Pavlínka

Pan Kachyňa velice citlivým způsobem zachytil život prosté dívky, která měla milé a krásné srdce. Měla ráda děti a lásku dávala najevo všem, kolem sebe. Bohužel ani velice ostražitá babička v podání vynikající paní Brožové nezabránila chvíli, kdy chránila svou lásku při stávce a zasáhla ji kulka ozbrojené jednotky. Velice krásný, i když smutný film (30.08.2018)

Pavlívnka byla naivní a nezkušená prostá dívka. Do jejího života krutě zasáhla hospodářská krize, která měla za následek Svárovskou stávku. Stávka byla četníky a vojáky krvavě potlačena. Jednou z obětí byla i tato mladá dívka. Kachyňa opět nešetří svou poetikou, kterou podtrhují hrátky s kamerou a neustále se opakující hudební motiv. Ten je velmi vtíravý. (30.01.2012)

Kachyňa sice držel ideologii na uzdě, neubránil se však hrozbě barvotiskového sociálního kýče, jehož přímočarost je těžké omluvit tím, že jde o "rodinný film" - zvláště ve srovnání s řadou dalších Kachyňových děl, v němž se působivě vyhnul oběma pólům. Ale i tak má poetické ztvárnění každodenního života v Podkrkonoší předminulého století něco do sebe a především výkon Marie Brožové v bohatě odstíněné roli babičky si zaslouží pozornost. (20.02.2016)

Kolikrát se musím vysmát oficiálním textům distributora, tak jako tady. Tak abych to uvedl na pravou míru. Pavlínka je příběh podle skutečné události a Karel Kachyňa filmu vtiskl svoji poetiku, lyriku a křehkost, přesně tak, jak to umí jen on. Ve filmu se dívka jmenuje tak, jako podle skutečnosti Pavlína Linková a ne žádná Bernerová, jak to tvrdí ten blbec distributor (navíc ještě prozradí tragický závěr filmu). Pavla prožívá první milostné vzplanutí na pozadí událostí, kdy v druhé polovině 19. století byli dělníci vykořisťováni majitelem textilní továrny. Ale žádná ideologie ani oslava komunistů se nekoná, takhle to tady tenkrát fungovalo a Kachyňa se mistrně vyhnul nějakým poplatným politickým žvástům. Místo toho natočil překrásný film z těžké doby, kdy lidé i přes všechny strasti měli svoje radosti. A o tom to je, distributor by se měl na ten film aspoň podívat, než začne psát takové hovadiny. Poetiku podtrhuje Liškova hudba, ta nádherná křídlovka je balzám na uši a dotváří s kamerou Josefa Pávka nerozdělitelný celek. Záběry na krásu Jizerských hor a snové sekvence Pavlínky magicky čarují. Miluju tyhle Kachyňovi filmy. (10.12.2018)

Opakující se hudební motiv trubky (jehož autorem není nikdo jiný než Zdeněk Liška) je to první, co si z tohoto snímku odnáším. Dost přemýšlím proč má tento film tak relativní nízké hodnocení. Po filmařské stránce mu lze totiž jen stěží co vytknout. Úžasná je zejména kamera, která místy doslova kouzlí. Ale i herecké výkony (jak půvabné Brigitě Hausnerové, tak zachmuřené Marie Brožové) stojí za zapamatování. Za vše patrně může ideologicky podbarvený námět o jedné dělnické stávce a jedné úplně zbytečné lidské oběti. Ale přijde mi trošku smutné, že lidé nedokáží oddělit tzv. "zrno od plev". Je jasné, že v oné polovině sedmdesátých let (v době vrcholící normalizace), šlo jen těžko odmítnout námět, který přišel někde od soudruhů shora. O to více je obdivuhodné, jak se Kachyňovi podařilo ten vlastní syrový námět přetavit v tak příjemně poetický film. Ve finále tak člověk nesleduje šedivý svět chudých dělníků, ale sluncem zalitý svět dospívající dívky. A hlavně proto jistě stojí se na tento snímek podívat. (25.04.2017)