Bitter Moon
Lunes de fiel
Horký mesiac
Režie:
Roman PolańskiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
VangelisHrají:
Hugh Grant, Kristin Scott Thomas, Emmanuelle Seigner, Peter Coyote, Victor Banerjee, Stockard Channing, Patrick Albenque, Geoffrey Carey, Ysé Tran (více)Obsahy(1)
Po úspěšném kriminálním thrilleru FRANTIC natočil Roman Polanski další "pařížský" film - erotické drama podle knihy Pascala Brucknera Hořký měsíc. Ve středu jeho pozornosti se opět ocitají cizinci, vykořenění ze svého prostředí a prožívající nečekaně intenzivní a destruktivní citovou lekci. Mladý britský manželský pár, Nigel a Fiona Dobsonovi, se na cestě lodí seznámí s krásnou francouzskou tanečnicí Mimi a jejím starším invalidním americkým manželem Oscarem. Invalida vycítí mladíkův zájem o jeho manželku a po několik večerů mu vypráví šokující příběh jejich trýznivého vztahu. Oscar žil v Paříži, kde se nepříliš úspěšně pokoušel o spisovatelskou dráhu. Se servírkou Mimi prožil vášnivou romanci; po nějaké době se však dívky přesytil a musel vynaložit všechen svůj cynismus a krutost, aby se jí zbavil. Mimi se mu však krutě pomstila a připoutala ho k sobě navždy. Pár je nyní spojen poutem nenávisti a zmarněné lásky až za hrob. Setkání s podivnou dvojicí odhaluje dlouholetou manželskou krizi mladého páru, žijícího ve zdánlivém klidu jen proto, že nikdy neprošel milostným "rájem ani peklem". Frustrovaná, poddajná Fiona je však žárlivostí vyprovokována ke vzpouře proti svému citově pohodlnému, chladnému manželovi; katastrofa je stejně bouřlivá jako předchozí zdánlivý klid.
Polanského pesimistická vize vypovídá o odvěké přitažlivosti mužského a ženského principu; ale muži a ženy neprožívají věci totožně (měsíc na obloze je pro Oscara sladký, pro Mimi však hořký) a mnohdy se míjejí. Jakýkoli dlouhodobý závazný vztah je podle tvůrce odsouzen ke krachu, jenž může mít v nejlepším případě podobu trpké a chladné "tiché dohody" (Dobsonovi), v nejhorším však skutečného pekla na Zemi (Mimi a Oscar). Stylově vytříbené drama jako vždy u Polanského popisuje zběsilý "balet citů" hrdinů s chladným, místy sarkastickým odstupem. Téma i atraktivní, avšak nikoli samoúčelné erotické scény se sadomasochistickým nádechem pravděpodobně zajistí jinak poněkud tezovitému snímku divácký ohlas. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (377)
Tenhle kousek jsem viděla kdysi dávno v kině na Spořilově. Kamarádka mě nalákala na úžasný spagetti western, ale bohužel se konala změna programu. Některé scény mě děsí dodnes, a tak pokud od ní něco potřebuji, vždy jí připomenu, že mi tímto způsobila psychickou újmu. ()
Majster Polanski bravúrnym spôsobom ukázal esenciu lásky so všetkými jej podobami. Išiel ešte ďalej, lebo dokázal názorne vysvetliť ako blízko má láska k nenávisti, bolesti a pocitu márnosti. Niekedy je naozaj už neskoro ľutovať všetky svoje činy, s láskou sa je neradno zahrávať, inak sa to môže vypomstiť. Ostáva už iba dúfať aby nebolo neskoro na nápravu, ale náprava býva veľmi zložitá, ťažká a komplikovaná. Najlepší film o ľudskej sexualite a podstaty lásky všetkých čias! ()
Každopádně z filmů, které jsem viděl jen jedinkrát v cca 15 letech, si z žádného jiného nepamatuju tak živě některé scény. ()
Pěkně syrový film, kterého od 4 hvězdiček dělil jen krok, a přesto celkem významný krok. Abych se k tomuhle filmu někdy v budoucnu vrátil, mu chybí příslovečné chycení diváka pod krkem. Musím vyzdvihnout bezchybné prokreslení postav a všichni herci jsou bez rozdílu vynikající, tragický konec je také velkým pozitivem, ale Polanski se až moc často utápí v dialozích a má to příliš zdlouhavou stopáž, která zůstává nenaplněna a výslednému dojmu ublížila. Druhá polovina snímku je ale daleko lepší. ()
Dle komentářů některých kolegů by se mohlo zdát, že Polanski objevil cestu, jak natočit dvouhodinové porno a ukecat Vangelise, aby k němu udělal hudbu. Není tomu tak. On je to na Polanskiho poměrně nešokující film s velmi zajímavým příběhem. Vyčítám mu rozvleklý začátek, kdy to skutečně vypadalo, že co chvíli do oblasti pornografie sklouzneme. ()
„Bohyně nadržená, tancem krev rozproudí, nyní jen kripla žena, chtíč mu škleb vyloudí.“ Polańského 50 odstínů hořkosti aneb když lásce dojde kredit. V oceánu života se osudově lámou hřbety vln vášně a na odvrácené straně romantického Měsíce čeká moře hořkosti a nenávisti. Bezvýchodnost vztahu, založeného pouze na tělesnosti a zoufale komplexním zkoumání sexuality, coby chrastítka k zaplašení nudy (močení na obličej fakt není „druhý křest“, jen nesmyslná čuňárna), je ovšem vykreslena až básnicky květnatě. Viz POETICKÉ OKÉNKO: [][] „Byl jsem jako Adam s chutí čerstvého jablka v puse.“ (Ꞷ) „Její poštěváček byl jako kachnička, cachtající se v rybníčku růžového masa.“ (Ꞷ) „Drtil jsem její rty svými, jako když se típe vajgl v popelníku.“ [][] Poselství filmu? Partnera pro život vybírejte před svatbou, ne až po ní. Nejezděte do Kitzbühelu, ani lyžovat, ani chcát v hotelu na televizor. Nepřipíjejte si na autobus [sic!], např. linku 96 k Centre de Danse du Marais. A při 7 letém výročí nejezděte do Bombaje. Oskar: „Aby tak staří manželé byli pořád spolu, to není zdravé.“ Pesimista... ()
No, sa mi nechcelo veriť, žeby taká francúzska samica dala takému anglickému suchárovi. Záverečná scéna oslavy Nového Roku nemala chybu! ()
Polański opět zabodoval tímto psychologickým dramatem, pojednávajicí o lidské sexualitě, které je postavené nad vztah. Přímá trefa do černého! ()
Memento mori každého vztahu muže a ženy. Pečlivě prokleslený portrét l´amour fou, šílená láska Oscara a Mimi je vygradovaná, extrémní, dramaticky tragická (či literární chceme-li), přesto jsou popisovaná úskalí nebezpečná pro každý vztah. Neznatelná (a neuvědomitelná) hranice mezi láskou a nenávistí, vášní a nudou, milováním a ubližováním, měnící se křivka poníženosti ve vztahu („jeden vždycky miluje víc“), marná snaha znovu postavit bortící se domeček z karet – to vše jsou hrůzné okamžiky kdy láska odvrací svou tvář, to vše velmi precizně Hořký měsíc popisuje. Navíc je to jeden z nejerotičtějších filmů, plný rafinovaně vzrušivých scén (mléko k snídani…) a, alespoň ve svém úvodu, bezbřehé vášně. Zhmotněné vyprávění spěje stále blíže přítomnému okamžiku vyprávěcího aktu, nad Černým mořem se zatahují mračna a schyluje se k bouři… ()
Polanski je jeden z mála režisérov, ktorý dokáže ísť psychologicky postave až na kosť. Vlastne ma teraz napadá už iba Kubrick. Truľko Grant je tu za úplne iného truľka ako v jeho neskoršej kariére, Thomaskinej "krása je rafinovaná", Seignerovej krása je proste faktom v akomkoľvek zmysle a Coyote sa tu objavil v svojej životnej úlohe. Žiadne hranie sa na romantiku, večnú lásku a ideálne manželstvo, takýto sme a Polanski nám to s potešením jeho vlastným ukazuje. ()
Přiznám se bez mučení. Ten největší pejsek byl asi zakopán v tom, že jsem nic srovnatelného nikdy nezažil, a tak to na mě všechno dýchalo nepravděpodobným až nesmyslným dojmem, tudíž jsem se monstrózně nudil a zkrátka mě to absolutně za srdíčko nechytilo. Živočišný vztah, téměř až posedlost, která panovala mezi Oscárkem a Mimi měl zřejmě kontrastovat se vztahem dvou Anglánků, jestli jsem režisérovy záměry správně vstřebal. Bohužel, celé jsem to přijal tak nějak chladně a bez emocí. Ani moc nevím, co bych vlastně pochválil. Snad pouze luxusní hudbu, kterou zkrátka Vangelis tvořit umí. Když si tak pročítám, kolik zdejších hodnotitelů u tohoto snímku dosáhlo vyvrcholení, tak mi nezbude nic jiného, než se vymluvit na to, že zkrátka netvořím cílovou skupinu diváků. Z nudy mě nevytrhly ani občasné sexuální radovánky. Třeba scénka s nezbedným prasátkem byla docela vtipná. Kdyby to bylo o nějaké ty dvě hodinky kratší, tak bych si možná snímek užil. Takhle to dost bolelo. Ačkoli tak činím velice nerad, budu se muset, v rámci zachování hodnotitelské cti, uchýlit k hodnocení nejnižšímu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky harfuska. ()
Príjemné prekvapenie od Polanského, ku ktorému som sa pomaly obracal chrbtom. Mimoriadne členitý, do hĺbky ľudskej psychiky zasahujúci a žáner psychothrilleru presahujúci film s vynikajúcimi hereckými výkonmi priliehavou hudbou a iba chvíľami presahujúci hranice únosnosti v obscénnostiach. Podľa mňa najpolanskejší Polanského film. ()
Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% ()
Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji...Hořký měsíc vás z tohohle omylu krutě vyvede. Nepříjemně upřímná střela do bubliny, kterou obvykle nazýváme láska, občas se nafoukne do zdánlivě obřích rozměrů a zpočátku hraje všemi barvami a je krásná a zářivá, záludná je však právě svou podstatou, je to totiž vlastně prázdný prostor ohraničený jen tenkou blankou, která vlastně nic nevydrží a praskne-li, což se nevyhnutelně musí stát - to je fyzika prostě:) tak se odhalí právě a jen ta prázdnota uvnitř a pak záleží na tom, jak kdo to dokáže zvládnout, někdo (muž) chce prostě nafukovat jiné bubliny, jiný( obvykle žena) nevěří na fyziku a to zákonitě musí vést k jistému nedorozumění. Ale samozřejmě všechno může být i jinak a určitě líp, mrkněte se na Hořký měsíc a povšimněte si harmonického vztahu Nigela a Fiony Dobsonových ( poznámka na okraj - Polanski na konci kecá, děcka to nevyřeší, jen utáhnou uzel:) ()
vyborne herecke zoskupenie, vyborna myslienka, skvely pribeh, plynuly dej...parada ()
V něčem dobrý, v něčem nepřirozený filmový kus. Hudba Vangelise ale skvostná. Herečka Emmanuelle Seiger není ale ženou vamp, ve filmu mi překážela, a taky dost vyumělkovaností ve filmu, ale hlavní hrdina a jeho tok vyprávění a výtvarná stránka se mi moc líbí. ()
„Každý má svá tajná zákoutí...“ K milovníkům romantických filmů rozhodně nepatřím a sledovat či nechávat se zasvěcovat do tajů lidské sexuality či různých zvrácených perverzí je mi teprve enormně vzdálené. Jenže Roman Polanski je skutečný specialista na hluboký ponor do těch tajných zákoutí lidské psychicky ve jménu různých úchylek i nevšedních vztahů a v Hořkém měsíci rozehrál působivé drama, do jehož napětí mě lapil pomalu stejně jako Oscarovo šílené ironicky vyprávění toho mladíka na lodi – nejraději bych utekl, ale pohlcen, napjat, zaujat jsem od filmu odejít nedokázal. Pravda, někde uprostřed se mi to vyprávění začalo zdát i rozvláčné, ale divoký vývoj vztahu ústřední dvojice, prolínán a propleten navíc i s příběhem dalšího mladého páru na lodi, měl v sobě jedinečnou atmosféru a působivé herecké výkony. Provokativní, zneklidňující a lehce zvrácené dílko naštěstí (snad až na dvě divočejší scény) dokáže v rukou Polanského držet přítomné obscénnosti v únosných mezích a vyvolávat jistou přítažlivost či naopak odpudivost i jiným, sofistikovanějším uměleckým způsobem, než čímkoliv, co by mohlo připomínat pornografii. Trochu nevšední, ale silný zážitek na pomezi romantického dramatu a psychothrilleru podtrhuje v úvodu a závěru i nádherná Vangelisova hudba. Jen možná škoda, že její geniality režisér nevyužil během filmu vícekrát, ačkoliv i mnohé notoricky známé písně 80. let tady zajímavě dotvářejí atmosféru emocionálně vyhrocené romance v několika katarzích. [85%] ()
Zručná ruka mistra Polanského stvořila téměř dokonalé dílo, které nadmíru splnilo má očekávání. Film o hrátkách s lidskou duší a srdcem, o kouzlu ženské osobnosti a v podstatě i o životní spravedlnosti. Spousta velmi silných scén (např. erotická scéna s mlékem). Neodolatelné kouzlo a půvab Emmanuelle Seigner, podmanivá poutavost snímku a perfektní scénář a i Hugh Grant, ke kterému vůbec netíhnu mi tu nijak nevadil. Hořký měsíc má zkrátka toho tolik co říci, že druhá projekce je pro plnohodnotné vychutnání povinností. Velmi silné 4* ()
Otroci vlastní touhy, sexualita vystřižená z Freudových definic lidského bytí, spalující vášeň, co sahá svým dlouhými a nenechavými prsty až za hrob. O životě, smrti a vášni. Do motoru touhy muže a ženy připluje jemný zamilovaný druhý pár a spustí se kolotoč. ()
Související novinky
Zemřel legendární hudební skladatel Vangelis
Svět filmu a hudby opustila další fenomenální osobnost, jejíž výraznou a zvukově podmanivou tvorbu zná snad každý filmový divák. Ve věku devětasedmdesáti let totiž zemřel legendární řecký hudební… (více)
Polanski holduje masochismu
Roman Polanski a erotická černá komedie? To zní jako něco, co by mohlo fungovat. A to není narážka na jeho soukromý život, ale na jeden z jeho nejlepších filmů – Hořký měsíc. To sice nebyla komedie,… (více)
Fascinující film. Mohla snad adaptace Brucknerovy stejnojmenné knihy vůbec dopadnout špatně, když ji nenatočil nikdo jiný než mistr v tomto žánru? Přesto mi pořád Brucknerův text přijde o něco lepší než Polanského film - je to velmi dobrý román napsaný intelektuálním a nápaditým stylem, o jeho výjimečně bohatém jazyku nemluvě. Za všechny ty skvělé pasáže Brucknerovy prvotiny bych zde rád ocitoval jednu, aby reprezentovala celkovou myšlenkovou originalitu oné knihy, která se doslova čte jedním dechem: "Nikdo z nás nevěděl, co k němu ten druhý cítí, nikdy nezaznělo žádné "miluji tě". Vyslovit ta slova by bylo znamenalo uzavřít to nijak předem nepromýšlené spojení do rámce citů příliš všedních na okouzlení, které jsme zažívali. Jednoho deštivého večera jsme se tedy loučili na stanovišti taxi s nevysloveným vyznáním. Přesto jsem měl tu odvahu požádat ji o nějakou zástavu přátelství. Nezaváhala ani vteřinu, zvedla uprostřed silnice sukni, obratně si svlékla kalhotky a vsunula mi je do dlaně.... Ze dne na den se zázrak ztratil... Ve své chmurné mysli jsem si ten vyhaslý život opuštěného muže vyplňoval představami plného a intenzivního života Rebečina. Ty spousty hodin, které jsem ztrácel plněním jednotvárných úkolů, jí určitě přinášely nesmírné bohatství zážitků. Jednou jsem s ní mluvil po telefonu: zdálo se, že se dobře baví. I já jsem předstíral, že je mi skvěle, jako správná oběť kruté nenucenosti, která přikazuje moderním milencům považovat utrpení za něco nevhodného a žárlivost za nedostatek dobrého vychování. Těžko jsem se smiřoval s tím, že nepřítomnost milované osoby se u každého projevuje různými symptomy, chtěl jsem, aby u obou byla jasně a zřetelně viditelná bolest. Bylo mi mi dobře při pomyšlení, že je Rebecca dramaticky zoufalá z našeho odloučení a že se trápí smutkem. Copak je možné, že jí chybím jen občas? Po tom všem, co jsme spolu prožili? Do mysli se mi vloudilo strašlivé podezření: a co když žije pořád stejným rytmem? Co když to, co jsem já cítil jako něco výjimečného, jí připadá jako naprostá banalita?... Není pochyb, karty byly špatně rozdány a já jediný jsem měl trpět. Tahle představa mě děsila: proklínal jsem existenci v páru. Dříve, než vám dá pocit bezpečí, sevře váš život kolem jedné jediné bytosti a učiní vás závislým na jejím sebemenším rozmaru. Milovat znamená dobrovolně poskytnout tomu druhému neomezenou moc nad sebou samým. Jak jsem jen mohl připustit vlastní zotročení?..." Brilantní text. UPDATE 23.2. 2017 - Jak jsem byl z tohoto filmu kdysi unešený, po nové projekci po letech musím své tehdejší nadšení silně krotit. V první řadě mě na tom filmu popuzuje to, jak se někdy až nepochopitelně odklání od předlohy - všechny postavy mají jiná jména i povolání (to jako proč?), některé románové postavy byly z filmu zcela vypuštěny, stejně jako mnoho důležitých pasáží (po jejichž vynechání nedává filmový děj mnohdy smysl), a film se od předlohy radikálně odklání i ve svém závěru. Celý film na mě navíc působil nepříjemně laciným a "ušmudlaně devadesátkovým" dojmem - především kvůli kameře a použitému soundtracku. Nebavilo mě moc ani obsazení - Hugha Granta jsem nikdy nemusel, a ani zbytek herců ve mně nevyvolává nějaké větší nadšení. Za mě nově strašné zklamání, hraničící až s rozčarovaností nad tím, jak moc - a pro mě zcela nepochopitelně - se ten film odklání od skvělého textu předlohy. UPDATE 4.2.2021 - Na nové zhlédnutí po letech mě to kupodivu zase hodně bavilo, asi jak jsem už zapomněl tu předlohu, a zbavil se tak tendence srovnávat ji s filmem. Obsazení i herecké výkony jsou absolutně bezchybné, má to skvělý soundtrack (ta Vangelisova hudba je skutečně nádherná), a navzdory tomu, že to má přes 2 hodiny, se mi tam ani na chvílí nevkrádala nuda, a bavilo mě to sledovat. () (méně) (více)