Údolí včel

Údolí včel je filmovou adaptací temného románu Vladimíra Körnera a je to spojení narozené pod šťastnou hvězdou. František Vláčil tu, stejně jako v Markétě Lazarové, před diváky zhmotnil svou vizi středověku a je to vize bolestná, vnitřně zraňující, bez romantizujících nánosů, vpravdě temná. ,,Trápilo nás slunce, pohani a krvotok." Zpoza hudebního doprovodu mrazivých gregoriánských chorálů Zdeňka Lišky se tu vynořují chladné obrazy podepřené pilířem gotické klenby, gotický oblouk je tu vedle kříže nejčastěji používaným symbolem. Vnitřně komplikovaný vztah dvou rytířů Řádu, představitele fundamentu Armina a na rozcestí stojícího Pavla, je svárem mezi svobodou a vazalstvím, vírou a dogmatem, ale i vírou a pohanstvím, onou nepochybnou křižovatkou středověku. Vláčil se nebojí svou představu pošpinit nánosem krutosti a zmaru, přesto je jeho obraz až překvapivě světlý. Češi jsou v ústech Arminových pohané, pročež lze cítit reflexi pozdějšího podhoubí protestanství. Jestliže je rytíř Krista Armin vnímán jako fanatik zaslepený elitářskou pýchou dogmatem slepé víry, která ho Kristu nedostižně vzdaluje, mnohem komplikovanější figurou je sám Ondřej. Je jeho cesta správná? A kroky po ní vykonané? A co vlastně žene Armina až k tak meznímu činu? Možná zásadní moment přichází s oslavou pohanských Letnic, tvůrci inscenují scénu lovu, který lze interpretovat coby ovládnutí mysli animálními pudy, scénu lokalizovanou navíc v místech, která prolínají život Ondřeje a smrt jeho otce (jenž výměnou za svůj život vložil syna do rukou Řádu=Bohu). ______ Formálně jde o velice vytříbený snímek, František Vláčil podpořil vyznění silným přeexponováním obrazu, většina scén je velmi světlých a některé záběry mají až přepálený charakter. Z hlediska velikosti záběrů zaujmou časté celky (nedozírnost moře, proti němuž vynikne nepatrnost člověka) a pohledy z ptačí perspektivy. Úchvatné jsou pak především úvodní scény u moře Baltského. Zaujme i kompozice - charakteristická třeba v jednom z posledních záběrů, který tvoří soulad tří prvků - koně, člověka a a právě moře. Tento záběr navíc vytváří významový rámec, naplňuje se tak rámcová kompozice celého příběhu. Zajímavé je také použití subjektivní kamery, což byl dobově oblíbený moderní výrazový prostředek. Mimo mrazivé hudby stojí za zmínku také vynikající ruchy, které ještě zvyšují sugestivnost řady scén. Baladickou povahu vyprávění zdůrazňuje Vláčil také poetičností textů a dialogů/monologů. Celý film se pak snoubí s opravdu ojedinělou měrou magičnosti a působivosti. ,,Včely necítí bolest." Nemohu si pomoci, ale z temného středověkého triumvirátu Bergman - Tarkovskij - Vláčil volím jednoznačně toho posledního... (03.01.2012)

Údolí včel je tak temné, jak jen Vláčilova adaptace možná nejtemnějšího románu Vladimíra Körnera za doprovodu mrazivých gregoriánských chorálů Zdeňka Lišky může být. Dokonce i prosluněné okamžiky jsou v tomto filmu jen předzvěstí a kulisou obrazů bolesti, marnosti a zkázy. Strhne vás k sobě do hloubky a vy, se studeným potem na čele, budete vědět, že nemůžete zpátky, dokud temné poselství, vypovídající o bolestném bezčasí středověku v mezičase dvou křižáckých výprav, nedojde ve velkolepém finále naplnění. ..."Děti?" polkl pro jistotu mnich. "Copak nebyly čisté?" "Není rozdílu," odpověděl křižák. "Pak by nezůstal na živu jediný člověk," užasl Blasius. "Život by zanikl." A tu slyšel něco, co se blížilo udeření hromu. "Nechť zanikne!" zvolal Armin. "Zůstanou andělé!" Měl jsem to štěstí, že jsem film viděl před dvěma lety při zvláštním promítání pod širým nebem na místě, kde se kdysi natáčel - v kamenném torzu jihočeského Kuklova. Síla zpracování a výpovědi, mnohokrát znásobená tímto zážitkem, zůstane jedním z mých nejsilnějších setkání s filmem. A úžasný soundtrack jeho připomínkou. (25.11.2006)

Tam, kde mnozí spolukomentátoři vidí "famóznost", "vrchol kinematografie", "dokonalé filmové umění", nebo "filmový zážitek", tam já filmem částečně potěšen i zklamán hledám v komentářích také druhou stranu mince. Nacházím nesmělé zmínky (někomu chybí "bitvy", jiný komentuje "trochu neakční" nebo "naprosto monotóní atmosféra" a např. Boogeyman hodnotící čtyřmi hvězdičkami přímo píše "je to skvělý snímek, ale já se prostě dost nudil"). Snímek je na tuzemské poměry vysoce umělecky natočen (nádherná Uldrichova kamera), středověk je vykreslen velmi důvěryhodně a dost krutě. Téma víry však je pro mnohé diváky nezajímavé a děj lze vyjádřit jedinou větou - dezerce Ondřeje z rytířského řádu zpět ke světskému životu, zatímco jeho souvěrec se ho snaží přimět k návratu do kláštera. Tempo děje je pomalé, film je více psychologický než dramatický a mnohdy nejednoznačný co do pohnutek (jinak výtečně zahraných) hlavních hrdinů. Budu filmovým kacířem a dám intelektuálnímu klenotu české kinematografie jen průměrné hodnocení. A soudě podle pouhých 187 hodnocení na IMDb (k 11.3.09) bude Údolí včel asi pokladem jen v národním měřítku. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=jw4mu37Riqw (11.03.2009)

Filmů mapujících 13. století jsem neviděl mnoho, proto se jednalo o zážitek zajímavý, kterého určitě nelituji. Hned na začátku jsem nemohl rozdýchat ten fail, jak Zdeněk Kryzánek uchopil Zdeňka Sedláčka a mrštil jím o zeď. Docela úlet. Jinak už je film docela v pořádku. Samozřejmě ty šermířské souboje vem čert. Příběh je docela jednoduchý a slušně je popsán v obsahu. Dodám snad pouze, že je naprosto přímočarý a bez všech nadbytečných odboček, což se dá připisovat jeho stopáži. V této nábožensky fanatické době bych určitě žít nechtěl. Působí docela depresivně. Těžko se dohadovat, jestli vypadala přesně tak, jak nám ji film ukázal, ale tak nějak si ji prostě představuji a představovat budu. Kdovíjak atraktivní film samozřejmě není a těžko přetěžko se mi dává pouze 2*, protože podle zdejších komentářů si u filmu nejeden či nejedna uživatel či uživatelka vyhonil či vyhonila. (13.07.2012)

Vím že je to klasika a každej to považuje za kultovní, ale mě nic dlouho tak nenudilo. I když ty herci byly výtečný tak jsem u toho několikrát klimbnul a měl jsem co dělat abych neusnul. A nemůže za to ani Vláčilova režie, ale nejspíše dané téma. No prostě na větvi jsem z toho nebyl. A navíc i když jsem schopnej opomenout jakoukoliv levnost filmu či nedostatky, tak jsem se prostě musel smát tomu efektu kdy toho jednoho caparta hodil na zeď. Takhle blbě nasnímanou figurínu jsem dlouho neviděl. (02.06.2010)