Barbar Conan

Bojovník proti korozi, propagátor kožených doplňků a rozsévač anabolického semene aneb "Krom se tvým větrům směje". Na širokých lánech fantasy je tohle skvělá čtyřsložková soustava. První složkou je dobrá předloha a dokonale zvládnutý začátek filmu. Naprosto mrazivé a komentářem skvěle doplněné představení vrcholící emotivně vyšperkovaným koncem. Tohle všechno dokonale podtrhuje další složka. Skvělá ba nebál bych se použít slova dokonalé muzika. Hudba Basila Poledourise, který barbarskou dobu plnou násilí, víry v božstva a vlády meče, dobu kdy nejcennějším pokladem byla znalost oceli, prostě dobu jenž prostupuje celým dějem dokázal převést do muzikálních tónů a sborový zpěv místy pořádně nasází husí kůži po těle. Třetí složkou je na svou dobu slušná výprava a choreografie. I když ty efekty musí dneska působit primitivně a jednoduše, tehda tomu bylo právě naopak. Navíc těch pár zmutovaných monster a Arnoldův souboj s nimi, to už je dneska docela profláknutá legenda. Samozřejmě, že pro umocnění násilí a pro větší porci brutality bylo na stůl přidáno pořádné vědro krve jenž tryská z těl bizardně oděných postav. No a tou poslední čtvrtou složkou, tou je docela slušně zahrané představení. Arnold sice není příkladem herce jenž takzvaně hraje hlavou, ale ten který využívá svou sílu, svaly a to všechno fyzično kolem. A právě to dělá z Barbara Conana skutečným barbarem. Navíc několik zajímavých hlášek a skvělý tah v podobě Jamese Earla Jonese, který propůjčil Thulsovi Soudci nejen svůj díky Hvězdným válkám legendární hlas, ale i svůj démonický pohled. V hladině možného i nemožného sentimentu k tomuhle filmu dávám 4 hvězdičky. (01.10.2004)

Barbar Conan je již klasickou postavou v celém fantasy světě. A pouze některým pomatencům či hůře ignorantům toto jméno připomíná pouze typ tureckého jídla. Zapomeňte na zženštilý hobitín, rozšafné čaroděje a veselé barevné draky, naopak se připravte na surově temnou fantasy, před kterou by se i Gandalfovy vousy rozutekly strachy. K tomuhle krvavému bifteku se vážně obloha nepřidává. Film si bere z Howardovy předlohy jen několik motivů a naopak vypráví svůj soběstačný příběh. Epopej pomsty, krve a zatraceně zlých hrdinů si nemohla přát lepších tvůrců. Autor hudby Basil Poledouris si vyskládal soundtrack ke své nesmrtelnosti a John Milius společně s ramenatým Arnoldem si vysekali hodně hluboké místo ve fantasy vodách. I po dvacetipěti letech snímek duní, klape a dýchá jako za mlada. Tahle oslava jedince a jeho individuality je učebnicovým protikladem ke společenství humanistických obyvatel Středozemě. U Croma, tohle je doposud nepřekonané fantasy. (23.01.2004)

Solidně natočené, velkolepě vypadající fantasy, disponující famozní výpravou a jednou z nejlepších hudebních kompozic. Basil Poledouris stvořil podmanivou epickou hudbu, která se řadí mezi nejvyšší vrcholy jeho tvorby. Legendární Arnie je jako Conan poměrně snesitelný. Lépe vypadá ve scénách bojových, než dialogových, ale to není žádná novinka. (11.09.2005)

Arnie v mlčenlivé roli, pro kterou se narodil, podporovaný nezapomenutelnou, a atmosféru až neskutečně dotvářející, hudbou Basila Poledourise (jedno z vůbec nejlepších propojení hudby s obrazem). A to mlčení takřka všech postav. No není to lepší než prázdné tlachání tolik známé z většiny současných filmů? A není to jen mým nostalgickým zaslepením z dob kdy jsem se vydával na Conanova filmová dobrodružství poprvé. Dodnes si pamatuji jak jsem celý týden škemral, ať mi to taťka nahraje na kazetu. A to bylo úplné nic proti mé radosti, když jsem se nakonec dočkal, a na DVD to viděl v původním formátu a originálním znění. Jeden z filmů, který ořez formátu spolehlivě zabíjí. (24.01.2007)

Kultovní zástupce žánru Sword & Sorcery jemně šmrncnutý subžánrem Sword & Steroids aneb démonický herpetolog James Earl Jones ztrácí hlavu pro jednoho anaboliky vyhnaného barbara z posilovny, …pardon Cimmerie. Mimochodem, Conana měl původně hrát Laurence Olivier, ale kvůli chybějícím dvěma centimetrům na objemu hrudníku při castingu neuspěl.. Jak to říkal ten Nietzsche? Co tě nezabije, to tě posílí? Před léty jsem byl směrem k Miliusovu filmu plný obdivu, nyní však bohužel sklesle uznávám, že ve srovnání s ne tak vousatými fantasy, kde dobývá a vládne HerKulles Sorbo, ten kvalitativní rozdíl není zas až tak propastný a jdu se šmahem ve svém zklamání připoutat ke Stromu žalu. Poledouris, nepoledouris.. (03.03.2011)