Samotáři

Dohánění zásadních filmových restů, díl 856.tý, Samotáři. Tak teda... Fakt jsem se docela dlouho těšil, jak to v komentáři zaslouženě sejmu jako další českej přehajpovanej průměr typu Pelíšky. Jenomže skutek utek. Perfektně vypointovaný komediální finále nakonec zaútočí s odzbrojující sebejistotou, načež Ondříčkův jinak "docela divnej film" povyšuje na mrazivě promyšlenou satiru společnosti. Asi nejvíc častokrát zamrzej ty nerealistický dialogy a scénky - komedie nekomedie, tady podobný šplhání do situačních extrémů bolí. (26.10.2014)

Samotáře jsem viděl poprvé jako malej kluk, a v tý době mě na tom zajímaly hlavně ty vtipný Macháčkovy huličský hlášky, a zbytek byl divný, i když ne úplně nezajímavý. Teď, napodruhé, víc doceňuju tu podivnost. Postavu "kameramana" jsem měl předtím zafixovanou jen jako slizkýho křiváka a padoucha filmu. Teď mě ale přišla tahle postava zajímavá, jak je to vlastně sociopat, který se snaží něco cítit. Vyzná se v buddhismu a přitom je jeho život spíš svědectvím něčeho úplně opačnýho a negativního. Na Samotářích se mi pak vlastně líbí v podstatě všechno - i ta obyčejnější romantická linka, kde hlavní "samotáři" hledají lásku, přemýšlí nad tím, co všechno může být osudem a znamením, a někdy z toho vykřesou něco hezkýho. V neposlední řadě i na moje třicetiletý já pořád stoprocentně funguje humor filmu. Prostě Samotáři jsou film s nezaměnitelnou atmosférou, skvělou komedií i pěknou hloubavou sondou do romantických vztahů. Paráda. (9/10) (19.10.2019)

Tak jsem si na Samotáře trochu povyrostl a musím říct, že jako pozdnímu dvacátníkovi se mi líbili ještě o pořádný kus víc, než krapet zastydlému sextánovi. Bravurní Zelenkův scénář s pečlivě odpozorovanýma postava, které ztvárnili senzační herci. Důstojný nástupce Vorlova Kouře v pomyslném výčtu českých filmových kultů. 90% (02.06.2014)

Nelíbí se mi, že většina lidí je ze Samotářů odvařená kvůli Macháčkovi. Jakub je sice úleťák a jeho hlášky zkultovněli, ale já osobně dávám přednost postavě a hereckému výkonu Ivana Trojana. Za nejlepší zcénu pak považuju dramaticko-komediální hádku v rodině Černých při japonské návštěvě. David Ondříček občas vykouzlí zajímavé obrázky, ale film, který vás zahřeje na duši, nebo při kterém vám zamrazí v zádech, to rozhodně není. (01.11.2003)

"Hulení tady prostě nemá zatím vybudovanou tradici." Když jsem někde zaháknutej, třeba v Dubrovníku, tak mi hned z hlavy vypadne melodie naší hymny a když mám opravdu velkou žízeň, tak ji zaženu nějakým tím koláčkem, abych si posílil dlouhodobou paměť. Já se při sledování tohoto snímku zkrátka neskutečně bavím a to nejsem uživatelem měkkých, tvrdých ani žádných jiných drog, ale tahle sestava v čele s klábosivým vyhulencem roku podává výkon naprosto odpovídající mým touhám po zábavě. (30.03.2015)