48 hodin v Paříži

Chtěl jsem se držet "gaudalinova" teorému, že by se Polanskému nemělo dávat méně než tři hvězdy, ale svědomí je svědomí. Polanskému zde chybí především invence, "polanskost" (stejně jako třeba u Rosemary's baby), zato je mistr koláže. Dokáže poskládat thrillerové prvky do obrazu, který může vypadat famózně, ale nakonec se přece jen rozpadá na známé a obehrané:  teď uklouzne na střeše. Jsem prostě na tento typ filmů příliš starý; nebo také příliš mladý! (10.06.2023)

Až se jednou dostanu na 48 hodin do Paříže, doufám, že je využiju trochu jinak. Třeba bych mohl s Emčou skočit na kafe, co říkáte? Jinak Polanski je samozřejmě kádr, ale krapet přepálil začátek, pročež finiš byl jaksi vlažný. Nicméně (jak může být nicu méně?) je to stará dobrá kriminálka z nádherného prostředí. (31.03.2012)

Buldog (mimochodom, fakt blbý názov) ma nikdy nebavil. Divák by ho mal rád už za sústredeného Harrisona Forda, atmosférický Paríž, nepríjemnú scénu na streche alebo za rafinovaný hitchcockovský prístup (McGuffin, hrdinom proti svojej vôli). Lenže to by sa v tom skvelý Roman Polański nesmel tak zamotávať. Z pôsobivej zápletky o mužovi, hľadajúcim vlastnú manželku, sa razom stáva ohratá (pseudo)napínavá báchorka. Priemerný triler. (22.12.2004)

Rozporuplný Polanského výkon plný strhujúcich momentov, no aj zakopnutí. Akoby sa pán majster nevedeli rozhodnúť, či točia realistický thriller alebo žánrovú hračičku, či sa chcú viac sústrediť na príbeh alebo na formu, akou ho vyrozprávať. Ono je to potom pri sledovaní podobný pocit, ako na húsenkovej dráhe a na uplakanom konci čaká znechucujúca závrať. To všetko by ešte bolo ospravedlniteľné, keby sa dal Frantic označiť za alegóriu na tému "ženatý chlap v zrelom veku a jeho náhodná známosť", lenže ani táto línia, i keď to chvíľami vyzeralo presne tak (ten tanec v arabskom klube nemal chybu), nikam nedošla. Čo je úplne najhoršie, kvôli tejto nekoncepčnosti a nedotiahnutosti je to film, ktorý starne. (október 2009) (10.08.2005)

Nejen velice dobrý thriller, ale také jeden z nejlepších Polanského filmů. Od počátku se buduje pěkně hutná atmosféra. Fordův hrdina neumí francouzsky, takže ve chvíli, kdy mu unesou ženu, stává se skutečným cizincem v cizí zemi. Naráží nejen na jazykovou bariéru, ale také na nedůvěru ze strany představitelů zákona. Polanski spíš než na nervy drásající scény sází na hrdinovu naprostou bezmoc, na jeho snahu, která se tak často zdá marná. Krásným příkladem je třeba scéna ze střechy, kdy padá dolů úplně všechno, dokonce i hrdinovy boty Za zmínku stojí i vtipná přítomnost Yvese Reniera v roli francouzské komisaře (jméno nemá, ale všichni si ho jistě domyslí V poslední třetině mohl film být o něco důraznější, více vygradovaný. To mu ale neubírá nic na onom kouzlu starých filmů, které se už dnes podaří vzkřísit málo komu. (13.08.2005)