The Duellists
Súperi
The Duellists
Režie:
Ridley ScottScénář:
Gerald Vaughan-HughesKamera:
Frank TidyHudba:
Howard BlakeHrají:
Keith Carradine, Harvey Keitel, Albert Finney, Edward Fox, Cristina Raines, Tom Conti, John McEnery, Diana Quick, Alun Armstrong, Hugh Fraser (více)Obsahy(1)
Dramatický film o dvou důstojnících napoleonské armády, kteří jeden na druhého útočí v nelítostných soubojích. Jejich spor začal maličkostí, ale vzrostl v posedlost, která ovládla životy obou mužů na dlouhých 30 let. Film natočený podle povídky Josepha Conrada vypráví o vášni, cti a nenávisti. Na Vás čeká úchvatně vizuálně zpracovaný příběh s nečekaným koncem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (235)
Debut Ridleyho Scotta na mňa pôsobil televíznym dojmom a stále mi behal po mysli Kubrickov perfekcionistický Barry Lyndon,ktorý by som nemal zrovnávať,lebo Stanleyho štýl je na míle vzdialený Ridleyovmu. Alebo preto,že jedna herečka z Lyndona je aj tu. V Barry Lyndonovi bral celú ťarchu na seba actor Ryan O Neal,tu sú dvaja rivali,ktorí si idú neustále po krku,jeden z nich sa vehementne snaží toho druhého dostať na kolená,ponížiť ho,ale najmä zlikvidovať ho.Tým aktívnym protagonistom nie je nikto iný ako Harvey Keitel,ktorý plátnu dominuje viac ako skúšaný Keith Carradine,ktorému som po celý čas držal palce,ale niekedy sa mi zdalo,že sa chce od všetkého dištancovať,nečudoval som sa,prečo? Psychický nátlak sa čoraz viac stupňuje a na iné udalosti čas nie je kladený,len ubiehajú roky a stále majú medzi sebou veľkú napätosť spojenú s finálnym súbojom,ktorý potrebne vynahrádza určitú nudu,ktorá ma po celý čas ťažila. Ridley sa sústredil na dvoch mužov stojacich na opačných stranách cez úchvatnú vizuálnu stránku,t.j kamera,ktorá ale nedá nakuknúť doslova do tejto doby,ale jej čaro upúta.Debut,ktorý majstrovi vsugeroval myšlienky práce s filmom,ktorú v každom nasledujúcom počine vylepšoval a má pár snímkov,ktoré toto dokazujú. Ridley Scott nie je mojim obľúbeným tvorcom,ale každý jeho film ma utvrdzuje v tom,že nie je zanedbateľný,že pokiaľ človek neuvidí dostatok filmov,nie je možné komentovať... ()
Ridley Scott v Soupeřích (podobně jako například v pozdějším Dobytí ráje) předvádí označení filmu jako „pohyblivých obrazů“ v zcela doslovné (a dech vyrážející) praxi. Od věcí nejdrobnějších v sytých zátiších, přes impresionisticky magické obrazy venkova, Ruskou zimu z které se vám zavrtává mráz až do morku kostí, přes nestálé hry stínů a nespočetných druhů světel. Pokud bychom pokračovali ve vypůjčování si pojmů z jednotlivých uměleckých disciplín, pak by se daly podmanivé obrazy brát jako „barva tónů“, zatímco o rytmizaci snímku se stará leitmotiv soubojů. Ty, ač je jich dostatek, nejsou zdaleka nudné a naopak, svojí rozmanitostí až zaráží. Ať se již bavíme o zbraních dle výběru, různorodém prostředí zápasů, či třeba nápaditě využitých střihových fíglů. Příznačným je v tomto ohledu například souboj, v kterém se poprvé zcela zřetelně láme Carradinova odvaha – jeho mysl se vrací ve strachu ke vzpomínkám, následně zpět k realitě, aby nakonec těkavě proplouvala mezi očekáváním vlastní, či soupeřovi smrti. Tyto obrazy se stupňují v četnosti i v rychlosti střídání, až divák nakonec neví, co je to skutečnost a co je jen představa - což posiluje nesnesitelné pnutí v otázce, co se vlastně stane/stalo. Však také hra s napětím prostupuje celý snímek – už od samotné premisy nepředvídatelné (a neustálé) hrozby od posedlého Keitela, přes podobně umanutý charakter Carradina, u něhož je úžasný paradox v tom, že čím více běží děj snímku, tím více musí člověk obdivovat jeho smysl pro čest a férovost. Čímž mu však na postavě záleží víc a víc, až do momentu, kdy si vlastně začne přát, aby zvolila v posledních soubojích raději ústup a zbabělost a tak eliminovala hrozbu smrti. Tím je divák zcela nepokrytě vmanipulován do těžkého morálního dilematu, před kterým hlavní postava neustále stojí a celý příběh tak získává velmi pikantní příchuť (no vida, začalo to u malířství a končí u kuchařství – ale řekněte, není umění vybrat a použít ve správném poměru ty skutečně vhodné ingredience? Člověk až nestačí žasnout, jak dokonale vyváženou pochoutku ukuchtil pro diváka v podstatě „začínající“ režisér). ()
Hollywoodom ešte "nepoškvrnené ucho" Ridley Scott natočil za smiešnych 900000 dolárov vizuálne neskutočne geniálne dielo. (Jeden z najkrajších filmov čo som kedy videl! Ako vravia kolegovia- to sa musí fakt vidieť:)). Príbeh dvoch sokov je jednoduchý až triviálny, ale tak isto podmanivý či už v psychológii oboch postáv alebo samotným dejom. Keitel je skvelý, ale mňa dostal predovšetkým Carradine, ktorý bol maximálne presvedčivý. Kinematografický skvost, ktorý (bohužial) ostal a ostane v tieni Scottových neskorších diel, čo je obrovská škoda! ()
Mužská ješitnosť. To je vlastnosť, pre ktorú sa dokážu dospelí chlapi vyzývať na súboj po dobu 15 dlhých rokov. A platilo to v dobe šablí aj pištolí, za Napoleona aj po ňom, v jeho mene aj proti. No hlavne v mene márnivej pomsty prezlečenej za odvahu a česť. To všetko v neskutočne podmanivom prevedení debutujúceho Ridley Scotta, s krásne nasnímanými exteriérmi. ()
Scottova prvotina má velice zvláštně strukturovaný děj. V podstatě jde jen o neustálé opakování nikdy nevyřešeného souboje a nějaká dějová vata mezi tím. Jenže díky tomu film rychle ubíhá a ač působí díky té struktuře jako téměř až krátkometrážní dílo, funguje bez problémů. Samostatnou složkou je pak kamera, která dělá ze Soupeřů vizuálně úchvatný zážitek. Rozhodně povedený debut. 7/10 ()
For Me 85% ()
Ridley Scott dokázal ještě před Vetřelcem, že je pán režisér. Jeho prvotina se docela povedla a on nám tak nabídl vcelku solidní historické drama o cti a nekonečných soubojích dvou tvrdohlavých mužů. Ač jsem si na tomto filmu užil právě hlavně ony souboje mezi ústřední dvojicí, které nebyli vůbec jednotvárné a odehrávali se v různých lokalitách, špatná nebyla ani ta omáčka okolo. Jasně, místy ty kecy trošku nudili, ale já si docela užíval jejich spletité cesty a vzájemné propletení. Jak Keith Carradine tak Harvey Keitel podali velmi solidní výkony, když k tomu připočítám i slušnou kameru, atmosféru a akci, vychází mi z toho slušný nadprůměr. Na začátečníka velmi dobrá práce…70% ()
Ridleyho stylový vstup na pole celovečerních filmů. Asi nebude překvapením, když řeknu, že Soupeři jsou především atraktivní podívanou pro oko vizuálního labužníka. Příběh je tady tak trochu až na druhé koleji, ale komu to vadí? Příběh dvou nesmiřitelných francouzských důstojníků má jednoduchý a srozumitelný děj, tu a tam řekne pár slov i vypravěč, který nás neustále udržuje v obraze dění. Možná by tomu neškodila o něco delší stopáž a tím pádem lepší rozvedení charakterů hlavních postav, abychom lépe chápali jejich jednání. Soupeři jsou ale i tak povedeným rozjezdem Scottovy veleúspěšné kariéry a tak trochu předzvěstí blížícího se velkého hitu, kterým byl hned za dva roky první Vetřelec. 70% ()
Vizuálně nádherné, ale víc než krása obrazů upoutali oba hlavní aktéři, kteří se po 15 let tlučou kvůli triviální prkotině. Keith Carradine a Harvey Keitel byla nejlepší možná volba. Ridley mě nadchl. 95% ()
I dospělí muži jsou vlastně kluci na pískovišti… Jen místo obligátního „Rozšlápnul jsi mi bábovičku, já Tě za to umlátím lopatičkou“, je to tentokrát spíš o „Na konci poslání Vás bodnu, pane“. Oním pískovištěm je pak „napoleonská“ Evropa a dvěma znesvářenými galskými kohouty pánové Keitel a Carradine. V případě prvně jmenovaného mě trošku mrzela „javertovská“ plochost jeho charakteru (byť šlo nejspíš o záměr), v případě Keitha Carradinea pak kvituji s povděkem, že jsem měl zase jednou příležitost užít si herectví "toho chlápka co balil Madonnu" :-) P.S.: pokud jde o výtvarné zpracování, je jasné, že v případě Soupeřů platí víc než kdy jindy, že režiséři točí, ale Ridley Scott maluje. ()
"Nejsem takový fanatik, abych pokračoval v téhle absurditě.." Tak si mohu směle odškrtnout svůj další divácký dluh vůči staršímu Scottovi a nutno říci, že tentokrát šlo o nepoměrně lepší zážitek než v případě předchozího Černého deště.. Kvalitní scénář, výborná Conradova předloha, jakkoli tedy Ridley, pan atmosféra, znovu jen potvrdil, že nepatří mezi nejlepší vypravěče, skvostná podívaná tyhle černé duše.. ()
Film natočený podle povídky Josepha Conrada vypráví o vášni, cti a nenávisti. Kamera : Frank Tidy. Hudba : Howard Blake. ()
Vizuálny skvost, ktorý v sebe skrýva všetky režisérove budúce prednosti /a necnosti/. Ridley Scott sa totiž aj vo svojich ďalších filmoch prejavil ako geniálny maliar obrázkov a nálad, ale poslabší rozprávač príbehov. ()
Historické drama s válečným běsněním v pozadí se mi v tomto kabátku zamlouvalo, předně musím pochválit oba herce a vizuální stránku, úchvatně natočené a některé obrazy jsou až dech beroucí.. Keith Carradine mi asi nikdy nebyl bližší a sympatičtější, no a ve vleku fanatika v podání Harveyho Keitela to zvládl velmi pěkně.. Odvyprávěný příběh mě vtáhnul, po pravdě přemýšlela jsem nad tím, jaké to asi je, když si na někoho zasedne psychouš a celé roky ho terorizuje.. Závěr mě zcela upřímně potěšil, tvůrci z toho vybruslili parádně.. ()
Na pět hvězdiček to sice není, ale i tak nabízí Duelisti mimořádný filmový zážitek a to především nádhernou kamerou a úžasnou atmosférou Francie v době Napoleona a v počátcích restaurace Bourbonů. Hodně příjemné komorní historické drama. ()
Mám rád Ridleyho Scotta..ale tento film mi nejak nechutil..nie že by bol zlý, aj nápad bol fajn..ale proste asi nemám rád dobu v ktorej sa film odohrával..ale ináč Harvey Keitel si vynikajúco užíval svoju úlohu...bolo to dobré ()
Tomuhle se rika debut par excellence. Nastartovat karieru takovym masterpiecem se podari malokomu, ale Ridley Scott je pojem a je videt, ze si s timhle kouskem skutecne pohral (narozdil od nekterych jeho novejsich pocinu). Nejvic je to zretelne ve vizualnich kompozicich a dechberoucich zeberech v cele s atmosfericky mlhavou prirodou temer na kazdem kroku. Presne tyto kvality mel i velmi podobny Kubrickuv historicky opus z pribuzneho obdobi "Barry Lyndon", za kterym Souperi prekvapive vubec nezaostavaji. Scenaristicky to sice muze na prvni pohled vypadat jednoduse, obzvlast kdyz zdroj celeho pribehu je nepochopitelny psycho amok Harveyho Keitela, ale tu fatalni rivalitu rozprostrenou do 30ti let bylo vazne zajimave a zabavne sledovat, mozna take diky vybornemu hrani obou zucastnenych a epickemu soundtracku. 8/10 ()
Pokud byl "Vetřelec" vizuální poctou "Vesmírné odysee", pak "Soupeři" jsou jasnou odpovědí na "Barryho Lyndona". Ridley Scott byl do Kubricka naprosto udělaný, a to je v jeho nejstarších filmech setsakra vidět. Je to okouzlující podívaná - úžasné, měkké světlo v interiérových scénách kreslí pohyblivé dobové obrazy (všimněte si zátiší s ovocem a sklenicemi na stolech!), kamera plachtí po zamlžených krajinkách, v kterých zvoní šavle a crčí krev. A k tomu silný příběh nekonečné série soubojů, opakovaných střetů dvou individualit, které se nemohou vytrhnout ze stupidního kodexu cti. Steven Pinker ve své knize o humánní evoluci naší civilizace ("The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined") věnuje celou kapitolu bizarní éře soubojů, kdy se dva dospělí chlapi byli schopni šlechetně povraždit jen proto, že jeden druhému řekl, že má hezčího psa. "Soupeři" krásně vystihují Pinkerovu pointu - důstojnost je mnohem důležitější a šlechetnější než čest. Ale pokud nesouhlasíš, voe, tak poď ven. ()
Úplně zbytečná, nicneříkající a bezobsažná kostýmní předváděčka. Dramatické fiasko. ()
Ridley vykradl Barryho Lyndona a staré umělecké filmy a s vyzněním Soupeřů se taky moc nemazlil, byť režijní talent prokázal. Největším překvapením pro mě byly odšvihnuté kusy masa, plandající na soupeřích. Transparentní konec takovým překvapením už nebyl. ()