Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Obsluha děla při přesunu z výcvikového prostoru odveze do nemocnice malého chlapce s akutním zánětem slepého střeva. Mezi mladým poručíkem a tanečnicí z vojenského uměleckého souboru vzniká vážnější citové pouto... Koncem 50. let se chodilo do kina i na takovéto příběhy. Snímek měl nadprůměrnou návštěvnost. (oficiální text distributora)

Recenze (31)

Karlas 

všechny recenze uživatele

Na začátku sledování jsem sahal po ovladači s tím, že tuto naivní vojenskou romantiku zasazenou do socialistického skotačení asi vypnu – „Vždyť je to sladké jak hovno z nutrie!“ Naštěstí se příběh v druhé části, stejně jako třeba u filmu Bomba, přelévá do úplně jiné roviny. Parta dělostřelců putující se svou 152mm KH vz 37 na ukázku  do Prahy zažívá neočekávané nesnáze. Komunistická kravina se mění v poměrně napínavý a dobrodružný film. Důstojník kokot prozře a se svou docela uvěřitelnou skupinkou záklaďáků dovrší putováni se ctí. Jaroslav Mareš je rošťácky dokonalý rebel a Milena Dvorská s Valentinou Thielovou jsou skutečně překrásné. Docela se zamýšlím, jestli mi víc vadí to, co nám cpali ve filmech dřív, nebo to co nám cpou teď, kvóty jako kvóty. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Na Zatoulané dělo jsem byl zvědav hlavně díky zařazení do žánru road movie a trochu (ne)překvapivě se jedná o dalšího, tentokrát československého zástupce linie dobrodružných filmů na cestách náklaďákem či kamionem, odstartované v roce 1953 Clouzotovou Mzdou strachu. Později tato linie pokračovala námatkou ve Francii 100 000 dolary na slunci, v Itálii Il bestione, v Rumunsku Transportem... a v neposlední řadě inspirovala Mzda strachu také Williama Friedkina v roce 1977 k remaku s asi vůbec nejefektivněji natočenou proslavenou scénou přejezdu nákladního vozu přes rozpadající se dřevěný most. Přesně taková scéna, byť bez deště, za to uprostřed mlhavé noci, se nachází i v tomto československém filmu a musím uznat, že na rok vzniku byla velmi slušně natočená (včetně důstojné záchranné pomoci zpod mostu) a tvoří nejnapívanější vrchol celého snímku, navíc s bojem za život další postavy ve hře. Měl jsem pocit, že čím déle film trvá, tím se stává lepším a lepším... tedy až na úplný závěr. Nevadí mi moc, že jde pouze o volnou variaci na něco, co už jsem viděl víckrát v jiných filmech, když tu napínavá atmosféra od jistého okamžiku báječně funguje, včetně humorných odlehčení a dost mě tu z herců bavil Jaroslav Mareš. Hůře překusuji nápad zasadit ono schéma dobrodružné road movie do komunistické agitky a než se konečně rozjelo na filmu to hlavní, musel jsem si projít asi 20ti minutami dobové propagandy, vojenských písní, tanečků či nepříliš záživně podanou romancí. A rovněž, nakolik Zapomenuté dělo nabídne i skvěle gradovaný napínavý biják plný temný atmosféry, po vyřešení jednoho z mnoha náročných problému se až příliš rychle a nahodile změní na optimistické a prosluněné vykročení do šťastných zítřků. Na jedno zhlédnutí, s vypuštěním rudého nánosu, to celkem jde. [65%] ()

Reklama

noriaki 

všechny recenze uživatele

Josef Mach zvládal filmy mnoha žánrů. Když se podíváte na tři jeho nejznámější, zjistíte jak moc se liší. Pokud máte málo času, stačí si pustit Zatoulané dělo, protože tam je všechno v jednom balení. Snímek začal jako budovatelské drama, poté se překlopil do romantické komedie, nabral prvky road movie a nakonec zakotvil v thrilleru. Tohle putování ustál se ctí, především díky slušně napsaným postavám a zkušenému režijnímu vedení. Svou práci odvedla i vynikající hudba, perfektně přizpůsobená rozdílným scénám. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Mzda strachu? Spíše Florenc 13:30 jsem si říkal, když jsem před filmem četl zdejší komenty a viděl první minuty filmu. Co na tom že RTO vystřídalal Tatrovka 111 s polním dělem. Hudební doprovod na garmošku a pitvoření herců bylo stejně dobové jako když Pepíček Beků řídil ,,Škodověnku'' do Varů. Naštěstí ale od poloviny film skutečně najede na vážnější notu a je celkem škoda, že na ní ještě chvilku ještě nevydržel. Je fajn, že 5 let od smrti Klémy už tvůrci neměli potřebu ve snímku jakkoliv agitovat a film se tváří spíše civilněji. Mladí vojáci koukají po ženských, velitelé se chovají celkem normálně a vůbec se ve filmu řeší takové normální věci. To snímku určitě dobře prospělo, já osobně se bál, že tam toho alespoň píď bude... To ale neznamená, že scénář nebyl debilní a že hlavní hrdina a zároveň velitel vozu předváděl naprostou neschopnost nejen jako velitel, ale i jako člověk. Na stranu druhou, rozkaz je rozkaz, tehdejší soudruzi velitelé byly gumy zelné, vyděšené imperialisty chřestícími atomovými zbraněmi a optikou padesátých let se na nedojetí na čas a místo dle rozkazu mohlo nahlížet všelijak... Takže Bůh suď! Je škoda, že v závěru se nedozvíme nic jak to bylo s osudy jednotlivých hrdinů dále (hlavně hocha z hájenky) a snad mi tam i chyběla (a nebo ne?) nějaká ta pochvala před nastoupenou jednotkou. Ale jak tak teď nad tím přemýšlím, tak vlastně spíše ne :-). Jak říkám, škoda, že té lepší poloviny nebylo více. Šel bych pak i výš s hodnocením. Dávám za mostní vzpěry. * * ()

Gekacuk 

všechny recenze uživatele

NÁSLEDUJÍCÍ TEXT MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER: Vojenské road movie aneb Jak se rodí hrdina. První realizovaný scénář Jana Procházky se ještě moc nepovedl. Režisér Josef Mach si s námětem moc práce nedal a nepomohl mu ani začínající pomocný režisér Antonín Kachlík. Docela slabý film, který se skoro celý odehrává na cestě. Posádka má za úkol dovézt dělo z Moravy do Prahy snad nějakému generálovi … (?). Asi to tak důležitý úkol nebude, když je svěřen do velení lampasákovi, který je velitelem útvaru minulou noc přistižen při běhu po cestě v dešti v uniformě ale bez kalhot. Zatímco se velitel posádky Zounar těší na setkání s dívkou, ostatní si cestu krátí pohvizdováním na děvčata a popíjením piva. Divák je nucen dlouhé minuty sledovat detail Miroslava Zounara (pozdějšího Gottwalda) a jeho nekonečné váhání, zda dát přednost záchraně lidského života nebo setkání s Valentinou Thielovou. Samozřejmě všichni ostatní už dávno vědí, co je třeba učinit, jen velitel Zounar neskutečně dlouho váhá. Nekonečné chvíle proseb a přemlouvání jenom film natahují. Nakonec se velitel Zounar rozhoupe a už ho nic nezastaví. Ani polorozpadlý most. K hrdinskému chování ho motivuje při tanci zraněná kráska Milena Dvorská, která nakonec v jeho srdci zvítězí. Lidský život zachraňují, ale přesto mají čas dávat veliteli hobla. Zounar je ve stresu, jestli splní rozkaz a doveze dělo včas. Řidič ovšem dokáže zázraky a všechno dobře dopadne. Za pár korun natočený jednoduchý uměle natahovaný film. „Komediální drama.“ Hodně spolupracovala armáda. Velitele útvaru hraje prvorepublikový milovník Gustav Nezval, řidiče náklaďáku pozdější režisér a tanečník Martin Ťapák. V posádce dominuje nenažraný Antonín Šůra, flákač Jaroslav Mareš a vojnu milující František Vicena. Že je hochům – záklaďákům přes 30 let, asi nikomu nevadí. Mareš má dokonce 37!!! Nešťastného hajného hraje typický brněnský herec Oldřich Vykypěl a Zounarova kamaráda Bohumil Švarc. Miniroličku hospodského si zahrál Jan Skopeček. Zounarovy hlášky: K dívce: „Víte, jak se říká dělostřelectvu? Bůh války.“ (Ve filmu se to opakuje 2 krát.) K Vicenovi po rvačce: „A ty soudruhu jako budoucí voják z povolání mi snad řekneš, kdo se začal prát?“ Pozdější aktivistický herec a politický činitel František Vicena (filmový Hitler) na posměch kamarádů reaguje přibližně takto: „Někdo má rád lesy, jiný pole, další továrnu. Mě se líbí vojna!“ 17. 4. 2014 přidávám 1 hvězdičku. ()

Zajímavosti (2)

  • Píseň provázející film je skladba „Dobrý den“, kterou nazpíval Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. (Karlas)

Reklama

Reklama