Šeptej

Když vezmeme v potaz, že ústřední dějová linka je dilema, jestli má větší prsa Vilhelmová, nebo Myšička, není to zas až tak zlé.. Muchow je sice lepší skladatel než herec, Ondříček když najde pěkný záběr v parku s podzimním listím, vydržel by u něj klidně i hodiny a vysvětlení, kdo dotuje tento klub přátel demence, THC a depresí zůstalo na podlaze střižny, ale i tak pod povrchem Šeptej něco je. Svým způsobem je to generační výpověď, která svou vyprázdněnost vždycky může připsat prázdnotě zobrazovaného. Teď už sice žijeme na jiné planetě, ale vesmír je stejný.. (28.08.2017)

Chvílemi utahané jak hlavní píseň od Colorfactory, ale stejně jako ona perfektní. Vilhelmová jako vždy pecková. Ale např. večírek se psem - jakousi obětí víru zábavy kolem mi už tak nutný nepřišel. A o tom Šeptej je, o dobrých a zbytečných pasážích. Film dvou tváří, který má své kvality a své neduhy. Můj pohled je kamsi doprostřed a tak hodnotím za 3. (10.09.2011)

U tohodle filmu naprosto chápu jak hodnocení pěti hvězdiček, tak odpad. Šeptej je totiž hodně zvláštní film, chybí mu nějaká hlavní nosná dramtická stavba (a to i na Ondříčka) a jeho celkově vyznění tak může být poměrně nijaké. Na druhou stranu, tady je jasně cíleno na atmosféru, jednotlivé obrazy, věty, dojmy. Asi jsem měl "štěstí", ale u mě to scvaklo a vytvořilo hodně silnou stopu. Šeptej tak můžu v podstatě kdykoliv a považuju jej jako jeden z TOP filmů českých 90 let. A přitom je to "jen" taková "indie básnička". P.S. jasně, J.P.Muchow je vynikající a to jak před kamerou tak za synťákem. Vesmír je Vesmír (23.02.2011)

Konkurent nepřekonatelným Samotářům. Silně kontroverzní film o homosexualitě a vztazích mezi dospívajícími - nebo spíše dozrávajícími - lidmi. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, ale skvělá hudba, která doplnila tenhle snímek, nakonec přispěla ke čtvrté hvězdě. Na české poměry si ji určitě zaslouží a Tatiana Vilhelmová k ní určitě přispěla velkou měrou. 70% (27.07.2013)

Tomu říkám generační film (zároveň Šeptej nemohlo vzniknout v jiné dekádě než v devadesátkách, které jsou vlastně takovým mládím té naší porevoluční demokracie), film každou svou částečkou doslova zhmotňující zmatenost a nejistotu mládí, jeho zběsilost, jeho otevřené možnosti. Bohužel mně nesedlo herectví (s čestnou výjimkou Martina Myšičky), minimálně Muchow s Čechtickým děsně přehrávají, civilní herectví Samotářů (ke kterým Šeptej v mnoha ohledech připomíná předvoj; podobnost se Samotáři je zároveň druhým faktorem, proč mně stačí vidět tento film pouze jednou) mě oslovilo mnohem víc. 60 % (19.10.2022)