Slunce, seno, jahody

Tohle milovanému/nenáviděnému Troškovi sedlo. Divák si i po letech přeje, aby se už konečně objevila Škopková, všechny zfackovala, stáhla nějakého toho králíka a zařvala si u Angeliky. V televizi k vidění s železnou pravidelností, poprvé to bylo s jistou dávkou nápadité venkovské zábavy. Tak to prostě je. (28.09.2014)

Spousta lidí má, nevím proč, tendenci přirovnávat tuto trilogii k Homolkům. Asi kvůli Heleně Růžičkové. Každopádně ke geniálnímu Ecce Homo Homolka si Troškovy produkty nemůžou ani čichnout. Zatímco zejména první díl Homolků, je poměrně hlubokou a částečně vážnou sondou do rodinného života měšťáků za totáče, Slunce seno je jen povrchní a bezduchá crazy komedie. Její úspěch až kultovnost absolutně nechápu. Vtipy mi připadají předvídatelné a děj nezajímavý. Přesto se asi jedná o nejlepší Troškův film. (28.11.2008)

Filmy Zdeňka Trošky 80. let a filmy, které natáčí dnes je úplně něco jiného. Slunce, seno, jahody - je úžasná komedie a bez nadsázky je naprosto "ze života" (vím o čem mluvím - vyrůstal jsem v podobném prostředí). Ani po letech neztratil nic na svém kouzlu. Dvojka (Slunce, seno a pár facek) je ještě na stejné úrovni, ale trojka již sklouzává k dnešním Troškovým "kameňákům". Mé hodnocení: 90%. (28.07.2013)

Letní komedie mého mládí. To byly časy! Díky prozíravé politice stranických (š)piček nějaký AIDS a ozónové díry u nás nehrozily, to jen zlým kapitalistům za oponou. Takže jsme se mohli úplně bez obav z rakoviny kůže opalovat do bronzova a na seně s děvčaty laškovat fest. A naostro! A nic nám nehrozilo. Pravda, až na to, že nám na seně „ujedou nohy“ a pak dostaneme tu dvojku. Sluce seno a pár facek - od svých rodičů! (20.01.2014)

Můžete mít na Trošku jakýkoli názor, ale Slunce seno jahody je v pravém dobrém slova smyslu „lidová komedie“, přesně taková, jak by podle tohoto kudrnatého homokláda měl vypadat, a nevypadá Kaměňák. Pokaždé, když v televizi zabučí kráva parodující známé logo MGM a rozezní se známá melodie, ihned se ocitnu na českém venkově, konkrétně v Hošticích a chtě-nechtě, prosluněná letní atmosféra mi zvedne náladu ještě dřív než se na obrazovce objeví famózní Helena Růžičková jako nekompromisní panímáma Škopková či jiná z velkého množství pestrých (často až přehnaných) postaviček. Ano, tato vesnická „sága“ často více než zavání trapností, díl od dílů je to větší smrad, ale i tak (alespoň u tohoto dílu) nemůžu dát z nostalgie menší než plný počet hvezdiček. (19.02.2008)