Šeptej

Po letech jsem opet videl tento film a musim rict, ze bych nejradeji jednu hvezdicku z hodnoceni umazal, necham ji ale na trech, tak jak jsem to vnimal poprve. Pribeh je velice jednoduchy a postupne se seznamime snad se vsema posukama v Praze a mladou divkou utikajici z domova. Po tech letech si vsak myslim, ze kdyz ne vsechna, tak vetsina sily a energie z tohoto filmu jiz davno vyprchala. Vilhelmova zde predvedla velky potencial pro pristi roky a Muchow slusne predstavil sve hudebni nadani. (31.08.2007)

působí to jako pseudointelektuální komentář soudobé mládeži mixnutý s Under the Skin. estetika a dialogy Samotářů (a celkový Ondříčkův vibe) je samozřejmě taky citelný.  každopádně mě fascinuje, že se stav vlaků českých drah od roku 1996 nezměnil. bylo super v nějakým filmu slyšet Sklíčka od Žbirky, za což dávám bezvýznamné plus a 3* (02.10.2021)

Mám ten film ráda, je mi dost blízký v hodně věcech, stejný pes, růžový kožich, hudba. Petal mi zni v uších dodnes, jak jsme na něj divočili v Radosti. Ty party tenkrát neměly chybu, ta atmoška prostě byla párádní a ten film ji má taky. Je to velká nostalgie, vždycky když ho vidím, jako by vše znovu ožilo ve vzpomínkách. Muchow má velkej cit pro hudbu, na naše poměry klobouk dolů. (26.05.2016)

„Ahoj, nechtěla by sis zahrát ve filmu?“ S odstupem času už můžu objektivně říct, že se zde Ondříček teprve rozehříval, zkoušel si zejména své typické dialogy a postavy (které později rozpracoval a v některých případech dovedl takřka k dokonalosti), přesto však stvořil film, který je oproti jeho pozdějším snímkům trošku jiný. Nesází zde totiž tolik na absurdní humor, jako spíš zcela nezaměnitelnou atmosféru (na ni je kladen větší důraz než u dalších režisérových počinů), kterou lze označit za magickou a prazvláštní (takový je ostatně i celý film). Především díky ní mě Šeptej naplno vtáhnul do sebe, a to i navzdory faktu, že se v něm prakticky nic neděje a o postavách (a jejich motivacích) se toho divák také moc nedozví (včetně toho, kde všichni s výjimkou Kytky brali peníze…o to však ve filmu nejde). Celkově to vidím na slabší 4*. „Smím prosit?“ – „To je na mě?“ – „No! Nechceš si jít zatancovat?“ – „Já nemůžu.“ – „Jak nemůžu? Proč nemůžeš?“ – „Parkuju.“ (05.04.2008)

Šeptej je typický filmový debut, které v Čechách v 90. letech vznikaly. Na jedné straně plný nedostatků (zbytečně mnoho motivů a postav), na straně druhé je ale plný uvolněné nálady a touhy něco sdělit. Ondříček má také štěstí na herce (přirozenost) a předvádí nám svůj zvláštní mix humoru a absurdna, které dále rozvíjel v Samotářích. Velký důraz je zde také kladen na skvělou hudbu J.P.Muchowa. 7/10 (05.03.2009)