Zánik samoty Berhof

Mikroskopický záběr na zánik jednoho světa troskotá na toporném hereckém projevu většiny zúčastněných a na nedostatečném prokreslení většiny postav. Výsledek je proto panoptikální a celek připomíná jakýsi zrůdný kabaret. Naturalistická popisnost přitom zabíjí atmosféru, která by k samotnému zanikání mohla říci více než vlastní příběh, a zachycený prostor se na dramatu nepodílí jinak než jako náhodné kulisy, historií bezděčně poskytnuté lidem k vyplenění. Jana Brejchová se jako jediná vymyká, ale je to jen jeden světlý bod. První a poslední záběr na ni ospravedlňují existenci tohoto filmu a přitom jej oba překonávají. (09.02.2013)

2,5 Je to strašne zmätené, čo sa týka rozprávania príbehu, či správania sa postáv. Nenájde sa tam hádam jediná postava, ktorá by sa nechovala ako šialená. Film ako tak drží nad hladinou výborné herectvo Jany Brejchovej, prípadne ešte Ladislava Křiváčka (obaja hrajú magorov ako vyšitých). Ak by som tento film mal porovnať s podobnými Stínami horkého léta, tak výrazne kvalitatívne zaostáva. Nemám nič proti temnej a bezútešnej atmosfére, ale chcelo by to väčšiu vierohodnosť. (16.08.2021)

Ta krvavá scéna, kdy samopaly werwolfů nedostanou šanci proti poctivé sedlácké ruční práci s vidlemi, mi utkvěla hluboko v paměti . A kluci z Hitlerjugend, ještě nedávno s bradou od mlíka a teď s rukama od krve. A strhující Jana Brejchová v roli řádové sestry, vnitřně silné a přitom tak bezmocné před blížícím se koncem. Miluje ty kluky, jako by byla jejich máma. Tak moc, že nakonec už dál nechce přihlížet tomu, jak přicházejí o naději na smysl jejich boje, a taky o poslední zbytky lidskosti a tím i o duši... Vpravdě ztracen je muž, umírající bez ženy, která by pro něj plakala... Tento film rozhodně není k puštění jen tak, pro oddychově strávený sobotní večer. Co jsem prožíval já, tam na Berhofu, nepřetržitě po celý film? Tíseň... Hroznou tíseň. (12.01.2013)

Svoboda v první polovině buduje působivou mrazivou atmosféru rozehranou v působivém prostředí bývalého hostince na samotě, zatímco ve druhé více sází na efektnost a výchozí situace se mu poněkud rozpadá a negraduje. Přímo se nabízí srovnání s Vláčilovým filmem Stíny horkého léta - zatímco Svoboda více sází na syrovost a prokreslenost postav i dobové souvislosti, Vláčil buduje dramatickou zápletku s průzračností žánrového filmu - přesto však je jeho film působivější v tom, že si od počátku udržuje čistotu záměru a dokonale naplňuje pravidla hry a přesto nabízí určitý nedosobní přesah. Zánik samoty Berhof spíše zůstává na svou dobu umně vystavěným psychologickým thrillerem s významnou vizuální stránkou, bez hlubší roviny, ta akorát probleskne v závěrečném rezignujícím aktu jeptišky v podání Jany Brejchové, jež opět dokazuje, že fanatické řeholnice jí jdou nejlépe. Za pozornost stojí i výkon mladičké Vančíkové, která zde vyniká dětskou přirozeností - její typ později bohužel spíše uškodil Prokletí domu Hajnů. (25.02.2008)

Reziser Jiri Svoboda /Motiv pro Vrazdu/ natocil silny a depresivny film z povojnoveho obdobia z cesko -polsko -nemeckeho pohranicia. Film divaka zaujme najma surovou atmosferou a uhrancivym Ladislavom Krivackom /Slavnosti snezenek/, z ktoreho mam dodnes husiu kozu. Ako ceskoslovensky kult by som film rozhodne nevidel, tam by som dal skor Jachyme, Hod ho do stroje, Marecku, podejte mi pero, pripadne Vesnicko ma Strediskova. Ale ako normalizacnu kvalitu film rozhodne odporucam kazdemu mylovnikovi ceskoslovenskej kinematografie. A ako pise kolega mchnk : "tohle je potreba znat, povazujes -li se za znalce ceskoslovenske kynematografie". 72 % (17.01.2015)