Příliš dlouhé zásnuby

...nebo spíš 3,5. Trochu (dost) vykrádačka japonského Pod vycházejícím sluncem 1972, na každý pád zobrazení kapitol (rozuměj šíleností) Velké války (tenkrát se ty světové ještě nepočítaly) mě na židli pěkně drtilo. Mix válečných hrůz s romantikou však par excellence... (18.04.2010)

Další skvělý film Jeana-Pierra Jeuneta ve spolupráci s Audrey Tautou a Dominiquem Pinonem.. Samozřejmě mě opět nezklamal.. Příběh byl velmi poutavý a Audrey byla nádherná i když hrála kulhavou Mathildu.. :) Film o dívce, která po válce hledá stopy o tom, že její životní láska žije.. Moc se mi líbily scény, kdy se Mathilda pomocí náhodných jevů snažila ujistit, že je Manech naživu.. "Jestli než napočítám do sedmi, vlak nevjede do tunelu nebo nepřijde průvodčí, je Manech mrtvý.." :) Snímek je plný moc zajímavých postav počínaje tetou a strýčkem a konče různými vojáky a známými.. Jodie Foster a Marion Cotillard mě opravdu nadchly, byly tak skvělé, úžasné! Především tedy Jodie, ta se dle mého názoru vážně předvedla :) Vypravěčka byla naprosto dokonalá, jedna z nejlepších věcí na celém filmu.. A ten závěr byl opravdu skvělý.. Pro mě překvapivý a prostě nádherný!!! (04.01.2012)

První světová válka byla ve filmu v celé své blátivosti a špinavosti vyobrazena dobře. Ale je to, na můj vkus, příliš dlouhé a některé scény, ba i postavy, jsou zbytečné. Role Marion Cotillard a Jodie Foster, jak mám obě herečky ráda, bych úplně vynechala. Konec byl dobrý a trochu zlepšil můj dojem z filmu. Za konec přidávám čtvrou hvězdu, jinak by to byly slabé tři. (10.08.2020)

K filmu jsem si sedl značně unavený. Právě to mělo za následek, že poměrně dlouhý film s pomalým dějem se pro mě stal nudným. Takové chyby se už nemůžu dopustit a vy taky ne. (23.12.2006)

Mne ten film zklamal. Nějak neměl šťávu, náboj, postrádal napětí. Vizuální stránka je povedená, ale poté, co jsem viděl Parfém, už mě jen tak něco neohromí. Já vím, že stěžovat si na to, že kniha je lepší než film, je zbytečné, ale tak nějak to prostě tady opět je. Bylo tu několik pěkných momentů, ale bylo jich málo. Nemohu si pomoci, tři hvězdičky. (18.06.2007)

Okouzlující snímek, který nsoubí obrazy z válečného pekla s takřka idylickou atmosférou poklidného Bretaňského venkova. Netradiční hlavní hrdinka mnohdy překvapí svým ironickým pohledem na svět a režisérovi obrazové hříčky vydatně osvěžují tento rafinovaně vystavěný snímek. Ze začátku to sice vypadalo jako temnější odvar Amélie, který zaváněl trochu nejistým deja vu, ale jak se film dále rozvíjel, vše zase fungovalo na jedničku. Jen škoda, že to tak rychle skončilo, nemohl jsem si ho pořádně užít. (26.05.2007)

Stara atmosfera prvni svetove valky je z toho citit na mile daleko, Jeunet puvodni video material vyfiltroval tak, ze by ho ani sam nepoznal a mit Angela Badalamentiho v pozadi take nikdy nic nezkazi, ale to vse je k nicemu, protoze me to vubec nechytlo, nesympaticke charaktery a jejich patrani me nezajimalo a cele to proplulo kolem bez jakekoliv odezvy. 5/10 (02.07.2011)

Abych začal tak jako jednoho dne po zhlédnutí Amélie řeknu: Existuje hodně laskavých filmů.... A dodám, že málokterý na to jde přes eskortování, poslaní na smrt, válečné hrůzy a zákopy přes které vás převede  až ke krásnému příběhu velké lásky a věčné naděje, kterému v detektivní části drobnou těžkopádnost a překombinovanost nemám problém odpustit. Obzláště po tak krásném závěru, který mě naprosto uzemnil.  Jean-Pierre Jeunet dva roky po natočení Amélie opět zkusil  romanci. Tentokrát si v ni ale skutečně zahrává i s detektivkou  a válečným filmem. Ale řekl bych, že ta romance mu tady šla stejně nejlépe, ještě tak trochu ve stylu Amélie. Ve scéně se svíčkou jsem ani nedutal, fakt. Ačkoli prostředí krásné Paříže se mi líbí víc než zdejší venkov, tak jsme se opět s Audrey a panem Jeunetem na pár okamžiků  podívali  třeba i znovu do hezkého prostředí kavarén, kterými nás film provedl.  Z postav si nemám šanci všechny pamatovat, možná jsem ani nečekal tolik zmíněných jmén, ale nejvíce mě zaujal  laskavý poručík se španělskou chřipku, co se chlubil, jaký se z něho stal fešák. Dále byl fajn detektiv Horší než Kuna a velmi mě zaujala Jodie Foster se svojí postavou mstící se vražedkyně s opravdu originálními metodami, které jsem snad ještě nikde neviděl (to zrcadlo!). Obvzláště silná je poté katarze této postavy při předaní  nedoručeného dopisu (Pomsta je zbytečná, zkus být šťastná. Nepromarni svůj život.) Sice linka se šifrovaním už se mi zdála trochu zdlouhavá, jinak ale mají Příliš dlouhé zásnuby opět naprosto jedinečného ducha...A opět krásnou Audrey Tautou.  No a to nádherné pohlazení na konec: Proč pláčeš? Takže minimálně tři naprosto unikátní věci, které na každém filmu nenajdete. Také je  samozřejmě krásná kamera,  vizuál i vytvárné pojetí   ale na jediné obrazové verzi bez dabingu  kolující po internetu nevynikne úplně stoprocentně. Možná se budu muset k blížícím se Vánocům porozhlédnout po čase i po DVD (víte, co to je? Já jo.) Tento film si to určitě zaslouží. Kde je konec excelující Audrey Tautou? Zdá se, že v předminulém desetiletí. Ach jo, to jsem měl ještě úplně jiné starosti.:-( (02.12.2023)

Pořád mi vrtalo v hlavě, jak se film, který jsem jednou viděla, jmenoval, neboť jsem prošvihla první asi tři minuty:-) už to vím....zvláštní, ve všech směrech,v jakém může oslovit naši duši, emoce, oči.....mozek vynechávám, ve válce pro něj není moc místa.A v lásce někdy také ne, že Audrey? (01.09.2013)

Vyprávěčským způsobem hodně podobné Amélii z Montmartu, ale stylově hraničíčí s hroznou kýčovitostí. Celkově mě tento kousek dost zklamal, všechny ty kamerové filtry, záběry - kýč jak bič. Nejlepší byly scény z bojiště, to bylo zpracováno moc hezky. Ale jako celek mě to vícemeně nudilo. U režiséra J.P.Junieta už jsem si zvykl, že buď mě posadí na prdel nebo nemile překvapí. Nejlepší práci tak odvedl dvorní hudební skladatel Davida Lynche - Angelo Badalamenti. (24.03.2014)

Film obsahuje celou řadu skvěle vymyšlených jednotlivostí ( louskání ořechu dřevěnou rukou, Mathildiny podmínky, svlékání při zapalování sirek...) nádhernou kameru (vraždy "coury" Lombardi , záběry na maják, ladění obrazu "dozlatova" atd.) Celé vyprávění je však překombinované, i jednoduché věci se snaží komplikovat, v příběhu je příliš mnoho postav, která každá má svůj příběh a zahlcuje diváka informacemi. (10.09.2005)

Příliš dlouhé zásnuby jsou hezký film hlavně po stránce vizuálního zpracování, příběh samotný by byl působivější, kdyby byl méně rozvleklý. Děj je také díky tomu překombinovaný, když nebudete stoprocentně pozorní, ztratíte se v množství postav jako rybka v širém moři. Mnohé scény jsou nabity emocemi, z řady z nich ale zároveň dýchá jistá vyumělkovanost. Že by kalkul na efekt (dvě nominace na Oscara nakonec zůstaly neproměněné)? Kladem zůstává, že režisér odolal a neuzavřel film kýčovitým, slzopudným závěrem, ale udělal to inteligentně. Amélií nicméně dosáhl Jeunet svého vrcholu a Příliš dlouhými zásnubami se mu rozhodně nevyrovnal. Připomíná mi to Jana Svěráka a Tmavomodrý svět, také hezky zpracovaný, ale oproti předchozím režisérovým kusům tam něco navíc chybělo. (04.11.2005)

V případě lenosti, časové tísni a dalším alibistickým maskováním nulové invence, se pro Příliš dlouhé zásnuby nabízí stručné přirovnání. Slabší Amélie z Montmartru v kulisách 1. světové války. Přivřeme li oči před vágností takového zjednodušení, pak vskutku můžeme objevit některé paralely. Stejný režisér, stejná herečka v hlavní roli. Tím ale podobnost nekončí. Zvláštní forma vyprávění, které se odvíjí pomalu v takřka detektivním duchu, a jeho svéhlavá hrdinka, opravdu připomínají jedinečnou Amélii. Děj snímku je však složitější, plný odboček, vedlejších postav a jejich rozdílných vzpomínek. Některé scény jsou možná navíc, ale i tak se tato francouzská skládačka bez větších obtíží složí v krásný, dobovou atmosférou dýchající celek, schopný pobavit i dojmout. Příliš dlouhé zásnuby nejsou filmem pro každého, na to vyžadují příliš velkou pozornost, ale to rozhodně neznamená, že by byly špatné. Naopak. (08.01.2009)

Jean-Pierre Jeunet a Audrey Tautou podruhé spolu. Tentokrát v o dost vážnějším snímku. Rukopis Jeuneta je dost znát v potrpění si na maličkostech a způsobu vyprávění. Narozdíl od jeho dřívější tvorby je i tenhle film o dost stravitelnější, než jeho groteskní vize stylu Delikates. Zajímavý film to je určitě, ale přeci jen příliš dlouhý a na líbivou Amélii zdaleka nedosahuje. (02.04.2006)

Krásný film o dlouhém hledání, osobních tragédiích a krutosti války, to vše podané tak, že na člověka doléhá tíha osudů a zároveň se může i přes veškerou vážnost tématu zasmát. (28.01.2008)

Bohužel jsem od tohoto filmu měla velká očekávání a ta naplněna moc nebyla. Režisér Amélie se rozhodně nezapře, moc se mi líbí jeho styl točení, ale u tohodle filmu mě to tolik neoslovilo (vyjma role Marion Cotillard). Nevím proč, ale role Tautou mi lezla neuvěřitelně na nervy, tak jsem jim ani moc nefandila. Stejně zbytečné mi přišly některé scény, kdy vojáci umírali.. Asi to mělo vyvolat něco v divákovi, ale mně to spíš znechucovalo film.. (24.12.2011)

Zajímavý a poutavý film, který nám přináší také pohled na první světovou válku, ale zase trochu jinak, netradičně. Úplně mě zarazila hlavní hrdinka, protože dělala ty samé "rituály" jako já, ale to nehledám snoubence ztraceného ve válce... Tímto si mě úplně získala. Navíc je Audrey dobrá a šarmantní herečka netradičního vzezření. Skládat příběh takto, jak ho tvůrci skládali, jak nám postupně odhalovali další skutečnosti, je velice zajímavé a udržuje to divákovu pozornost. A třešničkou na dortu pro mě byla krásná krajina, kamera... Ty barvy francouzských polí mě uchvátily. Tohle je prostě silný příběh a film stojí za to vidět. (16.06.2013)

Rukopis Jeuneta mě baví, bavil mě i film, ovšem ke konci už mi přišel trochu dlouhý. A. Tautou opět užasná, také se mi líbí, když ve filmech poznávám herce, které znám už z jiných filmů a u Jeuneta je to jednoduché, protože pracuje vesměs s těmi samými. Přísloví k filmu: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce hledá důvod. (27.12.2008)

Nádherný film. Vizuální stránka je (jak jsem také po Amélii od Jeuneta čekala) úchvatná, před očima nám ožívají fotografie (a to ve scénách z Paříže doslova), scény jsou krásně stylizované,...Film jsem ale viděla až po přečtení předlohy, která má poměrně složitou strukturu a zorientovat se v časových skocích, přezdívkách vojáků (kterých je v knize ještě o něco více) a téměř detektivních zápletkách s červenou rukavicí nebo německými botami není snadné ani na jejích stránkách, natož v kině. Ve filmu je poupravená postava Mathilde, která v knize není sirotek a nemoc jí upoutala na invalidní vozík (což by z filmařského hlediska nebylo právě nejsnadnější), Manech pak není synem strážce majáku, ale poněkud prozaičtějšího rybáře atd. Jeunet si s výběrem právě téhle předlohy dějově nasadil laťku možná až příliš vysoko. Ale abychom nebyli tak přísní, když s Mathilde tenhle příběh vydržíte trpělivě rozplétat, budete bohatě odměněni (a to nejen plynulou francouzštinou Jodie Foster). (28.06.2007)

Jean Pierre Jeunet zvládá brilantně snad všechny žánry - v tomto případě válečné drama. Válečné běsnění ztvárnil efektně i esteticky a pro něžnější duše ho odlehčil téměř romantickou roadmovie, kterou podniká hlavní hrdinka při hledání svého snoubence. Výsledek nezklamal a můžu v klidu dát 4*. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (09.04.2013)