Kramerová vs. Kramer
Kramer vs. Kramer
Režie:
Robert BentonScénář:
Robert BentonKamera:
Néstor AlmendrosHrají:
Dustin Hoffman, Meryl Streep, Jane Alexander, Justin Henry, Howard Duff, George Coe, JoBeth Williams, Bill Moor, Jack Ramage, Howland Chamberlain (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Slavné filmové drama se hned po svém uvedení v amerických a následně i ve světových kinech zařadilo mezi komerčně nejúspěšnější tituly 70. let. Příběh úspěšného reklamního pracovníka Teda Kramera, který po nečekaném odchodu manželky zůstává sám se svým sedmiletým synem, vzniklo podle stejnojmenného románu Averyho Cormana (přeloženého i do češtiny) a svojí tematikou se přesně strefilo do ožehavých problémů neúplné rodiny a ženské emancipace, jež se v té době řešily snad ve všech médiích. Působivě realizovaný film je postaven na bezchybných hereckých výkonech protagonistů titulních úloh, tehdy už zavedené herecké hvězdy Dustina Hoffmana a pomalu ale jistě se prosazující Meryl Streepové. Jim velmi zdařile sekundují i herci v epizodních rolích (zejména Jane Alexanderová v roli rodinné přítelkyně Margaret a Howard Duff jako advokát Shaunessy). Zvláštní zmínku si zaslouží představitel sedmiletého Billyho Justin Henry. Jeho výkon je mimořádně přesvědčivý, k čemuž nepochybně přispělo i režisérovo moudré rozhodnutí natáčet celý film v chronologickém sledu. Za pozornost stojí i promyšlená výtvarná stránka filmu, na níž měl lví podíl francouzský kameraman kubánského původu Nestor Almendros, a využití klasických hudebních motivů z děl Henryho Purcella a Antonia Vivaldiho. Kromě diváckého úspěchu film Kramerová versus Kramer posbíral i desítky nejrůznějších ocenění, mezi nimiž vyniká pět Oscarů (nejlepší film, režie, scénář podle předlohy, mužský herecký výkon v hlavní roli - D. Hoffman, ženský herecký výkon ve vedlejší roli - M. Streepová). Rozhodnutí hollywoodského studia Columbia klasifikovat kvůli lepším oscarovým šancím roli Joanny Kramerové jako vedlejší nakonec paradoxně zabránilo filmu v zisku všech pěti hlavních Oscarů, k čemuž do té doby došlo pouze dvakrát (Stalo se jedné noci - 1934, Přelet nad kukaččím hnízdem - 1975) a potom zatím jen jednou (Mlčení jehňátek - 1991). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (419)
Nejlepsi film o partnerske problematice jaky jsem mel moznost videt. Vykon obou hlavnich protagonistu je naprosto dokonaly (hlavne tedy Dustin Hoffman). Rezie je taktez uzasna, vse do sebe zapada, film ma skvele dialogy a dobre zvladnute vypjate sceny. Co se mi take velmi libilo byla kamera a hudba. Musim jednoduse priznat ze ten film me dostal. Perfektni kousek. ()
...Silné a ze života, nadčasové ( rozvodovost neustále stoupá ! )... ()
Tohle, na rozdíl od sterilně korektních Dětí mých, které jsem si dával před pár týdny, byl ten pravý film pro slaměného vdovce s potomstvem na krku, film o skutečných lidech s opravdovými vztahy, ne o supermanech, kterým stačí uvědomit si ty pravé hodnoty a pak už si celý život zmanažují levou zadní, aniž by museli o píď slevovat ze svých zářných kariér. Film formálně jednoduchý, postavený na skvěle napsaných postavách a brilantním herectví nejen ústřední trojice, film, který v důsledku nenadržuje ani jedné straně centrálního konfliktu, neprosazuje si svou jedinou tezi a nedává jednoduché pohádkové odpovědi, ale rozehrává množství dílčích témat, nad kterými může (nejen) slaměný vdovec podle chuti kontemplovat a brát z nich sílu a inspiraci pro svůj vlastní život, dumat o partnerství a rodičovství obecně i o proměnách (a neproměnách) společenských souvislostí mezi 70. léty v Americe a dneškem u nás. Silný kousek o hledání cest k sobě, který se v rozporu s pověstí úspěšně vyhýbá laciné sentimentalitě i prvoplánovým happyendům – a o to víc dojímá i pozvedá na duchu. ()
Jelikož nesnáším Meryl a filmy o ničem, tak jsem nanejvýš frustrován, že jsem tuhle klasu musel vidět. Dustin je parádní, což však film už z podstaty samé zachránit nemůže. Věčná škoda, že film baví jen při smažení (?) francouzských toustů. Tvůrci se evidentně snažili o jakousi gradaci v podobě Meryl. Pokud ale neholdujete hysterickým a na hlavu padlým ženám, tak film stejně jako já neoceníte. 48% ()
Minimalistické komorní drama, smutné, vtipné, skutečné. Stojí a padá na výkonech Hoffmana, Henryho a Streepové, a to přesně v tomhle pořadí. ()
Velmi působivé drama o problémech, které mohou potkat každého. Ústřední dvojice hlavních hrdinů nakonec dostane rozum. Strhující herecké výkony hlavních představittelů. Velmi komorní. Ještě bych vyzdvih toho kluka, hraje to báječně. ()
Moc nechápu ani počet Oscarů, ani zdejší hodnocení. Jako rodinné drama tuctové, jako soudní drama téměř podprůměrné. A že Dustin s Meryl hrají výborně víme i odjinud. ()
Jako otec 2 lete dcery si nedovedu predstavit, ze bych prisel o sve dite na zaklade soudniho rozhodnuti v pripade, ze by bylo moralni pravo na me strane. I tak se da poddat vynikajici film, ktery jiste nebude dlouho zapomenut. Perfektni vykon zejmena Dustina Hoffamana me udelal velkou radost a zacinam si rikal, ze starsi, kvalitnejsi filmy mohou byt to prave. 5* ()
Herecký koncert Dustina Hoffmana a na oskara nominovaného děťátka Justina Henryho. Jejich společné scény patří k tomu nejlepšímu. Radost se dívat. Ať už je to první osamocené ráno, či vypjaté drama u zmrzliny atd. Příběh samozřejmě silný, s vážnou problematikou. Avšak nedostatečná hloubka a nevyhrocenost způsobila drobnou monotóst. Závěrečné soudní líčení mělo být plné podlosti, zrady a výčitek. ()
Kdybych se první polovinu filmu trochu nenudil, tak řeknu jen: "Terrific!" a dám plný počet. ()
Nespravedlnost v justičním prostředí je tou nejhorší situací, která může v rodinném sporu nastat a Dustina Hoffmana bych okamžitě chtěl za tátu. Celý film jsem byl v nepochybném přesvědčení, jak i 40 let staré dílo válcuje ty bezduché pitominy, co vycházejí letos, závěr ovšem přišel opravdu nečekaně a pátou hvězdu házím jen právě zásluhou bezchybného výkonu herce, na jehož filmografii se musím podívat podrobněji. ()
Psychologicke rozvodove drama,skvele napsane,skvele rezirovane a skvele zahrane.Dustin Hoffman a Meryl Streep jsou absolutne uzasni!Film si zaslouzene odnesl 5 oscarovych sosek,z toho 2 zaslouzene patri dvema hlavnim predstavitelum.Skutecne precizni prepis skvele knihy si divak uziva od zacatku az do konce.Nemohu dat jinak,nez jasnych 100%. ()
Neni nic srdcervouciho, nez rozchod dvou lidi, ktere spojuje to nejdrazsi co maji. ()
Pro mě nejoblíbenější herečka a herec v jednom filmu? To je jasný, jaký to bude mít hodnocení :) Snímek znám již mnoho let a svou "jednoduchostí" a realitou nemusí ohromat ničím jiným, než hereckými výkony, v nichž se Dustin a Meryl předbíhají :) Těžko říct, kdo je lepší. Ani já to nedokážu posoudit. Kramerová vs.Kramer je vynikající film, knižní předloha a boj o dítě, které se, aniž by to nějakým způsobem tušilo, ocitlo ve velice nepříjemné situaci. ()
Ted Kramer (Dustin Hofman), úspěšný reklamní agent, vždy věnoval své práci mnohem více času, než své ženě a synovi. A tak se stalo, že ani nepostřehl okamžik, kdy se jeho manželství začalo hroutit - dokud jeho žena Joanna (Meryl Streep) neodešla, a nenechala ho i sedmiletým synem samotné. Ted Kramer se bude muset ze dne na den stát otcem, a naučit se vše, co celé roky zanedbával. A když se mu opět začne dařit získat si důvěru svého syna, Joanna se vrací, a hodlá o svého syna bojovat.. třeba u soudu ... O tomto filmu jsem hodně slýchával, ale nějak jsem na něj stále nemohl narazit. Až nyní se zadařilo, a tak se mohu podělit o své pocity z tohoto výjimečného filmového počinu. Začnu tím negativním (protože je toho hodně málo) - přišel mi trochu zdlouhavý začátek, a naopak trochu uspěchaný konec (asi jsem čekal trochu tvrdší boj, třebas jako ve Válce Roseových). Ale jinak nemůžu než chválit - výborný scénář, skvělí herci (Dustin Hofman na jedničku, Meryl Streep neměla tolik prostoru, kolik by si zasloužila) a hromada Oskarů k tomu (a zcela po právu)... ()
Nezapomenutelné herecké výkony Dustina Hoffmana a Meryl Streep, k tomu naprosto přirozený malý Justin Henry a výsledkem je strhující herecký koncert, který vás pohltí od začátku až do konce bez ohledu na to, na čí straně jste. Nezapomenutelných scén, dialogů i monologů je ve filmu neuvěřitelné množství a tím pádem i mnoho podnětů k zamyšlení. Kažého upoutá něco jiného. Pro mne je možná nejpůsobivější "výroba" vajíčkových toastů - jak ta první, tak hlavně ta druhá. ()
SPOILER: Po stopách Meryl Streep aneb co mi z její tvorby uniklo.. Tenhle film jsem viděla tedy jako malá, ale potřebovala jsem si ho nutně osvěžit.. Jako jiná mladší generace se domnívám, že snímek "Kramerová versus Kramer" je na tehdejší dobu velmi pokrokový.. V dnešní době však spíše úsměvný.. Hodně se změnilo.. V první řadě se tatínci mnohem více zapojují do chodu domácnosti a výchovy dětí, takže si neumím představit model, kdy tatínek netuší kde jakou věc dohledat v kuchyni.. V řadě druhé je dnes naprosté sci-fi, aby manžel nutil svou drahou polovičku nepracovat a nutil jí pečovat výhradně o dítě.. Překvapivý je také závěr filmu - matka se péče o dítě vzdává, protože to kluci mají fajn nastavené.. Tenhle film bych trošku označila jako film se Streepovou bez Streepové, protože i když obsadila jednu z hlavních rolí, tak se paradoxně ve většině scén téměř neobjeví.. Dustin Hoffman je v roli tatínka workoholika, který je vržen po hlavě do péče o syna, výborný.. ()
Kdyby byl film uveden v kinech dnes, prezentován jako periodické drama, nebude mu chybět téměř nic z toho, co tvoří plnohodnotný moderní film. Vzhledem k tomu, že oslavil čtyřicítku, jeho nadčasovost je přinejmenším chvályhodná. Všichni herci podávají působivé výkony, ale nejobdivuhodnější pro mě byl malý Justin Henry, který zdánlivě nehrál. 90% ()
Jeden z filmů o nichž všichni tuší že jsou skvělé, ale dokud si ho člověk nepustí, tak nepochopí, jak výborný opravdu je. Ať už si o cenách Americké filmové akademie myslíte cokoliv, když má ansábl pětačtyřicet nominací na Oscara, tak z toho zákonitě musí vzniknout nestárnoucí klasika. ()
Já u většiny filmů nemám problém emoce ovládat, a opravdu rozhodí mě máloco, ale kde se mi regulérně chce brečet a kde to prostě fakt nedávám, tak to je přesně tohle. A nic z toho by nefungovalo, kdyby byli jen o málo míň přesvědčiví jeden z trojice Hoffman-Streep-ten malej kluk. Plus samozřejmě ten námět, ale to, co z Kramerovejch dělá Kramerovy, to jsou prostě ty herci - pro mě osobně je tohle zatim jasnej Hoffmanův vrchol (samozřejmě jsem ale s nim neviděl všechno) - třeba jak spousta lidí řiká, že koncertem byla jeho práce s postavou ve Strašácích (který mám teď v živý paměti), tak pro mě on v Kramerovejch je jednoznačně silnějšim zážitkem. Streep pro mě tady byla nádherně odpornou postavou - jak vizuálně, tak rolí; u scén u soudu mi naskakovala husí kůže, a silnej konec tomu všemu nasadil aspoň trochu narůžovělou korunu (opačný rozhodnutí Streep by konci na síle rozhodně neubralo, jen bych se z toho nejspíš šel hned při titulkách natvrdo pozvracet). I když hodnotit to jako film, ve kterym lidskost vítězí nad já nevim čim, tak to je trochu ošemetný, protože celá ta situace byla (a pokaždý je) strašlivěj průser, ve kterym neni dobrejch konců; a i když se nějakejch dílčích vítězství ratia nad emocema, sobeckostí a demencí dosáhnout poštěstí (a Bohu díky za to, protože jinak by to tady na světě fakt už bylo jen na to hodit si rovnou mašli), tak o žádnou moc velkou výhru nejde, protože vůbec setrvávání v tý situaci a její existence samotná je důkazem mnohem zásadnějších proher, ve kterejch jsou děti vždycky nevinně, vždycky to ale zato nejvíc odserou, a i tahle situace, byť je pak možná řešená v rámci okolnostma danejch mezí nejlepšim možnym způsobem, i tahle situace na dítěti nezhojitelný šrámy zanechá. Ale svět dokonalej neni, lidi jsou svině a špatný věci se dějou, takže za to, že ten film možná dává inspiraci k tomu, jak se chovat jako co nejmenší kretén, když už se jako kretén chovám, už jen za to patří Kramerovejm úcta - přesto, že ten konec podle mě ve výsledku (absolutně chápanym) vlastně moc šťastnej neni. Otázky, který to pokládá, jsou silný - má vůbec člověk právo z jakejchkoliv důvodů, byť je to krize identity, potřeba seberealizace atd., má vůbec právo tyhle věci pro sebe požadovat, když mu bylo do péče svěřený nový stvoření, za který nese odpovědnost? A pokud má, kde je ta hranice, co za to může a co už nemůže obětovat? Je svévolný opuštění rodiny z nějakejch specifickejch důvodů ospravedlnitelný? Má pak takovej člověk vůbec chtít se na výchově dítěte podílet? A pokud ne, znamená to, že se s tim musí smířit, ať už mu to z principu přijde v pořádku nebo ne? A nebo se naopak jen proto určitejch práv vzdávat nemusí a ani třeba nemá? Je možný a žádoucí někoho držet tam, kde sám bejt nechce, byť je to jeho rodina? A jsou ty práva/pravidla/úzy stejný pro chlapy i pro ženský? Odpovědi a řešení jednoduchý nejsou, stejně jako nejsou jednoduchý a černobílý řešení pro život jako takovej - na 99% těchhle a tomu podobnejm mechanismů se ale dá navlíct moudro, že zásadní je připustit a přiznat si, že (jak řekla Třeštíková) kdykoliv něco zíkáváme, něco jinýho tim zároveň ztrácíme - smíření se, akceptace a neválčení s timhle by vyřešilo spoustu, spoustu vzathovejch problémů. Za mě to je jednoznačnejch 5* - funguje prostě všechno; dokonalý herci (Hoffman), námět, hudba(!), Hoffman, přidaná hodnota, nadčasovost. A Hoffman. () (méně) (více)