Coco

Velký apel na rodiče, aby nechali potomstvo žít jejich vlastní životy a nevnucovali jim své představy, nerealizovali si přes ně svoje ambice a nechali děti dýchat. Velký apel na děti, aby naslouchaly rodičům, poučily se z jejich chyb, čerpaly z jejich moudrosti a měly úctu k předkům, bez nichž by ostatně nikdo z nás na tomhle světě nestrašil. Nemusíme se měnit ve svíčkové báby a pálit svíčky, nemusíme chodit na hřbitov a morbidně tam pokládat na hroby předků pochutiny, co si však naši drazí, co nejsou s námi, zaslouží, jsou naše vzpomínky a to nejen na Dušičky (jak já ten svátek nenávidím). (15.06.2018)

Pixar zase zaválel a tentokrát odeslal diváka rovnou do světa mrtvých. Coco je neuvěřitelně zábavná a hravá komedie, která se ale některými svými prvky mnohdy na míle vzdaluje dětským ideálům a představám. Díky tomu se nejedná jen o pestrobarevnou rozhašteřenou blbinku pro nejmenší, ale i o film s poselstvím a přesahem pro dospělé. Svět duchů je vyobrazen neskutečně detailně, s funkčními zákonitostmi jeho existence a díky zasazení do Mexika ve svátek mrtvých nabývá až mýtických rozměrů. Film se sice nevyhne kýči a ždímání emocí, na to už jsem ovšem u Pixaru zvyklej, takže i když se mi tradičně nezamlouval soundtrack Michaela Giacchina a příběh není kdovíjak objevnej, zasluhuje Coco plnej počet! (12.02.2018)

Mexický Den mrtvých mám ráda pro jeho úžasnou barevnost a pozitivní přístup k ne úplně veselé stránce života. A díky Coco, že ho představil i mezinárodním masovým divákům. Jako všechny pixarovky je i tahle v jádru působivým a dojemným příběhem, velké mexické rodině, která musí zahojit jednu velkou ránu ve své minulosti. Originální je, že titulní Coco je prababička hlavního hrdiny, taková seschlá bábuška, která má ale v příběhu zásadní roli. První třetina filmu se trochu vleče, ale když se Miguel dostane do světa mrtvých, tak už film jede na plné obrátky. A konec je opravdu dojemný, ale ne ve smutném smyslu slova - spíš je povznášející. Vizuálně působivé, kulturně zajímavé a dobře vyprávěné. Nej animák roku 2017. (27.01.2018)

Film, ktery je vysmechem Mexicanum a vzniknul tak, ze si par hollywoodskych Zidu reklo: "Hej, pojdme 2 hodiny urazet Mexicany tim, ze nemuzou nikdy niceho dosahnout a ti blbi negramoti nam za to jeste zatleskaji, protoze inkluze. " Ten film je totalne konzervativni wtf. Miguel ma talent, ale vsichni se k nemu chovaji jako svine. I mrtvi. A ackoli ma celou dobu pravdu a dela vlastne jen dobry veci, zbytek familie se mu ani neomluvi. Misto toho, aby ten talent rozvijel, film otevrene rekne, ze dulezita je rodina, ne to, co chce individualni jedinec s talentem. Z Miguela se tak vedome stava generickej mexikanec, co si brnka leda doma, aby nahodou rodine neublizil tim, ze v zivote uspeje a nedej boze vydela love. To totiz mexikancum zjevne neprislusi. Jedinej uspesnej mexikanec ve filmu je #rychtarjevrah, protoze cestnej mexikanec by rodinu nikdy neopustil. Lolwut? By me zajimalo, koho zabil Michael Pena, aby se stal uspesnym. 😂 Zapletka postavena na orizly fotce, ktera vizualne 3/4 filmu neodpovida vzezreni skutecnyho clena rodiny a je jen scenaristicky manipulativni. Stejne jako uberdementni plot se zapominajici Coco, ktera ale odhali ze si otce pamatuje, protoze ma jeho fotku a dopisy? Co to do prdele je? A jako bonus dostanu prehlidku klise, radoby sokujicich zvratu a trestani vyniku jako v 368 filmech predtim. Jeste jeden filmovej reveal pred obecenstvem a zabiju se. Neumim si kazdopadne predstavit spolecensky odpornejsi film, kterej by se pod zastitou rodiny posmival celymu narodu a zneuzival jejich tradic k tomu, aby si je skatulkoval do tridnich kast a jeste to malejm detem implicitne futroval do hlav. (03.03.2018)

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)