Na samotě u lesa

Nejako som sa nikdy nedoladil. Rád to začnem pozerať, rád to pri surfovaní nechám prepnuté, nikdy to na mňa nedýchne. Žeby mi do toho svěrákovsko-smoljakovského univerza nesadol Menzel? Asi tak, mal to točiť Smoljak (hoci bez najmenších zmien v scenári), bolo by to menej vlezlé, menej pohladení a viac (dobre myslených) pohlavkov by to malo, väčšiu šťavu. Toho "tepla" je tam asi na mňa móóóóc... (11.01.2010)

Sand málokterý film dal národu ke zlidovění tolik hlášek. Pár je jich tu citováno, tak také jedna klíčová : Olda - ,, Václave proč nejsi moje žena ?! ". Není to jen o hláškách. Je to i o dnes už dávno zaniklém světě těchto starých chaloupek a dědečků v podobě jako je ve filmu. Komunismus nedával moc možností jak vypadnout z všedního ruchu a chaty a chalupy dávaly určitý prostor svobody, navíc pro městského člověka i pohled do zcela jiného světa. Tenhle film je moje srdcovka. Natočen v roce mého narození, navíc Lavičkovi bydlí, kde jsem bydlel i já. Tohle je jeden z nejpovedenějších počinů dua S+S.  Všichni herci super od Svěráka, Kemra po paní Kovářovou s Třískou... Dávám za 5 psích blech, co na člověka nejdou. * * * * * (01.08.2011)

"Jitko!" "Krávo!"Menzlovština se spojila se Svěrákovštinou a vzešel z toho moc příjemný filmík se spoustou zapamatováníhodných hlášek,které se budou citovat asi až do skonání světa.K mému nejoblíbenějšímu českému filmu to má daleko,přesto se na film Na samotě u lesa rád podívám kdykoliv znovu.A Josef Kemr,to je Bůh! 85 % (20.03.2010)

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)