Rychlé šípy

Vždy když jsme jeli s našima k babičce, krom divočiny co klukovi z města nabízela vesnice a blízký les, tam na mne za dešťů čekala tátova ABC a sešity Rychlých šípů. Miloval jsem hlavně ty kreslené panem Fischerem, kresby p. Čermáka jsem tehdy bral jako ty horší :-). Komix i všechny příběhy jsem znal nazpaměť a sám kdysi pátral jestli opravdu ta ulice kde jsem tehdá v Praze bydlel je onou Foglarovou Rozdělovací třídou. V těch ABC se psalo o natáčení RŠ a záhadě hlavolamu. Moc jsem se těšil až to dají v TV protože tou dobou už ta ABC byla desítky let stará... A pak jsem fil viděl. A byl jsem zklamán. Mirek Dušín byl hrán habánem, který se svému hrdinovi vůbec nepodobal. Pofobně tak ostatní a jejich himbajs či plantážník znělo divně a cize... Ano film to měl těžké, tak těžké jako každý film točený podle skvělé knižní předlohy. O to více se ale musí tvůrci snažit... * * * (14.08.2012)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)

Ikonické dílo Jaroslava Foglara v takřka ikonické televizní podobě, která v sobě navždy uchovává nezaměnitelnou atmosféru temných, úzkých a křivolakých uliček Stínadel, čtvrti se špatnou pověstí, kde není příliš bezpečno a kde vládnou divoké party kluků, kteří se hrdě nazývají Vontové... Použitím černobílého filmového materiálu zajistili tvůrci seriálu nejen patřičný hororový vizuál, umocněný ještě téměř démonickými postavami sýpajícího Ema a záhadného Široka, prohánějícího se po střechách s ježkem v kleci, ale také nehynoucí nesmrtelnost, protože každá další výprava do Stínadel už nikdy nebude tak působivá a autentická, jako v případě tohoto televizního seriálu. (30.07.2018)

Sice se mi moc nezdá ten výrazně viditelný věkový a výškový rozdíl kluků z Rychlých šípů a strašně strašný studiový zvuk bez uvěřitelných ruchů a s podivnými detaily, celky a hlasovými projevy představitelů, a dokonce se přenesu i přes jistou umělost a chatrnou konstrukci nastávající situace, která je zřejmě při převodu TAKOVÉHO komiksu do filmu nutná... a za těmito nedostatky je hutný, atmosferický seriál o přátelství a nepřátelství. Rychlé šípy jsou mojí dětskou vášní a vždycky zůstanou a vážím si jakékoliv jejich inscenace. (24.08.2011)

Od dětství jsem miloval veškeré Foglarovky, měl jsem přečtené snaad všechny (asi 3/4 ze všech vydaných knih od Foglara určitě). Je to o maldých a dospívajících chlapcích a dívkách, jak chodí na skauta a do unáku, plní bobříky všeho možného, chovají se lsušně, nemluví sprostě. i já jsem do skauta asi rok chodil, ale přestalo mě to bavit. Kdo nechce číst knížku, tak tento film ale musí vidět. (21.09.2004)