Noc klavíristy

Neměl moc času pan Voska a kriminalisté na vyšetřování. Cca čtyřicet minut do konce zbývalo, když proběhla vražda a započalo vyšetřování. Osobně tak kriminálku nevnímám jako vyloženě špatnou, ale zároveň na ní není nic extra. Je to zkrátka takový průměr. Nejedná se o průšvih, ale taky nebudete čekat s napětím, jak to dopadne. Alespoň na tom si mohli dát tvůrci záležet. Jinak totiž není moc co na filmu objevovat, aby byl důvod ho sledovat znovu. Ale Václav Voska v kriminálce byl vcelku příjemný. (20.05.2020)

Lábus coby hokejista, to je teprve poněkud komická figurka (asi ještě víc než Preiss na kraji města:) - - - Julie Jurištová jako dívka, která si tajně pozve do rodičovského bytu Bartošku a pak svým svědectvím pomůže titulnímu hrdinovi v rozřešení případu, vystupuje ve slabounkých, ale spojkách. Tak málo stačí! Film je jinak tak na lepší 3*, ale za pár luxusních scén dávám plnou palbu. (07.01.2008)

Tohle není typický Polák ani jeho styl, řekl bych, že šlo spíš o film na zakázku od komoušů. Že hlavní byl původně skutečně příběh pianisty, a ne ředitele bytového stavebního družstva. Pak to celé včetně záběrů dává jistý smysl. Ale i tak si s tím poradil vcelku zručně, herci mu dobře hrají, stará Praha má své kouzlo... (11.07.2011)

Polák byl rozhodně víc než jen pouhý multižánrový řemeslník. Noc klavíristy je ukázkovým případem dobře odvedeného řemasla. Na filmu je vidět, že byl dělán spíše na popud soudruhů. Aby se tehdy politickou tvorbou neaktivní tvůrce zapojil do "záslužné obnovy socialismu". Noc klavíristy velkou měrou funguje i dnes. Škoda jen oné kriminální zápletky, která zbytečně bere prostor. Ona tehdy oblíbená pozitivní kritika dokonale ukazuje neživotnost tehdejšího systému. Navíc hon za penězi je aktuální vždy pro filmaře, tak pro novináře, v jákekoliv době, či v režimu. (12.04.2010)

Vedle jiného Polákova filmu "Hra bez pravidel" je to druhý československý pokus o akční kriminálku západního stylu a Polák vytvořil další dobrý film. Je to snad jen trošku scénáristický nesoustředěné. První polovina ukazuje život v letech sedmdesátých, představuje charaktery a ukazuje i všemožné šmeliny v socialismu, v druhé se to skutečně rozjede na plné obrátky. Celkem překvapení, že to bylo vůbec povolené s ohledem na to, že tu každý řemeslník/dělník je nepoctivej melouchář. Politice se jinak Polák obratně vyhnul a oslovení soudruh tu nepadne ani jednou. Tohle je prostě jen sympatická čistokrevná krimi. Film je postavenej na výkonu Otakara Brouska st. a vytvořil tu jednoho z těch nej padouchů československého filmu. Skvělá je i Svobodova hudba kopírující Itálii (zřejmě Polákův vzor pro tento film i jeho přechozí Hru bez pravidel). Moje připomínka je tedy jen ke scénáři. Nakonec Voskův klavírista, který je tady takovou vedlejší figurkou, byl v příběhu nejen celkem nadbytečný, ale dokonce jeho vyšetřování na vlastní pěst mělo i neblahé důsledky. (27.02.2021)