The Wire - Špína Baltimoru

(Viděno kompletních 5 sérií) „Jaká je nejmíň užitečná věc na ženský?“ - „Jaká?“ - „Ožralej Ir. Ale ty doopravdy Ir nejsi, že?“ Neznám krimi seriál, který by tak bez příkras ukazoval boj policie s drogovými dealery. Právě věrohodnost (až zdánlivá „obyčejnost“) je tu největší klad. Seriál nikam nespěchá, přesto se toho stane spoustu, a je zde dostatek prostoru pro mraky postav, povětšinou skvostně napsaných a zahraných (těžko vybrat jen pár, za mě to budou Jimmy, Stringer, Omar, Bunk, Freamon, Bodie, Prez, Snoop, Mouzone a Carcetti), ne každý se ale (bohužel) dožije konce. Povýšení, sesazení, vyhození či zabití je však kořením seriálu a vývoj určitých osudů překvapí, potěší i zklame. Vysokou kvalitu si seriál udržuje po celých 5 sérií (maličko slabší je jen 2. řada) a konec byl parádní, takže za mě plný počet. „Nebylo to jednohlasný, byli tam lidi, kteří mluvili v tvůj prospěch.“ - „Taky jsem to slyšel. Takže 6 z 10 černošskejch policajtů si myslí, že sem rasistickej debil.“ - „Na druhou stranu, 4 z 10 si myslí, že seš jenom debil.“ (22.12.2019)

Obsahuje náznaky spoilerů. KONEČNĚ! Po dlouhých letech hledání a sledování neuvěřitelně přehypovaných seriálů (House of Cards, Homeland a True Detective budíž ideálními příklady) jsem našel jeden, který si tu ohromnou chválu doopravdy zaslouží. Policejní seriály jsou obvykle plné rychlé akce a zvratů a... takové seriály mě většinou nudí, jsou zkrátka jeden jako druhý. Teprve The Wire se mi dostal pod kůži, protože v něm jde o něco úplně jiného. Nahlíží na problematiku zločinu z obou stran barikády, zobrazuje každodenní životy kriminálníků i strážců zákona a jejich osobní problémy. Ukazuje, že řešení jediného případu může být otázkou stovek hodin úmorné policejní práce a vypořádávání se s byrokracií, zatímco zločinci jsou tu většinou produktem (nevyléčitelně?) nemocné společnosti, kterou neuzdraví ani mocný člověk s dobrým úmyslem. Bezútěšnost a bezvýchodnost některých situací je mnohdy až mrazivá. Díky bohu, že ne každé město na světě je na tom tak zle jako zdejší Baltimore, byť stejně jsme nepopiratelně součástí toho bludného kruhu více či méně všichni. Seriál proto vyznívá naprosto reálně, má ohromující hloubku a skutečně donutí člověka pouvažovat o životě. Zřejmě ne každý se do něj dostane, The Wire se totiž nesnaží prvoplánově zaujmout jako předchozí jmenovaní, jede si svým tempem a vypráví o obrovském množství zajímavých a prokreslených charakterů, kde (až na pár výjimek) nikdo není čistě hrdina/padouch, ale všichni působí jako lidi z masa a kostí, ať už jsou z řad policie, nebo z ulice. Vyjmenovat všechny oblíbence by trvalo hooodně dlouho, za sebe proto jmenuju jenom dva - best cop: Kima Greggs, - biggest BAMF: Omar "The King" Little. The Wire má svoje mouchy, (kupříkladu vynaloží obrovské úsilí učinit sympatickým řekněme Namonda, ale vůbec se nesnaží zlidštět jeho nesnesitelnou matku De'Londu; lead seriálu McNulty pro mě skutečně není zřejmě zamýšleným perfektním antihrdinou, nýbrž pouze otravným hlupákem) a ani zdaleka se u mě nepřiblížil titulu Best TV Show Ever (který dál neotřesitelně patří Six Feet Under), s čistým svědomím ho ale můžu pasovat na nejlepší kriminálku a jeden z mých nejintenzivnějších (ne-li nejlepších) seriálových zážitků posledních pěti let. (14.06.2014)

Nevyhnu se srovnání se Shieldem, jelikož si jsou tyto seriály velmi podobné tematicky i formou zpracování. Zde sledujeme jak černošské gangy, tak práci policie, oběma rovinám je věnováno rovnoceného času. Na jednu stranu je to klad, na stranu druhou není možné nijak zvlášť s někým sympatizovat. Chybí hlavní tahoun(i) + celkem špatný casting nevýrazných typů. Shield oproti tomu sází na jasně vyprofilované postavy, těžkou psychologii a tah na bránu, toho se tady nedostává. Dokumentaristický přístup, špína ulic a nevybíravá mluva jsou oběma seriálům vlastní, takže v součtu nemám důvod pokračovat ve sledování Wire (po 1.sérii), pokud jsem viděl Shield, jelikož bych musel značně kvalitativně klesnout. (23.09.2009)

Nezastírám, že v žebříčku nejlepších krimiseriálů bych upřednostnil Breaking Bad s fascinujícím příběhem morálního pádu svého hrdiny; The Wire by se ale v těsném závěru umístil za ním. Největší předností napínavého souboje gangu černošských dealerů se členy protidrogového oddělení baltimorské kriminálky je civilnost a uvěřitelnost. Scénář, který vás vtáhne do světa policistů, kriminálníků, závislých, práskačů a obyvatel zanedbaných činžáků chudinské čtvrti patří k tomu nejkvalitnějšímu, co v daném žánru vzniklo. The Wire umí neustále překvapovat, udržuje vás ve střehu a zbavuje i těch posledních iluzí o fungování spravedlnosti ve složitém systému americké společnosti, kde se kříží zájmy nejrůznějších částí státního aparátu, byznysu a politických špiček. Vítězství spravedlnosti je často relativní, upachtěné a její cena bývá vysoká. Válka proti drogovému průmyslu nemá konce a skládá se z bezpočtu drobných střetnutí, mravních kompromisů, manipulací a nátlaku. Sledování každé epizody pro mě bylo malým televizním svátkem a určitě se k seriálu budu vracet. Celkový dojem: 95 %. (05.08.2019)

Konečně kriminálka, která se nám nesnaží nakukat, že v Americe jsou všichni happy a ve vatě, že korupce je jen slovo, že jejich poliši jsou bedny, co dokážou chytit vraha pomocí analýzy kapky potu z volantu, pouhým pohledem odhadnout stáří antické mince a ještě u toho stihnou vypadat, jak kdyby vylezli z fitka. Vlastně mě to uklidňuje. Vždycky jsem si myslela, že u nás je strašnej bordel a že tak nehorázně drzý parchanty máme v Parlamentu jen my (ono je to ale trošku jinak: krade se všude, ale jen u nás mají tak silnej žaludek, že zůstávají ve funkci i poté, co se to provalí). Každopádně osazenstvo tohohle navýsost dokonalýho seriálu ukazuje stav věcí zcela bez přetvářky a pozlátka: politici jsou zkorumpovaný, šéfové si kryjou jen vlastní prdele a hlídají statistiky objasněnost, polovina blbečků honí kariéru a druhá si dává sakra bacha, aby se u hraní karet v pracovní době nepředřela. Policajti nejsou žádný myslivny a jestli někdy vyhrají, je to jen díky mravenčí práci, protože na potírání zločinu mají mizivý finanční prostředky, prakticky žádnou podporu ze zázemí a protivníky, který to hrajou chytě a kurva tvrdě. Třešinkou na tomhle tuhým dortu je famózní, sarkasmem přetékající scénář, precizní režie a perfektně vybraní herci. A největší frajer? No přece Omar! Jak by řekl správnej nigga: „Yo, bro, this is fuckin awesome!” (27.08.2010)