Jedna ruka netleská

Naprostá spokojenost. Krásně ujetý scénář, kupa černého humoru a naprosto precizní herecké výkony. Takhle skvělá kombinace je zárukou té nejvyšší možné kvality. Zejména Jirka Macháček a Ivan Trojan jsou absolutně geniální. Ivan Trojan zahrál Hitlera snad stejně dobře jako Ch. Chaplin ve filmu Diktátor. Film je opravdu nesrovnatelně lepší než debilní Samotáři. Moc toho vytknout nelze. Není to sice ten typ filmu, u kterého by mi neustále praskala bránice, ale děj je naprosto kouzelný a hlavně trošku odlišný od běžné české produkce. Je zde spíše několik perfektních situací, které rozesmějí snad každého. Velmi pěkné 4*. (19.10.2013)

Není to sice taková bomba, jako Samotáři (srovnání se prostě nelze vyhnout navíc tenhle film se asi kultovním nikdy nestane), ale i tak jde o docela zábavný plný skvělých hlášek ("Já to říkal, že ty ptáci maj ňáký divný zobáky", "To je normální houbovej čaj", nebo scéna, kdy Jirka Macháček čerpá energii ze stromu...). (15.11.2004)

Musíte vypnout mozek, za odměnu dostanete příjemnou podívanou s tradičně skvělým Trojanem. Ke všem výtkám typu Co to mělo jako být? a Jaký to mělo smysl? atd. bych řekl, že to je prostě crazy komedie, tady se smysl hledat nemá. Jasně, i crazy komedie může mýt smysl, ale taky nemusí a přesto může být dobrá, a to je přesně tento případ. (04.09.2005)

Tohle asi nebyl film o lidech, odcizených "moderním" životním stylem, co? A jéje...tak jinak. Policejní akademie byl film, geniálně slepený z jednotlivých scének. Tady to nefunguje. Některé pasáže byly úžasné, ale hluchých míst bylo moc, moc, moc. Lidi v kině se smáli, jenom když viděli Jirku Macháčka přijít do záběru a jedna šokující nahota a šokující sexuální praktika mi příšly jakési...samoúčelné. Scénář skřípe, skřípe, skřípe a i když Klára Trojanová byla stylová a Vladimír Dlouhý bezvadný, na čtyři hvězdičky to prostě nemá, slušných sedm z deseti možná. Hysterie okolo hlášek mi přišla jakási umělá. Po druhém zhlédnutí ovšem mohu říct, že jsem byl připraven na to, co uvidím a byl jsem spokojenější - 70%. (31.10.2003)

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)