Divoké včely

Sláma si libuje v mimoproudém, outsiderském prostředí a kombinaci herců a neherců. Někdy mu to docela vychází, jako v Divokých včelách, jindy zase značně selhává, jako v novějším Venkovském učiteli. Kompaktního, uceleného díla se ale od něj dočkáme jen stěží, protože Sláma má nebezpečnou tendenci podkopávat sám sobě nohy a už tak dost těžkou situaci si ještě víc stěžovat. 60% (17.10.2008)

První celovečerní film Bohdana Slámy nám krásně naznačuje, jaký styl lze od tohoto skvělého režiséra čekat. Vynikající herecký tým, jednoduchý, ovšem skvělý, citlivý scénář i nádherné prostředí, vytvářejí už v této prvotině budoucí "slámovskou" atmosféru, jež je nepochybně originální a režisér si ji dokázal udržet dodnes. (03.06.2012)

Hele, Sláma to umí. Ten člověk dokáže lidsky prezentovat svoje postavy, situace, všelijaký životní zákruty. Jeho filmy mají neopakovatelnou atmosféru skutečnýho člověčího bytí, dejchají citem. Jenže ono je to trochu na nic, když příběh sám stojí za starou belu. Možná je to tím, že jsem v dětství, během dospívání a vlastně pořád viděl kolem sebe, ba dokonce i na sobě, spoustu roztodivných příhod, explozí štěstí i tragédií, který postihujou mezilidský vztahy a život všobecně, ale proč se na takovýhle obyčejný střípky dívat ve filmu? Na něco, co člověk denně vidí kolem sebe, když žádnou osvětu, žádnou drsnou, nevídanou situaci, ani cokoliv jinýho, vybočujícího ze stereotypu, nepřinášej? Dozvíte se, že Kájovi se líbí Božka, že Božka chodí s kreténem Laďou. Že život v zapadlý komuně může obsahovat stejný vrcholy a propady, jako kdekoliv jinde. A víc ani ťuk. Jakmile bezdějovej film postrádá zajímavý situace, je to průser a tyhle dokola natáčený sondy O NIČEM mě pomalu začínají neskutečně štvát. Liška a Vilhelmová jsou skvělí, vyjímečně se mi líbil i Dušek, ale rodinka "myslitelů" nic moc. (25.05.2008)

Zelená, hrací automaty, ošuntělé bytovky, vzdálená troška štěstí, nezaměstnanost, hořkost venkova a nespočet zoufalých lidských existencí včetně „druhého“ Michaela Jacksona. Posloucháme místy banální, jindy zásadní problémy, řešíme nedohledné lepší příští, babráme se a přešlapujeme na místě. Bohdan Sláma (stejně jako mnohokrát později) kápl na skvělé herce, ať je to nenápadná prodavačka Tatiany Vilhelmové, nadsamec Jaroslava Duška, nejistý trouba Pavel Liška, pragmatická Zuzana Kronerová a jiní, stejně jako se mu dokonale podařilo zachytit zobrazované prostředí jedné díry, kde ovšem stále žijí lidé z masa a kostí. (08.12.2017)

Ten, kdo žil alespoň chvíli mimo satelitní městečko v nějaké české vesnici, cítí a ví, že Bohdan Sláma ve svém celovečerním debutu nepodvádí, ani nelže. Jeho film je tak autentický, že jsem ve svém okolí při jeho prvním zhlédnutí byl schopen identifikovat téměř všechny postavy z něj. Je to sice mírně stylizovaný, ale velmi realistický obrázek zapadlého a polozapomenutého světa, o kterém si lidé z Prahy myslí, že už ho dávno odnesl čas. Je pravda, že je to obraz posunutý tak do data vzniku tohoto snímku, dnes již se situace hodně mění, ale zajeďte si někdy na hasičský ples někam do Sudet či navštivte třeba jen na pár hodin takový Květušín na hranicích vojenského pásma Boletice...a náhle budou kolem vás chodit postavy z této trpké komedie. Nedějovost je záměrným tvůrčím prvkem, jelikož přesně odráží zakonzervované bezčasí zobrazovaného prostředí. Sláma navíc exponuje panoptikum postav, většina z nich je sociálně či existenčně handicapovaná, jediné, co je spojuje, je silná síť sociálních vazeb, které také určují pevnou společenskou roli. Výčet je skutečně přesný - ten, který dokázal z daných poměrů odejít (Marek Daniel), arogantní sebestředný macho (geniální Jaroslav Dušek, v té době ještě na mediální vlně), vesnický frája, který se vyzná, umí se otáčet a má před sebou zajištěnou budoucnost (dokonalý Pavel Liška), nepraktický a ve svém konání směšný zhrzený intelektuál - ,,zapadlý vlastenec" (Cyril Drozda), mladá pohledná, ale dosud svobodná matka (Vanda Hybnerová), neustále vitální a rázná postarší dáma atd. atd. Co odlišuje Slámův vynikající a popisný debut od podobně tematicky usazených lidových komedií Troškových? Především upřímnost, neokázalost, syrovost, doslova antikomerčnost... Tam, kde chce Troška především populisticky bavit své publikum, tam se Bohdan Sláma snaží cosi popsat, na cosi poukázat, zachytit genia loci, vydat svědectví... To samé dělali režiséři české nové vlny, zvláště pak Miloš Forman, který, stejně jako Sláma, jako místo, kde se nejlépe zobrazí vesnické charaktery (tedy dojde k dějové katastrofě), vnímá taneční zábavu (potažmo tedy hasičský ples). Sláma ji inicioval dokonale (to stejné zopakoval později i ve Venkovském učiteli) a je to, podobně jako v Hoří, má panenko, umělecký i dějový vrchol filmu. Pod rouškou zábavy se něco pozvolna mění...i když možná vlastně ani ne... Nehledě na to - taneční ,,číslo" lokálního Majkla (dostávající rychlým vývojem děje úplně nové konotace) je skutečně silným obrazem... Tak kdyby už nic jiného, tak jsou Divoké včely v tuzemsku filmem s tím nejoriginálnějším hudebním doprovodem - kde jinde zaslechnete slovenské lumeny Tornádo Lou či neodolatelnou coververzi Hlavsových Muchomůrek od zábavové kapely Pohodovka?:-) Podobné filmy: Indiánské léto, Mistři, Hoří, má panenko, Venkovský učitel, Utrpení mladého Boháčka, Intimní osvětlení, Dým bramborové natě (16.11.2006)