Lízino štěstí

Ano, film je naivní, ale tak krásně naivní, že člověk neodolá... Moc se mi na něm líbí ta jednoduchost a čistota charakterů. I prostředí příběhu, totiž klášter s chovankami, je v éře prvorepublikového filmu spíše vzácností. A Zdeňka Sulanová s Ladislavem Boháčem si zde znovu střihli milenecký pár a nutno říci, že jim to opět slušelo. Některé fáze/dialogy mohou z dnešního pohledu působit naivně, nepředstavitelně, tehdy to však bylo normální. A pro mě osobně mají tyto "přehmaty" opravdu kouzlo... (18.01.2008)

Jak je na tomto příkladu vidět, i ve třicátých letech se občas zapracovalo na filmovém pokračování snímku mající u diváků obrovský ohlas. Příběh tímto pokračuje vyprávěním o dívce hledající své místo v životě, tentokrát v klášterním penzionátu ve kterém se vlivem svého přátelského charakteru a rozvahou nemá problém prosadit. Stejně jako předchozí snímek má i tento svá specifika nejen dané svou dobou. Popularitu má spíše u divaček a není divu. Daný charakter a úsměvnost osloví pouze je. Snímek je tedy stejně jako předchozí veselý, romantický a svým nadhledem příznačný i na dnešní dobu. Česká filmová klasika mající u diváků své dané místo hlavně působí jako lákadlo na literární předlohu, které je po dějové stránce přeci jen o něco obstojnější. (24.10.2020)

Lízino štěstí? Snad. Ale divákovo utrpení. Jestli jsem si myslel, že začátek filmu není až tak strašný, jako u jeho předchůdce, byl jsem zakrátko vyveden z omylu. Snímek byl dostatečně dlouhý na to, aby ty obludnosti v ději a v dialozích film převálcovali a bezpečně snížili na "úroveň filmu prvního". Snímek (a jeho předchůdce) tak patří k nejhorším předválečným filmům. Právem! V rámci žánru (červená knihovna) za 1. (04.02.2018)

z toho samého sentimentu, jako u prvního dílu, i zde musím dát plný počet. Jediné moje moje protesty v době, kdy jsem film viděla, spočívaly v tom, že v knize je Líza tanečnice, TANEČNICE, a ne nějaká hloupá zpěvačka. PO OPĚTOVNÉM PODÍVÁNÍ si stále stojím za svým hodnocením, dokonce bych i hvězdičky přidala, kdyby to šlo. Za Any Flossovou, za tu dívku, která má ve skříňce nalepeného Napoleona Bonaparte, za skupinové repliky typu :" Budeme přítelkyně, ano? Budeme se spolu učiti...",celkově všechny ty dívky v penzionátu, které vypadají, jako by vypadly z nějaké hodně špatné parodie, za hlavního mužského představitele, který své vyznání Líze pronáší stylem "dnes jsem jedl dva rohliky se šunkou".... (27.08.2010)

Tato jednoduchá prostinká romance z dob dávno minulých má svou vlídnou atmosféru těchto starých zapomenutých časů. Mám tento příběh s dobrým koncem ráda, protože zde stejně jako v první části najdu své oblíbené herce a na svou dobu slušné herecké výkony. Možná by se místo Ladislava Boháče našel jiný, mým představám více odpovídající herec, ale to je jen muška. A ještě jedna zajímavost. Ve třetím díle knihy Růženy Utěšilové Lízin let do nebe, která byla předlohou filmu a byla vydaná v roce 1938 jsou už i fotografie z tohoto snímku, který byl dle zdejšího záhlaví natočen až o rok později. Pozoruhodné! (28.05.2011)