Konformista

Dnes už možná Konformista nezaujme ani tak jako studie středostavovského (sexuálně deprivovaného) fašisty a pomahače tajné policie, spíše jako souhrnná Bertolucciho a Storarova (kamera) učebnice filmové řeči. (24.01.2008)

Konformismus:přispůsobivost,bezzásadová schopnost se přispůsobit.--Co dodat,-výborný film o bezpáteřnosti,zbabělosti a až animální snaze přežít za každou cenu,-zasazeno do fašistické itálie.Samozřejmě by to šlo natočit i v jakékoli jiné zemi s režimem jedné strany.Takových příběhů by bylo! Ale Trintignant je jen jeden. (24.06.2009)

Reziser Bernardo Bertolucci natocil krasny, nadherny a hodne nadcasovy film. Trintignant je vyborny a namet o Italii 30. rokov plnej fasizmu zaujme. Mlady intelektual sa chce zaradit do spolocnosti hoci ma komplexy, mindraky a fobie. Sranda, ze po pade fasistickeho rezimu sa snazi byt opat konformistom a zapadnut do vacsinovej spolocnosti. Nie vzdy sa mu to ale dari, a o tom film hlavne je. A najsympatickejsie na filme je to, ze tato tema nadcasova : platila vo filmom opisovanych 30. rokoch a plati aj teraz. Celemu filmu vladne zrucna rezia Bertolucciho, ktory proste vie filmovat. Nadhera tento Il Conformista a dalsi krasny dokaz kvalitnej europskej vyzretej mimohollywoodskej tvorby. Skoda, ze obe pokracovania sa uz kultovej jednotke nedokazali priblizit. 100 % (28.10.2014)

Hodnocení je ovšem velmi nejednoznačné... tři by bylo asi málo...ale čtyři je opravdu moc! (02.05.2006)

Nekonformní film ve všech ohledech. Zajímavě podaná struktura vyprávění příběhu jednoho stoupence fašismu postupně ve flashbackách odhaluje, co jej vyformovalo v takového člověka. (21.05.2008)

29. Zlatý Glóbus za rok 1971 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Itálie (05.01.2009)

Tak zas jedno nemilosrdne zrcadlo s vybornym Trintignantem aneb lidi dokazi byt pekne svine. Bertolucci ma muj obdiv... (06.09.2013)

Hodnotím velmi konformně:-) (13.04.2010)

Chyba je dosť možno niekde vo mne, bol som unavený, atď. Ale skoro som sa v kine užral nudou. Nedokázal som sa na film chytiť či naladiť na jeho vlnovú dĺžku. Páčila sa mi miestami kamera, ale to je všetko. Podobne som tuším kedysi veľmi dávno trpel pri Poslednom cisárovi, ale tomu by som ešte dal šancu. (11.03.2016)

Po všech stránkách úžasný počin! Režisérsky vynikající, nádherná kamera, velmi zajímavé rámování obrazu, překrásná mizanscéna a naprosto skvěle padnoucí hudba, která příběhu dodává patřičnou hloubku. Stefania Sandrelli perfektně přesvědčivě zahrála postavu naivní, povrchní a omezené husičky, která se stane ženou Marcella, bezpáteřního muže, který ve skutečnosti usiluje pouze o to, aby zapadl, nevybočoval, byl, jak sám říká, normální (sňatek, fašistická ideologie,…). Sledujeme tedy muže, který je jedním z mnoha, bez vlastních cílů, vlastní cesty životem či chutí vybočit z davu. Je to muž, který je schopen z minuty na minutu úplně obrátit, muž, neuznávající žádné hlubší hodnoty či alespoň něco, za co by se byl skutečně ochoten postavit sám za sebe, ne jako součást davu. Film postrádá expozici a divák se musí dostat do děje sledováním flashbacků a flashfowardů, nicméně to za trochu té námahy se zorientováním se rozhodně stojí. Obrazový i zvukový zázrak! (30.12.2015)

Škoda invece na mírně vyčpělý příběh, který má postupem častu stále méně a méně co říci. Dějovou lini však naprosto upozaďuje skvělá kamera a vizuální experimenty (kosé záběry srovnané do roviny otvíráním brány mě úplně dostaly), kvůli kterým rozhodně není shlédnutí tohoto Bertolucciho filmu ztrátou času. (11.10.2007)

Filmový kabinet - 3.semester - 4. Taliansko po neorealizme - Kino Lumiere - Takéhoto konformistu pozná asi každý. V úvode som sa moc nechytal, ale časom to do seba začalo pekne zapadať. 70% (11.04.2016)

Normálny je vraj ten, komu sa páčia ženy. Potom je svet plný normálnych ľudí. Ale čo s fašistami, ktorým sa páčia ženy. Ako sa majú vyspovedať? Tá spoveď je asi najzaujímavejšia časť filmu, politické pletky, filozofovanie, to už nepatrilo k môjmu obľúbenému žánru. –––– Normálnosť... Vytvorím si vlastnú. (24.04.2017)

No, já nevím - budu se řídit pravidly matematiky: jak se tu již někteří zmínili, 3 je málo, 4 moc, takže 3,5 a od půlky se zaokrouhluje nahoru. Když jsem kdysi na gymplu četla knížku Konformista, netušila jsem, že je zfilmovaná. Proto mě celkem hodně zklamala úvodní půlhodina filmu. Zklamala mě tak, že jsem to vypnula. Ale pak jsem si řekla, že podle tak dobré knižní předlohy nemohl Bertolucci natočit takovou srágorovinu, jak to původně vypadalo, takže jsem k tomu posléze sedla znova a vyplatilo se to. Dobrá kamera a dobrý scénář - práce s časovými rovinami je dobrým oživením příběhu, takže chválím. (12.10.2007)

Vážení přátelé...Jelikož Poslední tango v Paříži je jeden z mých velmi oblíbených filmů, byl jsem na Konformistu docela zvědav. Musím bohužel říct, že mě poněkud zklamal. Za prvé je to válečné drama, což je žánr který mě až na malé vyjímky dost odrazuje, za druhé je to film o dost jinačí, než pozdější Bertolucciho filmy. Za třetí první hodina je naprosto nudná... Naštěstí druhá polovina už je podstatně zajímavější. Blíže ke konci má film velmi vzestupnou tendenci, takže se na konec rozhodně vyplatí počkat. Velmi zajímavá studie bezpáteřníka, což je nepochybně téma aktuální vždy a všude...hlavně v zemi zvané Česká republika... (20.05.2008)

Analytické spracovanie knižnej predlohy Alberta Moraviu, ktorej výnimočnosť dodáva psychoanalýza hlavného hrdinu - Marcella. Bertolucci nemôže dosiahnuť kvality knihy ani keby bol nadpozemsky zručný filmár. Podstata Moraviovho Konformistu je ukrytá vo vnútornom svete Marcella, v jeho detstve a akejsi predurčenosti k tomu, čím je a kam smeruje. To sa dá filmovými prostriedkami zachytiť len veľmi ťažko, Bertolucci aspoň zmenil naratívnu stránku - v opise Marcellovho života nepostupuje chronologicky ako Moravia. Škoda druhej polovice, v Paríži to viazne ako vo filme, tak aj v knihe. Ale inak ide o príjemné priblíženie obdobia fašistického Talianska a deformácie ľudského charakteru/morálky. (08.11.2007)

Co očekáváš od manželství? / Chci být stejný jako ostatní .. Abych se cítil v bezpečí. Když se vidím v zrcadle, mám pocit, že se liším... Pro mě první zkušenost, kdy mi Bertolucciho film nepřipadal jako skvěle natočená, nicméně patetická mrdací sračka. Převedení Moraviovy nenávistí nezatížené studie konformity do filmové řeči dala Bertoluccimu (a Vittoriu Storanovi) možnost předvést to nejlepší, co v něm je. Věrný předloze, nenechal překlopit jinak celkem nechutnou postavu doktora Clerici, který se odhodlává odbouchnout komouškého profesůrka, do karikatury a průběžně nastiňuje peklo dilemat, jež inteligentnímu člověku nastoluje iracionální nutkání splynout s beztvarou hmotou davu. Trintignantův anti-hrdina samozřejmě je svině, ale svině zraněná a svině zápasící; kéž by šlo to samé prohlásit o většině z nás. Na cestě od skromných začátků v podobě vstupu do manželství s prostou bourgeoise k nevyhnutelnému zhroucení identity závislé na okolí v okamžiku, kdy se bortí svět okolo, nabídne Bertolucci několik scén, které unesou hodnocení, jímž se někdy plýtvá: geniální: hajlování zakomponované do ilustrace mýtu o jeskyni; scéna zpovědi; lesbický taneční výstup, podezřele podobný tomu z mého oblíbeného Hořkého měsíce; závěrečná lesní střílečka a la Call of Duty. Delerue řádí jako obvykle. Výjimečný film. (11.07.2020)

Film mě zklamal, knižní podoba je o nic neochuzená a samozřejmě okořeněná samotným autorem. Alberto Moravia pro mě ztělesňuje perlu ukrytou na dně nejhlubšího moře. Námět z dob fašismu popisuje obsesi hlavního hrdiny být konformní, i když v jeho případě to dost dobře nejde. Jeho zvrácená osobnost toto nedovoluje, jsou v něm totiž hojně zakořeněny různé komplexy, kterým bylo vymezeno ve filmu hrozně málo prostoru a času. V tom ale tkví samotná podstata příběhu, která je těžko uchopitelná. (23.06.2008)

Film plyne tak přirozeně a dynamicky, že 2 hodiny utečou jako pár minut. Děj se odehrává spíš v obrazech, či scénách, které jsou velmi inteligentním způsobem pospojovány. Někdy jsou postavám dány jen malé okamžiky vyjádření, ale ty stačí, aby film poskočil. Často velmi nečekané zvraty, překvapivé a sugestivní scény. Musím se přiznat, že mě film velmi mile překvapil. Výborná režie, kamera i hudební doprovod. (30.10.2015)

"Cowards, homosexuals and Jews, they're all the same thing. If it were up to me, I'd stand them all against the wall!"     Nejde mi do hlavy, ako môže jeden a ten istý režisér nakrútiť najskôr takéto podmanivé dielo a hneď vzápätí dielo tak odpudivé a nezaujímavé ako Poslední tango v Paříži (1972). "Konformista" je príťažlivý svojou zvláštnou atmosférou, nelineárnym vyprávaním, ktoré postupne odkrýva charakter hlavného hrdinu, nádhernou kamerou (Vittorio Storaro) a aj výbornou hudbou (Georges Delerue). Rozpráva príbeh jedného beztvarého, bezcharakterného človeka, ktorý sa snaží za akéhokoľvek režimu splývať s davom, byť "normálny" za každú cenu. Jean-Louis Trintignant stvárňuje túto postavu dokonale, ťažko si viem predstaviť pre danú rolu niekoho vhodnejšieho. Výborné sú aj predstaviteľky ženských rolí, Stefania Sandrelli a Dominique Sanda, obe veľmi šarmantné. Videl som verziu s anglickým znením. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (03.04.2022)