Na veliké řece

Příšerné. Příběh to valně nemá, hlavní hrdinové chodí sem a tam, přičemž to, co se musí stát, je jasné od počátku. Hudební kulisa od Zdeňka Lišky ve mně vzbudila panický pocit, že se mi porouchala automatická pračka (klávesy model JZD Slušovice, very sexy). Herecké výkony – běs. Typový výběr – děs. To si pan režisér Schmidt myslí, že by postavičky jako vystřižené ze seriálu My všichni Dachau povinní obstály v době bronzové? Na Spartakiádě možná... Štorchovy knihy mě v konkurenci "Májovek" skutečně obloukem minuly, ale přesto jsem v téhle "prehistorické" trilogii našel pár slušných momentů, ale ani jeden není v tomhle dílu. Všechno působí příšerně vyumělkovaně a násilně... to se vážně nepovedlo. (28.12.2004)

Jako předpubertální čtenářka jsem milovala Štorcha (a taky Augustu a Flose a všechny klukovské knížky o dobrodružstvích) a když přišla puberta, na Veliké řece pádloval mladý a krásný Jiří Bartoška.... Podobně jako filmy o Vinetouovi - tohle by si měl člověk nechat jako mlhavou vzpomínku a ne vidět znovu po letech nezaujatýma očima! (04.05.2008)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)

Jak málo stačí zkazit dobrý dojem z prvního dílu – vítězství synťáků nad flétničkami a nahrazení iniciačního příběhu mladého lovce šestákovou lovestory s neumělými akčními vložkami. Třetí hvězdičku zachraňuje jednak nostalgie, jednak Havranpírkův smutek nad osudem lesní příšery – aspoň náznak pokročilejšího materiálu k šrotování pro dětskou hlavičku. (30.05.2015)

Volné pokračování prvního dílu OSADA HAVRANŮ je oproti knižní předloze úplně mimo. Na veliké řece je povídková knížka, kde je spousta příběhů, nýbrž tento film navazuje na první díl. Opět tento nevkusně natočený film je strašně dětinský, jako tomu bylo minule. Ukáže se povaha Veveřice, kdy prchne s kupci od svého Sokola. Ti se sice poperou, ale nic dál se neděje. Divous se vrací na scénu a umře jen tak z ničeho nic, což bylo fakt divné. Nejdivnější ovšem byl ten vystrašený cizí rod, který věřil v nějaké strašidlo, jenž se usídlilo v jeho okolí a zapaluje kolem nich stromy. [1719. hodnocení, 56. komentář, 64%] (09.12.2020)