Un long dimanche de fiançailles
Príliš dlhé zásnuby
A Very Long Engagement
A Very Long Engagement
A Very Long Engagement
Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Recenze (319)
Jeunet po kouzelné Amélii přišel s romancí z I. světové války a naservíroval nám vizuálně dokonalý film, neuvěřitelnou stylizaci barev pro jednotlivé scény (od šedivé barvy francouzských zákopů po větrem rozvlněné zlatavé pole), což je i s hudbou a roztomilou Audrey Tautou největší klady filmu. Přímo malířsky tvořený film končí scénou, která dnes není vůbec obvyklá a tím filmu ani kouskem neubírá na kráse a působivosti. Příběh je ovšem velmi košatý a krom příběhu Mathildy a Manecha nám Jeunet podává i celou řadu jiných osudů, v jejichž proplétání filmem se napoprvé ztratíte (v kině jsem se s vervou snažil si zapamatovat, kdo je kdo, ale marně...a to mám dobrou paměť na nepodstatné věci). Ovšem napodruhé už si film užijete s celou jeho krásou. ()
Hmm hmm. Skvělý vizualně nadupaný film s úchvatnými scénami a zároven šíleně překombinovaná detektivka. ()
Režisér Jeunet využívá svého okouzlujícího stylu, který hýří originálními detaily a pomalu skládá mozaiku osudů Manecha i jeho spolubojovníků. ()
Neškodná a príjemná romantická vojnová dráma z obdobia 1. sv. vojny s pozitívnym vyznením a ktorú zdobí pekná kamera a môj obľúbený herec D. Pinon (aj keď ho tu bolo málo a nemal priestor naplno sa prejaviť). Páčil sa mi hlavne spôsob, akým bol celý príbeh vyskladaný a vyrozprávaný - postupné odhaľovanie toho, čo sa vlastne stalo s tými nešťastníkmi. Ten chalanisko mal ale šťastie na lásku... na dievčinku, ktorá stále dúfala... Audrey Tautou bola skvelá, skoro až hypnotická. Na druhú stranu ale poznám aj emotívne silnejšie vojnové romantické drámy. 70/100 ()
Hravost stylu a formální nápaditost je zástěrkou pro strojený a přitom jednoduchoučký příběh. Nevystupují zde žádné charaktery, vše je podřízeno barevné, střípkovité hře. I válce škodí přestylizovanost, takže se i přes všechny zobrazené hrůzy zdá, jako by byla jen jako. Zatímco v Kubrickových Stezkách slávy se člověka dotýká realita zákopů, v Zásnubách není pro skutečnost místo. Jeunetův snímek mi připomněl Luhrmannovo Moulin Rouge - oba pánové natočili dechberoucí, na smysly útočící, kašírované NIC. ()
Myslím, že Jeunet zůstává i nadále svůj, svým způsobem je vlastně pořád stejný. Snové obrázky a podivné promluvy hrdinů jsou konfrontovány až srovnávány se supranaturalistickým vypravěčským stylem (viz utrhané ruce nohy ve válce nebo sex na různé způsoby). Stejní herci, stejné barevné vizuálno, stejný styl vyprávění, stejné přechody a střihy oproti nové hudbě a vážnějšímu tématu. Tak bych to charakterizovala. Pro mě zůstává Jeunet i nadále černohumorně optimistickým strejdou , co se tentoktokrát snaží ukázat lásku a válku z evropského pohledu, a i přes všechny charakteristické a ohrané znaky svého umu se mu to nadprůměrně daří. ()
Spíše než milostným filmem jsou Příliš dlouhé zásnuby komplikovanou detektivkou. I když pochopení jednotlivých podrobností celé zápletky ohledně hledání možná mrtvého Chrpy není právě důležité, dokáže to divákovi pěkně zamotat hlavu. Na druhou stranu Jeunet servíruje velice chutné obrázky a jeho kontrastní scény z válečných zákopů a klidného domova jsou samy zárukou kvalitní podívané. ()
Příliš dlouhé zásnuby se v mnoha ohledech podobají Amelii z Montmartru. Nejen všepřítomným vypravečem a "jeunetovským" stylem, ale také příběhem. Ústřední hrdinka lišící se od všech ostatních (zde navíc zdůrazněno její nemocí) se během filmu vydává na cestu znovunalezení (v Amelii pouze nalezení) svého milého. Přesto se PDZ od Amelie v jednom ohledu podstatně liší - zatímco svět Amelie byl prezentován jako místo her, malých zázraků a pohádek, v PDZ přichází závažné téma války. Ta je zobrazena velmi naturalistickým a brutálním způsobem, barevným tónováním do šeda jednoznaně odlišena od teplých žlutohnědých barev světa kde žije hlavní hrdinka Mathilda. PDZ se tak dají vnímat jao pokračování Amelie - ve smyslu vývoje hlavní hrdinky, která je válkou a ztrátou svého snoubence nucena dospět. ()
Příliš dlouhá a zamotaná story s mnoha Jeany, Pierry a Gerardy, jedním stále opakujícím se vlakem projíždějícím zažloutlou krajinou a jednou loukou simulující bojiště první světové. Výsledek mě tedy krajně neuspokojil. ()
Jeunet znova hyper preštylizovaný, snažiaci sa prekonať epickosťou a výpravou Zásnub kvality a ohlas Amélie. A to rovno s tou istou predstaviteľkou. Lenže je to boj s veternými mlynmi. Zásnuby sú síce stále svojim spôsobom rozprávka, ale predsa len menej úniková a odohrávajúca sa na pozadí tragických udalostí. Mňa Jeunet príjemne prekvapil. Po príliš dlhých rokoch by som si to pozrel rád znova. ()
Vizuálne pestrofarebná love story. Pre mňa rozhodne veľmi chutný dezert od pána, ktorý stvoril geniálnu Améliu. Zásnuby sú obrazový masaker, ktoré si, samozrejme, plnohodnotne vychutnáte len na veľkom plátne, kde sa budete môcť unášať nádhernými obrazmi francúzskeho vidieka, ktoré sa striedajú s depresívnou krutosťou prvej svetovej vojny a to všetko za doprovodu úžasného soundtracku (Badalamenti i tentokrát ukázal svoje kvality). Príbeh, možno pre niekoho až príliš zložitý a obsahujúci nadmerné množstvo postáv, bol pre mňa úžasnou prehliadkou Jeunetovej fantázie, rôznorodosti charakterov a jemného striedania komických scén s emotívnymi - dostalo ma hlavne nádherne vyobrazené detstvo a následné zoznamovanie Mathildy s Manechom. Príliš dlhé zásnuby sú určené pre divákov, ktorý milujú túlanie sa po vlastnej fantázie a majú radi príbehy, i keď sú akokoľvek netradičné. Jeunet je majster originality, svojský génius, ktorého režijný štýl určite nemusí sedieť každému, no ja som si tento jeho počin neskutočne zamiloval, i keď chápem, že jeho čaro spočíva hlavne v obraze. ()
Technická, režijní a vizuální stránka je naprosto dokonalá. Film sám o sobě docela nudnej. Horší čtyři hvězdy. ()
Jeunet vypráví pomalu tuhle podivně komplikovanou romantickou detektivku, až místy dostávají první dvě třetiny názvu další rozměr. Jinak je to hlavně obrazově stejně dokonalé jako třeba Amélie, hudba to báječně podbarvuje (přiznávám, že Badalamentiho jsem nepoznal) a na výpravě se očividně nešetřilo. Pokud by se výsledek dal k něčemu přirovnat, napadá mě Návrat do Cold Mountain (samozřejmě kromě detektivní linie). ()
Sledoval jsem ten film napůl, a moc nečekal, že moji pozornost polapí zcela. Nepletl jsem se, takže jsem nebyl naštván nad promarněným časem. ()
Režie jak už u Jeuneta bývá je precizní a vizuálně není co vytknout. Audrey Tautou opět potvrdila, že patří do světové špičky a její výkon byl bravůrní, ale snímek měl i své mouchy. Přišel mi zbytečně dlouhý, zmatený a někdy až nudný, ale díky skvělé režii a dobrému vypravěčskému stylu jsem se i přes tyhle pasáže v pohodě přenesl. ()
Vtipný i smutný, krásný i drastický, napínavý, emotivní a hlavně nezapomenutelný FILM. ()
Jeunet se tentokrát vydal ze svých fantasy světů do reality a vypraví nám příběh o lásce za časů první světové války. I když se tentokrát režisér držel při zemi je zde vidět jeho styl, který ve svých filmech používá. Ať už se to týká vizuální stránky nebo stylem vyprávění. Avšak oproti svým jiným snímkům jako je třeba Amélie z Montmartu zde chybí hravost a celý snímek se nese ve vážnějším tónu. Určitě potěší herecké obsazení kde se ve vedlejších rolích představí čím dál populárnější Marion Cotillard, známý "padouch" Tchéky Karyo a dokonce i Jodie Foster. Co se týká Audrey Tautou tak ta je překvapivě nevýrazná a rozhodně se nesnaží opakovat svou skvělou "Amélii". Film samotný není standardní romantické drama a nejspíš nesedne "klasickému" divákovi ale to se dá říct o všech filmech tohoto francouzského tvůrce. Pokud režiséra znáte a jeho filmy se vám líbí určitě vás "zásnuby" zaujmou. ()
Já jsem z filmu nadšená! Příběh jako víno a výprava, kamera, typický Jeunetův rukopis... krásná hudba a moji oblíbení herci. Sedlo mi. ()
Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... ()
Související novinky
Zemřel skladatel Angelo Badalamenti
Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)
Zemřel herec Gaspard Ulliel
Přichází smutné zprávy z Francie. Ve věku 37 let zemřel po tragické nehodě na lyžích francouzský herec a držitel dvou cen César, Gaspard Ulliel. O jeho skonu informovala agentura AFP. Talentovaný… (více)
Life of Pi podle Jeuneta
Kniha Yanna Mantela THE LIFE OF PI, zachycuje strastiplnou plavbu 16-letého indického chlapce Pi z Indie do Kanady. Neboť poté, co nákladní loď převážející zvířata do zoo ztroskotá, zůstane na… (více)
Kto bude mladým Hannibalom?
Chcete vidieť, ako sa z temne charizmatického angličana môže stať mladý usmrkaný francúz? V tom prípade netrpezlivo očakávajte ďalší pripravovaný film z kuchyne vyberaného gurmána - doktora Lectera,… (více)
Navzdory úžasné Amélii z Montmartru považuji právě Příliš dlouhé zásnuby za Jeunetův nejpropracovanější a nejvyspělejší film. Amélie si mohla dovolit bizardní odbočky od hlavního dění, aniž by vyústily v něco smysluplné pro hlavní dějovou linku, protože všechna ta nedořečená témata a odbočky nepodstatné pro děj sloužily k tomu, co bylo pro Amélii ústředním tématem, a to je óda na Paříž a její rozmanitost. Takový postup by ale v Příliš dlouhých zásnubách už nemohl fungovat, protože se jedná o vesměs klasický příběh, ale nebyl by to Jeunet, kdyby od těch všemožných odboček opustil a naservíroval nám klasické vyprávění. Právě i zde jsme zavaleni spoustou informací, které se zezačátku zdají být naprosto zbytečné a samoúčelné (opět se ve filmu vyskytuje komentář vypravěčky), ale jejich znalost se ukáže být užitečná v pozdějším vyprávění, kde do sebe všechno zapadne. Zní to téměř jako detektivka a ono tomu tak i je. Příliš dlouhé zásnuby se totiž rozprostírají na poli tří žánrů. První je již zmíněná detektivní linka, v níž Mathilda pátrá po svém snoubenci, který zmizel v zákopech 1. světové války a považuje se za mrtvého. Při Mathyldině pátrání nám jsou odhalovány válečné výjevy, při nichž film sklouzává do poctivého válečného filmu, který se může směle měřit se západní konkurencí. Romantická linka zasahuje do všech částí filmu, ale ve své ryzí podobě se objevuje v Mathildiných flashbacích, kdy její snoubenec ještě s ní. Nejlepší na filmu je fakt, že všechny tyto části skvěle fungují samy o sobě a dohromady utvářejí komplexní dílo. Zpočátku jsem se sice v tom přehršli postav ztrácel, ale na konci vše dává smysl a jak jsem již zmínil, každá z postav je důležitou součástí mozaiky, kterou divák spolu s Mathildou postupně skládá. Samotný příběh je sice jednoduchý, ale velká komplexnost a poutavý styl vyprávění ho ozvláštňuje a musím, říct, že dokázal udřet mou pozornost od začátku do konce. A protože jsou Příliš dlouhé zásnuby dílem právě Jeana-Pierre Jeuneta, očekávejte nebývalé vizuální hody. Jak je u tohoto tvůrce zvykem, na plátně převládá žlutá a zelená barva, přičemž je do záběru vkládán nějaký barevně rušivý prvek (červená rukavice, červený svetr,...). Ani tentokrát nebudeme ochuzeni o uhranšívé kamerové jízdy a roztodivné záběry a kompozice. Párkrát se dokonce dočkáme i krátkých vsuvek ve formě černobílých archivních záběrů, které jakoby vypadly z období němé éry. To,několikrát vzpomenutý Rembrandt a celkové vizuální ladění připomínající staré fotografie, mě utvrzuje v tom, že je Jeunet "uměleckým nostalgikem". Přičtu-li k tomu ještě skvělé obrazové montáže a hudbu od samotného Angela Badalamentiho, musím říct, že jsou Příliš dlouhé zásnuby ryzími audiovizuálními hody. Pokud jde o herecké obsazení, objevuje se zde hodně zvučných jmen. Vedle Jeunetova dvorního herce Dominique Pinona a "Amélie" Audrey Tautou se můžete těšit například i na Marion Cotillard (Oscar za Edith Piaf), Tchéky Karya a dokonce i na takovou hvězdu, jako je Jodie Foster. Příliš dlouhé zásnuby sice nejsou na první pohled tak divácky vděčné jako Amélie z Montmartru a vyžadují si od diváka trochu více pozornosti, ale to nemění nic na tom, že se jedná o skvělý film....ne, "krásný" je to správné slovo. 95% () (méně) (více)