Sissi

Sissi je presne ten istý prípad ako Vinnetou. O histórii sa nič nedozviete (možno trochu), ale nebolo to zámerom tvorcov a ja im to vyčítať nebudem. Ide tu o čistú zábavu, určenú najlepšie na obdobie nejakých sviatkov. Sissi je vlastne taký Vinnetou pre ženy. Ja jej dávam za štyri, pretože moja mama bola z tejto trilógie hotová a urobila jej veľkú radosť každé vianoce. Takže je to vynikajúco natočený film pre svoje cieľové publikum. (31.08.2012)

Takový filmek pro dívky, které se mohou alespoň na chvíli stát se pronceznou spolu se Sissi neboli princeznou Elisabeth Bavorská (šestnáctiletý špunt Romy Schneider). A jako správná princezna se stará o zvířátka, je vzdorovitá, hravá a stále ještě naivní. A potká muže svého srdce, císaře Františka Josefa (Karlheinz Böhm), kterého okamžitě balí. Sice se dává na okázalý protest, když zjistí, že se má zasnoubit s její sestrou, princeznou Helenou Bavorskou (půvabná Uta Franz). Ale je ráda, jak se to nakonec vyvrbí. Nechybí zde ženy opatrovatelky v postavách jejich matek, matka Sissi vévodkyně Ludovika Bavorská (Magda Schneider) a matka Františka arcivévodkyně Sophie (Vilma Degischer), která chtěla všechno řídit. Je tu snaha o vtip v postavách otců: otec Sissi vévoda Max Bavorský (Gustav Knuth), bodrý chlapík, a otec Františka arcivévoda Franz Karl (Erich Nikowitz), nachluchlý alkoholik. A všechno šťastně dopadne, všichni se mají rádi a slaví se velká císařská svatba. Pro princezny. (07.04.2010)

Skoro až pohádková hříčka, s velice volnou variací na příběh ze skutečné historie... i to může být způsob, jak se rodí klasika oblíbena (minimálně na své domácí půdě) především o vánocích. Skoro mi přijde překvapivé, že se tímhle nápadem třeba v česko-slovenských končinách nikdo z mladých tvůrců pořád neinspiroval, nezkusil vytvořit pohádkově laděnou veselohru na motivy reálných postav v reálných historických reáliích, bez nadpřirozených jevů. To zde všichni v té "angažované" pohádkové tvorbě nabízejí v podstatě dokola jen různé obměny pohádek o čertech, korunních princech a slíbených princeznách. No nic, Sissi má v sobě stejně jako většina podobných dílek nějaký ten nádech kýče, přesto mi jí vidět v předvánočním času přímo padlo do noty, coby klasika, se kterou jsem jaksi dosud neměl vůbec tu čest. Jiný film s Romy Schneider z předchozího roku Ohňostroj byl (alespoň pro mne) příšerný, tady se Romyně naštěstí dostalo velké příležitosti v daleko propracovanějším formátu. První díl, na kterým jsem se podíval, se odehrával víc mimo cisařského zámku, v nádherných rakouských exteriérech, a byl skutečně příjemnou podívanou. Při písničce hospodských kumpánů se mi navíc vybavil jiný Marischkův film z té doby – Hudba pro císaře. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (24.12.2019)

Ve jménu povinné osvěty si teď dáme tu o té opravdové císařovně Sissi. Takže všechno bylo, jen ne to, co bychom asi (ovlivněni touto letitou taškařicí) čekali: psychopatická hysterka, anorektička- podle denních účtů za dorty spíše bulimička posedlá svou hmotností a pačesem. Manžela vydírala už od sňatku sexem. Pokud neskákal, jak ona pískla, nebylo nic. Například si tak vynutila své neomezené plné moci, své lidi kolem sebe, svůj program, dohled nad veškerým provozem domácnosti, ale kromě jejího písečku požadovala narovnání práv maďarského národa, výměnou za plnění manželských povinností. A dosáhla toho. Ale ne kvůli Maďarům, ti ji byli buřt, jen proto, aby císaře těma Maďarama vytáčela. Prostě všechno natruc a naopak. A chraň Bůh ji nevyhovět nebo na ni poukázat! Po letech manželovi naháněla do ložnice milenky sama, aby nemusela ona. Zatím se celé dny vážila, koukala na sebe do zrcadla nebo si hrála s papouškem. Ale taky hodně cvičila, jezdila na koni a údajně až fanaticky pěstovala turistiku. Každé deko muselo dolů, jinak konec světa. Běda té, která jí při česání vytrhla vlas. Měla zkažené zuby a tak když mluvila, nehýbala téměř rty- nebylo jí tedy rozumět. Byla proto vzteklá, že jí nikdo nerozumí. V roce 1888 si nechala vytetovat na rameno kotvu. V krčmě v přístavu. Pohoda. S radostí a uspokojením brousila po blázincích a léčebnách, ne kvůli zlepšení podmínek, ale protože čím bizarnější situace nebo nešťastníky viděla, tím byla sama spokojenější. Taková to byla osobnost! Od určité doby ji nikdo nesměl fotit ani malovat, aby zachovala kult své krásy, kterou oplývala ve dvaceti. Ale v roce 1885 (měla 48let) ji potkal rakouský konzul na ostrově Korfu a popsal ji takto: "Shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tříska, špatně oblečenou a měl jsem dojem, že mám před sebou nikoliv blázna, ale šílence." Z mladé vzpurné, rozmazlené a panovačné "žeprý-heprý" anarchistky se stala nerudná babizna, která nerespektovala ani základní pravidla slušného chování. Když si nechala konečně vyhotovit zubní protézu, klidně si ji vyndala z úst přímo u prostřené tabule. Levou rukou ji podržela stranou stolu, opláchla sklenicí vody a strčila zpět do pusy. U stolu seděli hosté. Už od sňatku, pokud nebylo po jejím, projevovala svůj nesouhlas nekončícím křečovitým pláčem nebo se několik let snažila zahrát tuberkulózu. Hrála dobře, skákali kolem ní všichni a nakonec ji poslali na léčení, na Madeiru. Když to zopakovala několikrát, i císaři docvaklo, že žádnou tuberu nemá, že to bude jiný problém. No prostě úplné ZLATÍČKO, jako z jedné filmové pohádky! K filmu: já chápu, že chtěli natočit něco pro děti, ale už by bylo načase natočit film pořádný. (29.10.2018)

Docela milý film. Sice úplně naivní, přeslazený a historicky mimo, ale ve své době mimořádně úspěšný. Tak jako ty zfilmované Mayovky 60. let, tak i toto o 10 roků dříve skvěle zapadlo do kontextu svojí doby. Rakušané dostali 10 roků po válce tuto obrovskou dávku vlastenectví a pomocí této iluze již začali hledět vstříc skvělým zítřkům. Podobně jako rok před tím Němci, když po vítězství na fotbalovém MS přišli na jiné myšlenky a zařadili se zpět mezi civilizovanou Evropu. Takovéto zpracování by dnes asi nemělo žádnou šanci..... (07.02.2016)