboť film je jaksi z principu konkrétnější, hmatatelnější, neimaginativní a navíc divák zpravidla do příběhu vstoupí jaksi bez přípravy a čekaje detektivku bude tvrdit (a právem), že "je to naprosto nepravděpodobné". Tenhle film zkrátka neměl vzniknout z důvodu nezfilmovatelnosti románové předlohy což mimochodem její autorka dobře věděla a právě proto se zfilmování nesmírně dlouhou dobu zuby nehty bránila. Bohužel nakonec neúspěšně... (19.04.2008)