Po stopách krve

Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí. (12.01.2018)

Nadprůměrná detektivka, napínavá, se správnou atmosférou a výborným Hrušínským jako Kalašem, který nejenže je skvělý kriminalista, ale ještě k tomu příležitostný vtipálek. A taky se tenkrát nazývali lidé pravými jmény a přitom se ještě zachovala určitá míra politické korektnosti, tedy viděno dnešníma očima (z čehož má člověk smíšený, ale převážně pozitivní dojem). Celkově slušné 4*. „Umíte mlčet?“ - „Jistě, můžete se spolehnout!“ - „Tak o tom mlčte.“ (07.08.2013)

Viděno těsně po "Vrah skrývá tvář" a chyběl mi Brzobohatý, který k Hrušínskému skvěle padl a tady zůstala ve filmu po něm znatelná díra. Ani prostředí už není tak atraktivní... Ale protože vše ostatní zůstalo na své obrovské kvalitě (buldočí Kalaš Hrušínský, mrazivá hudba, scénář i širokoúhlá kamera), je tohle jen o krůček za "Vrahem" = jeden z našich nejlepších filmů. (24.01.2010)

Pět hvězd je málo....Takhle má vypadat perfektní detektivka. Proto se na ni můžete podívat i několikrát, přestože víte, že vrahem je.....Naopak, teprve, když se oprostíte od toho napětí, můžete si vychutnat i ostatní složky filmu. Sedí srovnání s Gabinovým Maigretem. V současné době se detektivek točí jen velmi málo, dobrých ještě míň a u nás už vůbec ne.Pan Hrušínský je neskutečný, když si vezmete, co všechno a jak hrál! Stačí Švejk a Spalovač mrtvol...A jak byl krásnej, když byl mladej (Hostinec u Kamenného stolu). (06.05.2010)

Hodně povedená detektivka. Hrušínský je jako vždy výborný, ostatní herci taky. Příběh byl taky hodně solidní. Co mě ale na filmu bavilo nejvíc byla jeho temná a chladná atmosféra. Jenom by mě zajímalo jak by třeba dneska v době nesmyslné korektnosti prošla třeba věta o tom, že cikán se v cihlárně fláká a ostatní musí dělat za něj a on pak dostane stejný peníze :-) (05.01.2013)