Zatoulané dělo

Josef Mach zvládal filmy mnoha žánrů. Když se podíváte na tři jeho nejznámější, zjistíte jak moc se liší. Pokud máte málo času, stačí si pustit Zatoulané dělo, protože tam je všechno v jednom balení. Snímek začal jako budovatelské drama, poté se překlopil do romantické komedie, nabral prvky road movie a nakonec zakotvil v thrilleru. Tohle putování ustál se ctí, především díky slušně napsaným postavám a zkušenému režijnímu vedení. Svou práci odvedla i vynikající hudba, perfektně přizpůsobená rozdílným scénám. (25.11.2020)

Na Zatoulané dělo jsem byl zvědav hlavně díky zařazení do žánru road movie a trochu (ne)překvapivě se jedná o dalšího, tentokrát československého zástupce linie dobrodružných filmů na cestách náklaďákem či kamionem, odstartované v roce 1953 Clouzotovou Mzdou strachu. Později tato linie pokračovala námatkou ve Francii 100 000 dolary na slunci, v Itálii Il bestione, v Rumunsku Transportem... a v neposlední řadě inspirovala Mzda strachu také Williama Friedkina v roce 1977 k remaku s asi vůbec nejefektivněji natočenou proslavenou scénou přejezdu nákladního vozu přes rozpadající se dřevěný most. Přesně taková scéna, byť bez deště, za to uprostřed mlhavé noci, se nachází i v tomto československém filmu a musím uznat, že na rok vzniku byla velmi slušně natočená (včetně důstojné záchranné pomoci zpod mostu) a tvoří nejnapívanější vrchol celého snímku, navíc s bojem za život další postavy ve hře. Měl jsem pocit, že čím déle film trvá, tím se stává lepším a lepším... tedy až na úplný závěr. Nevadí mi moc, že jde pouze o volnou variaci na něco, co už jsem viděl víckrát v jiných filmech, když tu napínavá atmosféra od jistého okamžiku báječně funguje, včetně humorných odlehčení a dost mě tu z herců bavil Jaroslav Mareš. Hůře překusuji nápad zasadit ono schéma dobrodružné road movie do komunistické agitky a než se konečně rozjelo na filmu to hlavní, musel jsem si projít asi 20ti minutami dobové propagandy, vojenských písní, tanečků či nepříliš záživně podanou romancí. A rovněž, nakolik Zapomenuté dělo nabídne i skvěle gradovaný napínavý biják plný temný atmosféry, po vyřešení jednoho z mnoha náročných problému se až příliš rychle a nahodile změní na optimistické a prosluněné vykročení do šťastných zítřků. Na jedno zhlédnutí, s vypuštěním rudého nánosu, to celkem jde. [65%] (02.02.2023)

Příjemné překvapení, příběh působil velice uvěřitelně a jak ze života. Neobsahoval žádné hloupé a klišéovité dialogy, jak bývá často zvykem u filmů z vojenského prostředí a z téhle doby (snad s výjimkou onoho "někdo má rád továrnu, já holt vojnu"). Herci hráli velice přirozeně a civilně (ano, i pro role vojáků je to druhé pochvala!) Velmi zajímavý byl také vnitřní boj, který se odehrával v onom mladém poručíkovi, mezi odosobněným zeleným myšlením na jedné straně, které dokázal narušit pouze sobecký sexuální pud projevující se ve snaze být včas na nádraží v Praze, a základními morálními hodnotami, které v sobě snad má každý normální člověk. (04.04.2014)

Na začátku sledování jsem sahal po ovladači s tím, že tuto naivní vojenskou romantiku zasazenou do socialistického skotačení asi vypnu – „Vždyť je to sladké jak hovno z nutrie!“ Naštěstí se příběh v druhé části, stejně jako třeba u filmu Bomba, přelévá do úplně jiné roviny. Parta dělostřelců putující se svou 152mm KH vz 37 na ukázku  do Prahy zažívá neočekávané nesnáze. Komunistická kravina se mění v poměrně napínavý a dobrodružný film. Důstojník kokot prozře a se svou docela uvěřitelnou skupinkou záklaďáků dovrší putováni se ctí. Jaroslav Mareš je rošťácky dokonalý rebel a Milena Dvorská s Valentinou Thielovou jsou skutečně překrásné. Docela se zamýšlím, jestli mi víc vadí to, co nám cpali ve filmech dřív, nebo to co nám cpou teď, kvóty jako kvóty. (01.02.2023)

Mzda strachu? Spíše Florenc 13:30 jsem si říkal, když jsem před filmem četl zdejší komenty a viděl první minuty filmu. Co na tom že RTO vystřídalal Tatrovka 111 s polním dělem. Hudební doprovod na garmošku a pitvoření herců bylo stejně dobové jako když Pepíček Beků řídil ,,Škodověnku'' do Varů. Naštěstí ale od poloviny film skutečně najede na vážnější notu a je celkem škoda, že na ní ještě chvilku ještě nevydržel. Je fajn, že 5 let od smrti Klémy už tvůrci neměli potřebu ve snímku jakkoliv agitovat a film se tváří spíše civilněji. Mladí vojáci koukají po ženských, velitelé se chovají celkem normálně a vůbec se ve filmu řeší takové normální věci. To snímku určitě dobře prospělo, já osobně se bál, že tam toho alespoň píď bude... To ale neznamená, že scénář nebyl debilní a že hlavní hrdina a zároveň velitel vozu předváděl naprostou neschopnost nejen jako velitel, ale i jako člověk. Na stranu druhou, rozkaz je rozkaz, tehdejší soudruzi velitelé byly gumy zelné, vyděšené imperialisty chřestícími atomovými zbraněmi a optikou padesátých let se na nedojetí na čas a místo dle rozkazu mohlo nahlížet všelijak... Takže Bůh suď! Je škoda, že v závěru se nedozvíme nic jak to bylo s osudy jednotlivých hrdinů dále (hlavně hocha z hájenky) a snad mi tam i chyběla (a nebo ne?) nějaká ta pochvala před nastoupenou jednotkou. Ale jak tak teď nad tím přemýšlím, tak vlastně spíše ne :-). Jak říkám, škoda, že té lepší poloviny nebylo více. Šel bych pak i výš s hodnocením. Dávám za mostní vzpěry. * * (02.04.2017)