Co je vám, doktore?

Jestli chtěl režisér vědět, co bylo doktorovi, rozhodně se neměl ptát jeho, neboť co může nějakej zubař vědět o psychickejch věcech? O těch neví nic ani psycholog či psychiatr. Jsou jediné dvě entity na světě, které vědí všechno: Tím prvním je siderické informační kyvadélko, tím druhým pak já, brouk pytlík. Vzhledem k tomu, že naučit se pracovat s kyvadélkem trvá tak hodinu, a já jsem altruista, vezmu to na sebe a prozradím, co tomu doktorovi bylo. Takže Burda trpěl nedomýšlivostí (dokázal vidět pouze výsek reality, celek mu unikal), nevědomostí (auto sice "spálí" kyslík, ale tak, že z něj vyrobí kysličník uhličitej, kterej zase papaj rostliny a vyráběj z něj kyslík zpět), pubertou (vtip je vtip, ale o jistých věcech se nežertuje), sobeckostí a machismem (kvůli svýmu potěšení nechá ženskou klidně drhnout prádlo na valše), a přitroublým zpátečnictvím. (22.03.2016)

Ty Svěrákovské chvilky ve scénáři jsou snadno rozpoznatelné. O rok později natočil Vít Olmer větší syrovinu, ale i tahle mě sedla. Zdenda tady hraje vlastně takový protiklad oproti postavě Inženýra Pavla z tématicky podobného Jako jed. Oba snímky jsou nadčasové a parádně se na ně dneska i díky nadčasové režii kouká. 70% (06.02.2017)

Vít Olmer patřil k vlně režisérů, která stárnoucí muže ve svých filmech viděla jako jedince chytající druhou mízu. Nabízela se možnost konfrontovat takového muže s autentickým prostředím a situacemi a vybrat hlavně někoho, kdo ústřední postavu stomatologa nebude až tak hrát, ale autenticky se s ní sžije. A to se právě překvapivě povedlo nalézt u scenáristy snímku Zdenka Svěráka, který svoji postavu obdařil kouzlem osobnosti. I když přece jen vypadal ještě nejméně o deset let starší, než měl být věk lékaře, kterého hrál, tak náročný úkol rozložení nejednoznačného charakteru postavy díky jeho osobitému hereckému projevu, ustál. Není nic neobvyklého na milostném vztahu generačně rozdílného páru. Chtělo to však, tak nějak ten trochu obyčejně vyznívající film, něčím ozvláštnit. Olmer v jeho nejlepším filmu "Bony a klid" právě takového ozvláštnění docílil obsazením brilantního Romana Skamene. Tady se scény střídaly někdy až téměř hekticky a trochu neukotveně až roztříštěně, což mělo za následek, že film jako celek nevyzněl do něčeho silného a celistvého. Občas v některých scénách byla cítit naléhavost, která se podle všeho do scénáře až tak pevně nevešla. Olmer byl svého času vynikající režisér, kterému hořké komedie šly pěkně od ruky. Výsledkem je film příznačný pro jeho dobu vzniku, s výborným hereckým obsazením a s nepříliš tvárným scénářem, ze kterého režisér vytěžil tak akorát, ale ne maximum. Ne však vlastní vinou. Scénář více neumožnil. Navíc tento film bývá často zaměněn za obdobně laděný snímek "Jako jed", jehož režii měl Olmer rovněž na starost. Mé hodnocení: 60% (29.11.2013)

Kdyby to režíroval Ladislav Smoljak nebo třeba Jiří Menzel, tak by to mohlo být krásná hořká komedie. Vít Olmer se zmohl jen na vyšeptané drama bez poetiky a bez lehkosti. Zdeněk Svěrák schopné vedení nepotřeboval a chybějící ingredience suploval svým přirozeným výkonem. Jenže chtít něco podobného po Ondřeji Pavelkovi je přinejmenším pošetilost. (15.12.2020)

Konečne som sa dopátral ku ktorému filmu patria dnes už zľudovené narážky. Hlášky z tohto filmu sú perfektné, škoda však, že film sa dnes opomína. Možno z dôvodu, že je od Olmera, ale aj tento posmešný panák dnešných kritikov niekedy natočil veľmi úsmevnú a zároveň i tragickú drámu s perfektným žánrovým vyvážením a štipkou poetiky. Svěrák každý film pozdvihne o nemalé percento, k tomu cameo Smoljaka, no nepobavte sa. 80%. (17.11.2008)