Příliš dlouhé zásnuby

Vizuální nádhera, ale paradoxně jsou jednotlivé obrazy tak krásné, že po chvíli úplně ztratí svou funkci a začnou nudit. Tady naprosto platí úsloví, které říká, že čeho je moc, toho je příliš. Jeunet na to má, ale některé až groteskní vsuvky mi do takového filmu příliš nesedly, navíc ty přidané vraždící a detektivní linie byly hodně rušivé a bránily mi, abych film bral vážně a dokonale se do něj vžil. Další věc, co mě zklamala, byla hudba, pořádně zazněla jenom párkrát a to ještě na ne úplně vhodných místech. Ne nepodobné mistrovské kousky - Pokání a Benjamin Button, jsou z mého pohledu o parník dál. Jak z filmařského, tak emočního hlediska. (02.08.2011)

Jean-Pierre Jeunet je svébytný a jedinečný a takovouhle formu prostě v žádném americkém filmu nenajdete. po vizuální stránce je dílo naprosto dokonalé, barevné filtry mě většinou spíš rozčilují, ale tedy to do filmu skvěle zapadá. Scény jsou chytré a promyšlené, skvělé je třeba zhasínání a rozvěcení, kde se audrey postupně svléká (i když teda ty prsa mohla taky ukázat:) ne že bych je tak nutně potřeboval vidět, ale příde mi trapný, když si je zakryje rukou, jenom aby to neviděl divák, v reálnym životě by to ta postava asi těžko udělala). Ale film je hrozně překombinovaný, někteří herci jsou si dost podobní a já se v těch jménech neustále ztrácel a vůbec jsem netušil o kom zrovna mluví a co už vlastně hlavní hrdinka vypátrala, ale ta forma je tak užasná, že mě z toho příjemně mrazilo a člověk pak rád odpustí nedokonalosti v ději. 90% (nešlo by opravdu, aby se ty filmy daly hodnotit deseti hvězdičkami!!!?) (13.08.2005)

Detektivní pátraní umanuté Mathildy po údajně mrtvém snoubenci je místy velmi působivé (zejména scény ze zákopů), bylo by však možná lepší, kdyby byl příběh méně komplikovaný. Takhle musí člověk pořád uvažovat, kdo je kdo (pamatovat si všechny ty francouzské jména je téměř nemožné), co kdo dělá a kdo komu vyměnil botu nebo kdo s kým co měl Nechala bych se lépe unášet osudy postav, kdyby jich bylo méně. Ve filmu převládají spíše smutné okamžiky (válka, nebo když Mathilda znovu a znovu dostává důkazy, že Manech je mrtvý), přesto výsledek působí velmi optimisticky, zejména díky Mathildě (Audrey Tautou, stejně roztomilá jako v Amélii) a závěrečné happyendové scéně. (31.03.2006)

Záběry z bitev jsou naprosto famózní, tvůrci se na nich viditelně vyřádili a taky musely stát hromadu peněz. Zbytek filmu je nudný a vše je strašně začmodrchané... (12.02.2009)

Film se poměrně věrně drží knižní předlohy Sébastiena Japrisota. Skvěle vybrané lokace a dobrá kamera jen umocňují zážitek z krásného příběhu. Pochvala patří samozřejmě i Audrey Tautou, která myslím postavu vystihla skvěle. (13.02.2005)

Jeunet je skvělý režisér. Přesně ví, kdy má přitlačit na pilu, a kdy má naopak ubrat. Je to člověk, jehož film v podstatě nemůže zklamat. Stylizace -výtvarná, herecká- ve stylu Amélie z Montmartru, ale (POZOR!) to je vše, co tyto filmy mají společného. Very long engagement je příjemně rozmáchlý válečný velkofilm vyprávěný (vzhledem k žánru) poněkud netypickou formou. Very long engagement je sice kýč, ale moc hezký. Zní to možná infantilně, jenže válka je tu podávána přímo poeticky. Je krutá, ale estetická! Stejně tak hrdinčina kulhavá chůze – smutná, dojemná, ale vždyť Andrey Tatou vypadá tak křehce, zranitelně! Všechno tu má svůj účel. A tím jediným účelem je líbit se, na konci dojmout. Mně se to líbilo, ale na konci nechalo tak nějak chladným. Vždyť je od počátku naprosto jasné jak to skončí (23.01.2006)

Jsou to lepší tři hvězdičky. Scény ze zákopů byly přímo hmatatelně hrůzné. Vadil mi ale zcizovací prvek - odtažitý komentář a taky až přiliš mnoho šťastných náhod, které trochu zmatečně dovedly hrdinku tam, kam směřovala. /19. 10. 2010/ (19.10.2010)

Na můj vkus málo válečné. Asi je to povedený film, ale v jiné kategorii (romantický? mysteriózní?), a ty já nijak zvlášť nemusím. (30.07.2012)

Kdyby jste si ten film stopli v jakémkoliv okamžiku, vyšlo by vám z toho krásné umělecké dílo, už jen jej vytisknout, zarámovat a pověsit na stěnu. Naštěstí v tomto případě forma nezvítězila nad obsahem, protože tyhle opravdu dlouhé zásnuby jsou jedním slovem strhující, strhující, přestože Mathildino vyprávění je spíš pomalejšího druhu, ovšem děj, na rozdíl od Mathildy, nekulhá, děj, jenž bych přirovnal k situaci, kdy se začtete do nějaké krásné knížky a neodložíte ji do chvíle, než se dostanete na poslední stranu. Záběry z Velké války natočeny fantasticky, o to spíš, že Příliš dlouhé zásnuby jsou spíše detektivkou než válečným filmem. Krása, Jeunet to s Audrey po Amélii dokázal i podruhé. (09.04.2017)

Příliš dlouhé zásnuby válčí se scénářem, který je šíleně overstretched a příliš negraduje, protože hrdinka se stále dostává ve svém pátrání do nových a nových slepých uliček a další informace, přibližující ji k osudu svého milého, k ní přicházejí dost neočekávaně a skokově. I boj s předlohou je zde dost patrný v tom, jak se občas děj rozmělňuje do něčeho, co bylo třeba v knize důležité, ale ve filmu, který má už takhle komplikovanou strukturu, to přidává další zbytečnou vrstvu navíc. Zejména to tady odnesla obsedantně-kompulzivní porucha protagonistky. Limity scénáře pro mě ale naopak znamenaly příslib toho, jak se si s nimi Jeunet poradí, respektive jak se je rozhodně vizuálně maskovat. A ani tentokrát jsem nebyl zklamán. Po mezinárodním úspěchu s Amélií, byl režisér celkem nasátý prachama, což jde vidět prakticky z jakékoli scény. Jeunet zde nenaznačuje velké události, ale má prostředky na to je ukázat, nicméně je na něm, co považuje za 'velké události'. Takže když si zálibně pomlaskáváme nad válečnou ztečí s desítkami statistů, perfektními kulisami i efekty, brada nám spadne až třeba u scény z poválečného tržiště, jejíž zpracování už hraničí s manickým velikášstvím Heaven's Gate a kamera ji vyřeší v jednom záběru, který se v průběhu pětiminutové dialogové scény dostane od panaromatu až po detail tváře. I relativně jalový dialog dokáže zachránit tím, že jej zasadí do překvapivého prostředí, v nejčernějších okamžicích začíná vtipkovat a celou dost chatrnou strukturu tragického příběhu funkčně propojuje running joky. Pokud znáte Jeunteovy předchozí filmy, připomeňte si z nich režisérův mindset. V Zásnubách je přítomný celou dobu také, ale není tak agresivní, nicméně pokud se na něj od začátku filmu naladíte, bude vám to dávat větší smysl. (10.08.2020)

Tak toto prešlo absolútne mimo mňa. Oceňujem všetko, čo na tomto filme musí byť po technickej stránke ocenené, nie som slepý ani hluchý. Ale príbeh sám? Som posledný, koho filmy nudia, rád sa nechávam pohlcovať stojacou atmosférou, unášať poetičnosťou, nadchýnať nejednoznačnosťou... ale Príliš dlhé zásnuby? No, boli fakt príliš dlhé, nerozumel som im, typické Jeunetove atribúty mi tu nezapasovali, koniec sklamal. Možno neskôr (ak si spomeniem a budem chcieť sa vrátiť). (02.11.2006)

Romantická válečná detektivka o tom, kterak se jedno děvče nesmířilo se ztrátou svého milého a vydalo se po něm pátrat na vlastní pěst. Na můj vkus to bylo příliš vykonstruované a občas jsem v těch zápletkách ztrácel přehled. Ačkoliv na konci do sebe všechny dílky skládačky zapadly, zůstal ve mě rozpačitý pocit. Naopak se mi líbila kamera a ztvárnění válečných pasáží. Příjemné bylo i herecké obsazení v čele s kulhající a spolehlivou Audrey Tatou. hezká podívaná. 70% (18.01.2010)

Po výtečném rozjezdu, který vizuálně orgasticky střídá krutou syrovost války s až naivní romantikou obyčejného života se dostáváme do fáze detektivní, ve které příběh začíná nudit a očekávaný konec už celkový dojem nestihne úplně zachránit. Škoda, vizuálně je to krásné, kamera, střih i stylizace je vynikající a Audrey se opět snaží čarovat, škoda že Jeunet (a např. ani Badalamenti) sportovní hantýrkou nedokázali navázat na své předchozí výkony. 7/10 PS: a copak naše Jodie? škoda, že si střihla jen takovou miniaturku... (23.10.2010)

Tak ani na druhykrat som tento film nedokazal dopozerat do konca. Je mi to fakt luto, ale tentokrat sa stal Jeunetov najväcsi trademark (zahltenie jednoducheho pribehu milionom postav) pre tento film osudnym. Zatialco v jeho predchadzajucich filmoch mnozstvo komickych postav dodavalo pribehu stavu, tak tentokrat film zbytocne spomaluju do takej miery, ze je tempo neznesitelne nezazivne. Dokonca aj take roztomilosti typu, kedy sa o vedlajsich postavach dozvedame nepotrebne prkotiny, ktore v Jeunetovych filmoch pôsobili vzdy zabavne, tentokrat pôsobia otravne a do atmosfery filmu sa nehodia. Jeden z poslednych klincov do rakvy dotho filmu je Audrey Tautou. Nadherna zena, ktora podla mna tentokrat definitivne dokazala, ze okrem krasy nema prilis, co ponuknut. Slabucky film, ktory nezachrani Jeunetova tradicne brilantna technicka stranka. 4/10. (01.06.2012)

Film, jenž byl nominován za Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film, natočil Jean-Pierre Jeunet a do hlavní role neobsadil nikoho jiného než svou milovanou Amélii Andrey Tatou. Není však jediným členem štábu, se kterým Jeunet netočil poprvé: pod hlavní kamerou, výpravou nebo střihem jsou podepsáni ti samí. Pouze kvůli hudbě sáhnul režisér po jiném skladateli, a tím je sám dvorní autor Davida Lynche Angelo Badalamenti. Ocenění: Oscar '04 - nominace: výprava, kamera Zlaté glóby - nominace: cizojazyčný film BAFTA - nominace: neanglicky mluvený film César - kamera, kostýmy, výprava, vedlejší herečka (M. Cotillard), nejnadějnější herec (G. Ulliel); nominace: herečka (A. Tautou), režie, střih, film, hudba, zvuk, scénář Chicago Film Critics Association Awards - cizojazyčný film Dallas-Fort Worth Film Critics Association Awards - cizojazyčný film Edgar Allan Poe Awards - scénář Evropské filmové ceny - výprava Florida Film Critics Circle Awards - zahraniční film Kansas City Film Critics Circle Awards - cizojazyčný film Lumiere Awards - režie Vancouver Film Critics Circle - zahraniční film. ..... Scénář : Jean-Pierre Jeunet a Guillaume Laurant. Kamera : Bruno Delbonnel. (24.05.2011)

,,Příliš dlouhé zásnuby" je krásně ztvárněný film. Příběh o zamilovaném páru, jež rozdělí válka, může zasáhnout spoustu lidí, ale také nemusí. Vyprávění příběhu a pátrání po svém milém není vůbec špatně natočené. Musím pochválit kameru. Jisté negativum ovšem naleznu. Bohužel se mi tento film jevil příliš těžkopádně a složitě. Účel byl zřejmě splněn, ale snímek se mě z větší části nedotkl. (27.12.2008)

Jean-Pierre Jeunet je manierista - a túto skutočnosť chtiac nechtiac musí brať do úvahy každý, kto chce k jeho dielam čosi povedať. Mňa osobne tá maniera fascinuje a žeriem mu ju aj s chlpami /t. j. odpúšťam mu drobné chybičky krásy: nadstavovanú minutáž, občasné uzlíky na príbehovej niti a pod./ Je to ako s Gaudího chrámom Sagrada Familia: pre niekoho opulentný gýč, pre iného bohom vybozkávané dielo génia. A aj tie chybičky krásy beriem iba ako praskliny na plátne staromajstrovského diela. (18.07.2006)

Příliš zamotaný, příliš dlouhý, příliš stylizovaný - a přece tak okouzlující! (16.03.2009)

Chvilku mi trvalo oprostit se od zklamání, že sleduji Amélii přenesenou do období 1. sv. války. Tak jsem přimhouřil oči a nechal se vést prostinkým příběhem víry v život nenavrátivšího se (fujho, češtino) milého, stejně jako neústupnou a dlouhou poutí naděje za láskou. Když jsem hodil za hlavu vědomí nachlup stejného stylu práce jako v předešlém Jeunetově filmu, oči jsem opět na zbytek filmu otevřel, abych zjistil, že díky oněm známým, však kouzelným a efektním, hrátkám s obrazem a střihem, získal film i občasný zpestřující nádech komplikovanosti. Protože jinak to zas taková citová vydíračka není, řemeslně odvedená práce snímek hodně obohacuje, obzvlášť takto zachycené válečné běsnění (I když, zkrátit to vše o ony ty klipové hrátky, mohla vzniknout právě ta jednoduchá, ale chytlavá, citová záležitost, při které by jediné oko nezůstalo suché...no, ale to se nekoná, takže ven ze závorky). Jeunet se však opět několikrát dokázal trefil do srdce nejednoho človíčka. Třeba Mathildinou hrou na "JESTLI se stane to a to, TAK se mi splní to a to ...", kterou si i v "dospělosti" občas tajně zahraji, nemohu-li již ovlivnit nic jiného. Anebo které zamilované dívce by nezaimponovalo, kdyby její milý vytesal její jméno třeba do bijícího kostelního zvonu, coby důkaz lásky. No, není to povznášející, když máš někoho rád/a a on/a má hluboko do svého srdce vyryto: ...Tvoje jméno v nejkrásnější a nejlaskavější podobě...... ? Není to hřejivý pocit? ... že to neznáš? nebo je to zrovna teď pryč? ...Neumírá snad naděje poslední, Mathildo? (14.10.2006)

Válka očima ženy. Tak bych shrnula toto láskyplné drama, se skvělou ženou v hlavní roli. To jen díky Audrey jsem měla pocity smutku, silné lásky a souznění dvou lidí. Velmi to na mě celé vplývalo, neboť já bych udělala to stejné, co Marion, kdyby mi válka vzala toho nejdražšího. Měly by to vidět VŠECHNY ŽENY, aby si vážily toho, co mají doma. PS: kdybych mohla, dám těch hvězd 6! (23.02.2012)