Já to tedy beru, šéfe...!

Je pravdou, že za socialismu bylo víc pracovních míst než lidí. Proto podniky nabízely lidem náborové příspěvky plus další výhody včetně bytů. Když se člověk podniku „upsal“, že tam bude pracovat určitý počet let, tak prostě dostal byt – ne do osobního vlastnictví, ale s nájemní smlouvou na dobu neurčitou, takže tam potom klidně mohl žít až do smrti. Nájemné tehdy bylo oproti dnešku směšně nízké. Tento film je míněn jako satirická komedie pojatá s obrovskou nadsázkou. Tehdejším divákům to bylo naprosto jasné, současným mladým divákům to může přijít jako báchorka o něčem, co snad ani nemohlo existovat. Kvůli těsné spjatosti s dobou svého vzniku dnes už toto filmové dílo ztratilo aktuálnost. Co na hodnotě neztratilo, jsou dobré herecké výkony Ivy Janžurové a dalších. (20.06.2023)

Vtipná a v té době oprávněná kritika způsobu jednání tehdejších "kádrováků". Dnes se jim říká "pracovníci personálního oddělení" a pracují podobným způsobem. I dnes by mohl někdo natočit obdobnou komedii. :-) Některé věci se s dobou prostě nemění. Neřek bych, že je to odpad. Proč paušálně a nyní módně odsuzovat všechno, co vzniklo za socialistické éry. (21.08.2008)

Československou komedii „Já to tedy beru, šéfe...!“ z roku 1977 jsem viděl poprvé jako školní dítko někdy v osmdesátých letech 20. století na obrazovce prvního programu ČST a matně si vzpomínám, že se mi už tehdy film líbil. Proto jsem se na něj o pár let později podíval znovu a po převratu v roce 1989 asi ještě jednou, ale od té doby moje oči na dvojici náborářů Luděk Sobota a Petr Nárožný nespočinuly. V zájmu objektivního hodnocení a napsání důvěryhodného komentáře jsem se rozhodl podívat se něj znovu a po uplynutí 92 minut jsem svého rozhodnutí nijak nelitoval. Vše začalo založením Výzkumného oddělení náboru pracovních sil v Pragokovu, což měli na svědomí Láďa Pitras (Luděk Sobota) a Oto Vacák (Petr Nárožný). Pro získávání pracovníků nedostatkových profesí si oba náboráři vypracovali účinné, i když často až nelegální metody. Svářeče Niederleho (Karel Augusta) například tajně sledovali, až se jim podařilo nahrát na magnetofon jeho roztoužené namlouvání kolegyně Aničky Vitlichové (Hana Brejchová). Hrůza z žárlivé manželky Boženy (Dana Hlaváčová) snadno Niederleho přiměla k nástupu do Pragokovu. Vhodné topiče pro nepřetržitý provoz získali náboráři v manželském páru Nyklíčkových, jejichž spory by mohly brzy přerůst v násilí - žena (Božena Böhmová) nastoupila na denní a muž (Jiří Lír) na noční směny. Láďova žena Renáta (Iva Janžurová) musela opustit práci v propagaci. Hrozilo, že jim její jedovatá matka (Marie Rosůlková), hlídající syna Ivánka, zničí rodinu. Renatin šéf Saša Paul (Josef Větrovec) ji nerad propustil, ovšem za podmínky, že za sebe sežene náhradu. Pitras sehnal na její místo nepohlednou Myriam Hornovou (Alena Vránová). Brzy se ukázalo, že jde o ženu atraktivní, používající zošklivují převlek jen jako ochranu před žárlivým ex-manželem (Milan Neděla). Renáta na ni začala záhy celkem bezdůvodně žárlit, i když jí samotné dělalo dobře dovření jejího kolegy Filipa Vaněčka (Lubomír Lipský). Temperamentní jeřábnice Križuchová (Jana Kasanová), úspěšně přetažená do Prahy z Popradu, se rozhodla svést usedlého plešatého Vacáka. Ohrožené manželské štěstí Pitras i Vacák nakonec úspěšně zachránili, ale jen za cenu velkých ústupků vůči Vacákově manželce Květě (Míla Myslíková). Podlehli však vydírání náborářů z konkurenčního podniku Vogela (Václav Lohniský) a jeho spolupracovníka (Vladimír Hrubý), kteří si jejich metody pečlivě zdokumentovali. Napříště z Pitrase a Vacáka budou po přeškolení zedník a pokrývač a ředitel Pragokovu Richter (Zdeněk Dítě) tak přišel o dva výborné náboráře. Film tak trochu nešťastně skončil, ale celkově jsem z něj měl dobrý dojem a velice jsem se pobavil. Vzhledem k tomu, ve kterém roce scenárista a režisér Petr Schulhoff snímek Já to tedy beru, šéfe…! natočil, snese i v 21. století srovnání s jinými českými komediemi, které této mnohdy dokonce ani nesahají po kotníky. Za mně tedy velká spokojenost ! Suma sumárum, komedie „Já to tedy beru, šéfe...!“ ode mne získala čtyři náborářské hvězdy ****. (25.07.2020)

Herci ještě ujdou, ale to co pro ně Petr Schulhoff napsal a pak s nimi zrežíroval, navíc se dostavuje nepřijemné přehrávání - docela typické v těchto komediích. Hodně ohlodáno zubem času, kde především obsah je až nepřijatelně korektní satira na uměle vynucenou 100% zaměstnanost. Sakryš, kde teď seženeme kvalitního topiče!? [30%] (28.12.2012)

Vynikající komedie o tehdejším náboru pracovních sil do velkých podniků. A také o žárlivosti, na které se dá přímo budovat, jak se dozvíte z filmu. Pánové Sobota a Nárožný pobaví spoustou hlášek a vtipných situací. Doby kdy bylo spousta volných pracovních míst , a málo lidí na práci, je už dávno minulostí. (18.02.2015)