Marketa Lazarová
Marketa Lazarová
Marketa Lazarová
Marketa Lazarová
Marketa Lazarová
Režie:
František VláčilKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Magda Vášáryová, Zdeněk Štěpánek (vypravěč), Josef Kemr, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Pavel Landovský, Ladislav Považay (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Filmová rapsodie o středověkých lapcích a o padlé dceři zemanského rodu podle románu V. Vančury... Baladický příběh o loupeživých rytířích a padlé dceři ze zemanského rodu se odehrává v polovině 13. století, v dávných dobách, kdy lapkové přepadávali na královských silnicích pocestné, kdy křesťanství svádělo stále ještě boj s vírou v pohanské bohy, kdy lidský život měl nepatrnou hodnotu, ale láska byla stejně silná jako dnes. Hrdinka filmu, sličná Marketa, se zřekne pro velkou lásku k člověku Mikolášovi lásky k Bohu, kterému byla zaslíbena… Ještě v době vzniku tohoto mimořádného filmu se o něm psalo jako o díle s mnoha „nej“. Byl to film nejvýpravnější, nejnákladnější, nejdelší, nejlépe obsazený… Ale již tehdy se objevovaly soudy, že to také bude film nejhodnotnější a nejkrásnější. I po letech, která uplynula od vzniku snímku, okouzlí a strhne všechny, kdo jej mají možnost vidět. Na MFF Karlovy Vary 1994 proběhla mezi novináři anketa o nejlepší český film všech dob. Vyhrála Marketa Lazarová. Na témže festivalu bylo v roce 2011 toto filmové veledílo uvedeno v digitálně restaurované verzi. Dnes, stejně jako svého času, uchvacuje obrazovou imaginací, krásou slova i krutostí skutků, košatostí děje i bohatstvím myšlenek. Málokdy se v dějinách světové kultury přihodí, aby literární předloha byla předstižena filmovou adaptací, a tentokrát se to stalo... Práce na rozsáhlém projektu trvala téměř sedm let. Plné tři roky strávil režisér František Vláčil se scenáristou Františkem Pavlíčkem nad převodem jazykově náročného textu do scénáře, další tři roky trvalo natáčení v šumavských exteriérech, pak následoval náročný střih a dokončení. Při výběru herců pro klíčové postavy příběhu se režisér řídil spíše zevnějškem či mentalitou lidí. Titulní roli vytvořila mladá slovenská studentka Magda Vášáryová, roli loupeživého rytíře Kozlíka Josef Kemr, jeho syny František Velecký a Ivan Palúch, starého zemana Lazara Michal Kožúch, německého jinocha Kristiána Vlastimil Harapes a potulného žebravého mnicha Vladimír Menšík. Marketa Lazarová byla vysoce oceněna nejen u nás, ale i na mezinárodním fóru; například na MFF v Mar del Plata získala jednu z hlavních cen. (Česká televize)
(více)Recenze (519)
Každým dalším shlédnutím mi nadšením povyskočí kníry radostí. ()
Vzhledem k délce filmu jsem už v poslední čtvrtině ztrácel pozornost, ale jinak se jedná o jeden z nejlepších českých resp. československých filmů, které jsem měl možnost vidět. Pochválit musím zejména výbornou hudbu, kameru, herecké výkony a realistické zpodobnění středověku. ()
je to sice beautiful ale údolí včel mám radši. ()
Vávra a Vláčil jsou bohové československého historického filmu, ale jen Vláčilově Markétě Lazarové se podařilo umístit jako veliký safír na vrcholu zlaté koruny naší kinematografie. Příběh z hlubin středověku o cti, lásce a krvavých půtkách s paletou někdy až děsivých, snových obrazů. Mou největší osobností této balady však není nikdo z hlavních postav, ale hejtman Pivo, spravedlivý a věrný vykonavatel královské moci. "Nedám odpočinout ani vojákům, ani dobytku, ani zbraním. Budu je stíhat jako jsem dosud nikoho nestíhal. A kdyby... bráníce se... byli pobíti ve šrůtkách, sjímám jejich dětí." ()
po devíti letech marných pokusů jsem tento neuvěřitelný film konečně dokoukal.. a konečně chápu, proč se Vláčil při jeho přípravách málem upil k smrti.. tohle vláčit v hlavě musel být neskutečný balvan..jsem rád, že se ho Vláčil zbavil a podařilo se mu ho převést na filmové plátno, ačkoli to vypadalo jako neuskutečnitelný.. Vláčil si zaslouží absolutorium především za nekompromisnost a totální nepodbízivost jakémukoli diváckému očekávání a vkusu a tvrdohlavě si razí svou.. jen tak může vzniknout umělecké dílo, a i proto dnes až na výjimky žádné umění nevzniká ()
Shlédnutí restaurované kopie na MFF KV na velkém plátně = nezapomenutelný zážitek. Vláčil je obrazový mág a především scéna z bitvy u Roháčku se stala jedním z mých dosavadních nejvíce strhujících filmových zážitků. První půle poněkud uspávající, ale přesto připravující půdu pro naprosto dokonalou druhou část, při níž byla moje ústa otevřená skoro ustavičně. ()
Klasika. První dáma československého filmu ()
Asi jsem blbá nebo nejsem na dostatečné úrovni, ale moc mě to opět nechytlo (tentokrát při sledování dvd, předtím jsem u tv usnula - bylo to hodně pozdě a moc dlouhé). Oproti filmu "Černá smrt", který jsem sledovala před "Marketou", zde sice závěr "umělecký dojem" trochu polepšil a srdce tak úplně prázdné nezůstalo, ale přesto mě maximálně štvalo rozdělení do kapitol s titulky, které film přerušovaly. Na druhou stranu to tam bylo proto, aby i pitomci jako já byli aspoň občas schopní pochopit děj, který rozhozený do úrovní (stejně jako u Bathory, byť je to jinak nesrovnatelné) a prodchnutý podobenstvími, mně často unikal... Doba strašná, sice se snažili dokázat, že i tady je místo na lásku, ale brr, děkuji nechci. ()
Úžasný, geniální a brilantní vizuál. Působivé herecké výkony. Ale jinak nula nula prd. ()
Asi po1.verejne souhlasim s honajzem2. Nic proti nemu, sakra. Za me film,ktery jsem proste musel videti, drive ci pozdeji. Chapete, Vlacil. Ale! jako magor do Bergmana musim prohlasiti, ze opravdu prostredek je na tezky spanek a ta delka je opravdu zbytecne dlouha.Byti to o pul hodky kratsi, klidne jdu na plny pocet. Coz me hodne mrzi, pac tento film me jen utvrdil v tom, ze i MY! jsme kdysi davno, meli sveho skryteho Bergmana!" Zardoz, promluvil!". ()
Myslim, ze termin "tezka poetika" Marketu Lazarovou plne vystihuje. Na takovy druh filmu musite mit proste naladu. ()
Úžasná filmová báseň Františka Vláčila.Drsná krajina,drsný život,drsné duše.Fantastický herecký výkon M.Vašáryové-jedna z jejich nejlepších rolí.Nezapomenutelné. ()
Velkolepé, ale nudné a ukřičené dílo... ()
Nejlepší český film všech dob? To asi ne, ale nejlepší historický určitě. Celkově na dobu svého vzniku velmi ambiciózní dílo, které právem patří ke klenotům naší kinematografie, už jen proto, že takové filmy se už dneska vůbec netočí. Skvělá hudba, monumentální výprava, herecké výkony (hlavně Kemr a Menšík) a lyrická Vláčilova režie dělají tenhle snímek nezapomenutelným a zcela ojedinělým mezi československými filmy. Nutno však upozornit, že to rozhodně není podívaná pro každého. Dnešní běžný divák bude u toho kvůli košaté stopáži asi hodně zívat. ()
Co napsat k filmu, k němuž již bylo napsáno tolik? Kritici jej vynášejí do nebe, diváci jej mnohdy těžko skousnou. Já jsem nenáviděl četbu "Markéty Lazarové". Vančura rozhodně nenapsal knihu, která by se dnešnímu čtenáři, hlavně když je ještě dítě, četla dobře. Něco podobného jsem očekával i od filmu. A něco takového jsem i dostal. Do jisté míry. Film mě ohromil v tom pozitivním smyslu slova. Je velmi těžko čitelný, velmi těžko snesitelný a rozhodně to není obyčejná zábava na večer. Je to próza ve filmu, poezie v próze. Těžká, skoro se chce říct středověká. Ale to mě tolik nenadchlo. Co mě doslova uzemnilo, to jsou filmařské postupy, které František Vláčil použil. Je jich tolik různých, tolik odlišných a přesto všechny fungují dokonale společně. Dlouhé záběry na krajinu, stejně jako rychlejší střihy, různé úhly kamery, které se jen tak nevidí. Vláčil si hrál se zvukem, používal ozvěnu či chorály. Především ale přiměl herce k tak neskutečným výkonům. Především Josef Kemr a Vladimír Menšík dominují. Magda Vášáryová je stejně přirozená jako vždycky. Není to jednoduché pokoukání, není to jednoduchý příběh. Má mnoho rovin, zabývá se různými tématy. Dalo by se tam najít skutečně hodně. Postavení ženy ve společnosti, názory na boha, muž jako hlava rodiny a rodu za každou cenu, atd. Těch témat je na více jak dvě a půl hodiny hodně. Stopáž tomu samozřejmě odpovídá. Film je inspiračním zdrojem, je ukázkou filmařům, kteří nevědí, co točit, jak točit, o čem točit. Kdyby Vláčil natočil jediný film a byla to právě "Markéta Lazarová", navždy se zapíše do dějin. Jenže on jich natočil více, a to z něj dělá jednoho z našich největších režisérů. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/navzdy-spolu-marketa-lazarova-pouta.html ()
Jedná sa určite o jedinečné dielo. Svojím surovým vizuálom a opojnou hudbou sa dokáže vryť hlboko pod kožu. Teda aspoň tým, ktorí sa nechajú uniesť jeho omamným spracovaním. Nie každý však v Markéte nájde zaľúbenie. Aj mne chvilku trvalo, než som jej naplno podľahla. Záverečná polhodinka je síce trošku ubíjajúca, ale aj napriek tomu je to skvost, ktorý je potreba zhliadnuť opakovane. ()
Ten film perfektně zachycuje dobu, ale hlavně taky vypadá, jakoby v tom středověku byl i natočen:) Ty postupy jsou brutální, chvíli jen šepot, až člověk visí na rtech hrdinů a vzápětí strašlivý ryk, při kterém vám naskočí husí kůže. I když jde o celkem přímočarý děj (rozvětven výbornými vedlejšími postavami), zručnost s jakou je film natočen, se mu nedá upřít. ()
Režie - František Vláčil - 5*****, Kamera - Václav Huňka - 5*****, Hudba - Zdeněk Liška - 5*****, Josef Kemr jako loupeživý rytíř Kozlík - 5*****, Vladimír Menšík jako potulný mnich Bernard - 5*****, Magda Vašáryová jako Marketa, dcera Lazara - 5*****, Celková atmosféra - 5*****. Genialita skloubená dohromady z nádhernými obrazy, syrovostí středověku a neskutečně výrazným hudebním doprovodem, bez něhož by Marketa nebyla Marketa. Velká ostuda, že u nás ještě takovej FILM nevyšel na dvd, zatímco v zahraničí už dávno. ()
Není možné napsat o Marketě Lazarové, že je to jen krásně natočená nuda, protože není. Je to mnohem, mnohem víc. Je to filmová balada, která je uznávána jako skvost nejen u nás, ale i ve světě. O kolika dalších českých filmech můžeme říct to samé? ...Ale zpátky. Toto je mrazivý výlet do centra mysli surových středověkých lidí. Příběh jedné zimy, ve které se postavy v ději probouzejí každé ráno s oprávněnou nejistotou, jestli se dožijí večera. Těmto lidem formovalo ukrutné prostředí, ve kterém přežívají jejich mysl a duši do podoby, jaká je tak geniálně vylíčená v tomto díle. Silná víra v Boha každého z nich je jejich jedinou oporou, ale i přesto jsou zaslepeni a nechtějí vidět každodenní četná provinění, kterých se dopouštějí. No a do kontrastu tady toho všeho je postavena spanilá dívka jménem Marketa. Žena s obrovským srdcem, která nadevše miluje jak Boha, tak i muže, který jí ublížil natolik, že by měla právo ho nenávidět, ale (SPOILER) jí se podaří dokonce sesadit jeho nelítostnou tvář a vdechnout trochu lásky do jeho srdce. Marketa Lazarová je umělecky a docela náročným způsobem natočený každodenní boj člověka o přežití a jeho putování vymrzlou pustinou za dalším nemilým osudem. Velice oslnivé dílo. ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
Bathory velkofilm po Československu
Finanční propadák Post Coitum, který ani kritiky nešetřily, neotřásl s Jurajem Jakubiskem, tak jak by se mohlo zdát. Každý jistě ví, že splín se většinou zahání prací, ale to co si ukousnul samotný… (více)
Zbytečným ztrácením času bylo by v tomto případě dopátrávání se vztahů mezi Vančurovou knihou, která stála před filmem coby předobraz a Vláčilovou středověkou vizí jako takovou. Spokojme se s konstatováním, že pokud mezi těmito dvěma díly skutečně nějaký přímý vztah je (kromě řídké dějové příbuznosti, navíc překryté definitivním Vláčilovým přenosem doby děje o několik století nazpět), pak snad jen ten, že v obou případech jde o výsostná umělecká díla... Pokud by totiž měla být Vančurova "předloha" srovnávána s filmem, narazil by pečlivý dešifrant na základní rozpor, který hned na počátku rozboru jeho další úsilí zmaří: jestliže totiž kniha je díky vypíchnuté roli vypravěče zcela deziluzivní a nepokrytě sebeopojená vypravěčovou schopností pohybovat postavami dle síly ega a stylistiky - a je tudíž výsostně formalistickou záležitostí (čtenáře uchvacuje krása jazyka, nikoliv příběhu samého) - síla Vláčilova filmu spočívá právě v až neskutečně působivém zachycení "příběhu" ve všech jeho odstínech a barvách, s dosud v kinematografii netušeným důrazem na "životnost" postav a tím i životnost příběhu jako takovou. Čili: jestliže při četbě Vančurovy knihy jsme neustále "vně" a díváme se na postavy "zhora dolů", při sledování Vláčilova filmu se tento vztah i pohled zcela obrací - jsme "uvnitř" děje a dokonce není ani žádný "děj" jako takový - před námi stojí život sám a sugestivitou svého nasnímání nás vtahuje a vpíjí do svého nekonečného proudu. Samozřejmě - to vše je i výsledek přepečlivé přípravy, která pravděpodobně nemá svou důkladností obdoby. Počínaje obrazovým Vláčilovým scénářem (s rozkreslením jednotlivých záběrů do sebemenších detailů) a výslednou kompoziční genialitou (vezměte kterékoliv okénko z pásu dvouapůlhodinového filmu a máte před sebou výtvarně vytříbenou fotografii), pokračujíc pak nesmírnou péčí o historický detail a věrnost (kostýmní spolupráce, výběr exteriérů a jejich úprava do co nejpravděpodobnější historické podoby), specifickou práci se zvukovou stopou (lidé skutečně na plátně mluví "středověce jinak") či osobitým vkladem hudebního skladatele Zdeňka Lišky - a konče třeba podmínkami natáčení, ve kterých aktéři žili po řadu týdnů ve stejných podmínkách jako postavy, které pak na plátně zobrazují (a necháváme při tom stranou, jak se právě toto "fyzické" ztotožnění promítlo do herectví - pokud to vlastně za těchto podmínek herectví bylo). Sám Vláčil přitom v skromnosti jemu vlastní označuje "Marketu" za torzo: z původního třídílného scénáře vypadl "královský obraz" (rekapitulující vztah českého panovníka a jeho syna), jehož realizace měla učinit z "Markety" panoramatický a do sebe uzavřený obraz českého světa poloviny 13. století (ve scénáři je děj filmu členěn po dnech od 15. února do 1. srpna 1250). Tedy světa, ve kterém křesťanství nahrazuje pohanství a v němž - tak jako vždy v dějinách - je příchod řádu nového spojen s vymazáním všech (tedy i těch "přežití" hodných) hodnot, které řád starý vybudoval. Jistě, může to být utkvělá představa režisérova, který neustále konfrontuje záměr s jeho výslednou podobou a poté hovoří o "torzu" - ale pouze konečného tvaru filmu znalý divák se necítí o nic ochuzen, protože nepřítomnost oněch v psané podobě existujících epizod nejenom že filmu neschází, ba v dokonalosti tvaru "Markety" takové, jaká je, je přítomnost případného dalšího příběhu spíše doslova na obtíž představivosti. () (méně) (více)