Adelheid

Hluboký filmový zážitek si přináším z tohoto spíše epičtějšího díla, založeného převážně na pocitech z daných okamžiků a na máloslovném dialogu mezi dvěma osobami. Konec II. světové války zase trošku z jiného pohledu a tenhle pohled velice potěšil jak nádhernými obrázky, tak chladností doby, tak sílou vztahu mezi hlavními hrdiny. (16.10.2009)

Věrohodně vyprávěné drama lidských duší poznamenaných válkou, tj. stavem vnuceného sváru, který vyvolává z hlubin ideální lidské vznešenosti (domnělé božské tvořivosti) parazita (jakousi podstatu, ono „jádro pudla“, jemuž se člověk vzpírá, a tím jej posiluje). Dokonalému naplnění introspektivního záměru filmu ovšem brání kamennost obou hlavních herců. Dvě loutky, postrádající tvárnou a sdělnou mimiku, jež by vyjádřila niterné dění, tak vlastně jako by překážely. O to více promlouvají prostory v až nebezpečně citlivých záběrech, které svou zkušenost, paměť bezprostředně vyjevují svým vzhledem a atmosférou. (22.03.2013)

Nepopírám nezpochybnitelný kvality tohoto snímku - kolem a kolem jde o melancholicky deprimující a emocionálně frustrující psychologické drama o problematice jazykové bariéry a xenofobie - ale jsem přesvědčen, že zde František Vláčil dehonestuje svůj unikátní talent a částečně jím tristně mrhá - a to se mu bohužel stalo osudným - páč po premiéře snímku (a zároveň taky derniéře) byl okamžitě poslán do trezoru a Vláčilova tvůrčí křídla byla nelítostně přistřižena - on se ale odhodlal bránit vůči komančům, a posléze točil politicky neangažovaný filmy převážně s lyrickou stylistikou - a nejen proto si zaslouží nezměrný respekt. Problém ale tkví v tom, že se mi 'Adelheid' svou tématikou netrefil do noty a vkusu.... Kdyby Vláčil alespoň využil onu černobílou desaturaci vizuálu - což by jen umocnilo tíživou atmosféru - neváhal bych, a bezprecedentně pálil pětikvalt. Jen mohu podotknout, že snímek vznikl pod záštitou scénáře Vladimíra Körnera, který se jen tak mimochodem přátelil s Che Guevarou.... [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Pro mě rozhodně nejlepší Vláčilův snímek, který jsem zatím viděl! (Pravda, zatím to byly jen 3 filmy.) Údolí včel bylo skvělé a zařadil bych je hned za Adelheid. Markéta Lazarová měla také velkou sílu a atmosféru, ovšem něco jí chybělo či naopak přebývalo. Adelheid má úžasnou a sugestivní náladu, Vláčilův typický rukopis tu nechybí, aranžmá scén je dokonalé a herecký výkon Petra Čepka a Emmy Černé opravdu potěší. Při vypočítávání kladů však musím zmínit i vynikající hudbu Zdeňka Lišky, který patří mezi nejlepší české (československé) skladatele filmové hudby a kdyby se narodil v Americe, jistě by patřil do světové elity. Hodně zvažuji, zda nedát plný počet hvězdiček..pravděpodobně si Adelheid pustím v budoucnu ještě jednou a mé hodnocení se buď potvrdí nebo vyvrátí..prozatím veliké 4*. (13.01.2012)

„DĚLEJTE SI CO CHCETE, HLAVNĚ TO ALE NEBERTE VÁŽNĚ...“ /// Körnerovo sólo pro Vláčila, kterej ve filmový poetice nadrasový lásky, která (pochopitelně) směřuje k tragédii, vyzval k tanci Čepka. Že je Čepek pan herec jsem věděl, ale že dokáže bejt i sympaťák…? Důkaz, že i povídka může mít celovečerní rozměr. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou novelu, kterou v roce 1967 napsal Vladimír Körner, neznám. 2.) Když zkonfiskuju barák, nezajímá mě, kdo všechno má klíče. 3.) Starou jsem koupil za dvě flašky koňaku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2016)